sukulenty

Množství slunečních paprsků a světla všeobecně je v případě sukulentních rostlin alfou a omegou pěstitelského úspěchu. V mnohých odborných publikacích bývá někdy uváděno, kolik světelných jednotek je třeba ke zdárnému vývoji té které rostliny. Pokud by se amatérský pěstitel chtěl těmito údaji řídit, měl by si pořídit luxmetr. Cena těchto přístojů se pohybuje ve stovkách, ale častěji v tisícovkách korun českých. My už dlouhá léta používáme naprosto spolehlivý přírodní luxmetr, zvaný Aeonium „Schwarzkopf“, nebo také „Zwartkop“. Jedná se o kultivar notoricky známé rostliny z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) Aeonium arboreum, pocházející z kanárských ostrovů Tenerife (A. arboreum ssp. holochrysum) a Gran Canaria (A. arboreum ssp. arboreum). Kultivarů tohoto druhu s tmavými listy existuje více. Čím intenzivnější zbarvení, tím pestřejší je spektrum odstínů, střídajících se na povrchu jejich listů během jediné sezóny! A právě ony neustálé změny zbarvení listů se mohou pro pěstitele stát výrazným pomocníkem v odhadu skutečné intenzity slunečních paprsků.
Používáme tuto rostlinu již léta jako přírodní luxmetr, jehož pořizovací hodnota byla v řádech desetikorun a mnohokrát se nám vrátila hned ze dvou stran. Jak rostlina mohutněla, občas byl nutný její řez, někdy i velice radikální. Snadno kořenící vrcholové řízky různých velikostí potěšily za léta pobytu této rostliny v našem skleníku již desítky zájemců o kytku nevšedního vzhledu i zbarvení.

Jejím hlavním přínosem je ale nápověda, kterou nám rostlina po celá ta léta poskytuje jen za trochu vody (od jara do podzimu za hodně vody!) a maximum světla! Stačí se kdykoliv podívat na její listové růžice, a víme přesně na čem s množstvím světla jsme! Během krátkých dnů české zimy se jarní a letní zbarvení listů ztrácí a mění se v zelenou jen s jemným nádechem hnědé po okrajích. Jak s blížícím se jarem přibývá světla, listy den za dnem tmavnou a nabádají nás, abychom začali i ostatním rostlinám ve skleníku dávat zase o trochu více vody než dosud. Dříve jsme náš stromek přes léto pěstovali i venku, ale to vzhledem k jeho rozměrům a značné nestabilitě (mělký kořenový systém, těžká koruna) už není možné. Jeho kmen je totiž paradoxně nejužší v úpatí, a směrem vzhůru ke koruně mírně sílí. Je to tedy přesně opačně, než jsme u většiny sukulentních i jiných rostlin zvyklí. Když jsme stromek asi před deseti lety kupovali, byl ještě nízký, ale už tenkrát měl docela hezký kmínek, zakončený hustou korunou asi šesti nebo sedmi listových růžic. Cestou z Dymokur se začal v květináči povážlivě naklánět, a protože jsme nechtěli aby se jeho kmen zlomil, zbytek cesty jsem ho vezl jako spolujezdec na klíně!
Každý druhý rok prochází koruna rostliny radikálním řezem, kdy zmizí vše olistěné. Její reakce na řez je rychlejší než u kterékoliv jiné rostliny z říše sukulentů, takže do podzimu stačí koruna vždy dokonale zarůst a ještě k tomu i náležitě zhoustnout.
Nejenom změnami zbarvení listů nám stromek pomáhá. Protože je pěstován ve skleníku, podle tvaru jeho růžic také vcelku přesně poznáme, kdy nastala letní stagnace (dormance), a je tudíž potřeba omezit přísun vody k částečně nebo zcela nefungujícím kořenům, což obecně platí i pro spoustu dalších druhů sukulentů. Jakmile teploty ve skleníku překročí určitou (pro rostlinu snesitelnou) mez a neklesají přiliš ani v noci, jejich listové růžice se zabalí a zcela zakryjí svoje růstové středy, které takto chrání před příliš intenzivními slunečními paprsky. Zároveň se v tomto období mnohdy i částečně vytrácí intenzivní zbarvení listů! Jakmile se růžice začnou znovu otevírat, je to pro nás signálem, že můžeme zase vzít do rukou konvičku a „krmit“ i ostatní rostliny vodou jako obvykle. Na vodu navíc Aeonium 'Schwarzkopf' reaguje citlivěji než většina ostatních sukulentů, takže pokud je pěstitel jen trochu vnímavý, má co se zálivky týče jasno!
Aeonium arboreum v tmavém provedení je rostlina věčně žíznivá, rychle střídající staré listy novými, a při určité velikosti a pravidelnějším řezu může být  i velice dekorativní. O jejím pěstování a mnoha různých podobách jsme psali hned v začátcích našeho webu v pěstitelské rubrice (26.2. 2008 - Černé hlavy a jejich příbuzenstvo).
Pokud někdo ještě tápe ohledně intenzity světla na stanovišti svých sukulentů v nejrůznějších obdobích roku, bude pro něj některý z tmavých kultivarů Aeonium arboreum určitě vítaným pomocníkem. Stačí i docela malá rostlina, a může to být klidně kultivar 'Atropurpureum' s méně intenzivním zbarvením listů. Odvede úplně stejnou službu jako náš takřka černý stromek!
Stromek je jednou z našich rostlin s příběhem, bez níž si sukulentní bytí už vůbec nedovedu představit. Stačí přijít do skleníku, kouknout na ni a vím, jestli už mám vzít do ruky konvičku, nebo se raději ještě na nějaký čas zdržet onoho pokušení!
Na úvodním snímku je náš stromek Aeonium 'Schwarzkopf' ('Zwartkop'), a na dalších třech pak jeden ze stonků Aeonium 'Atropurpureum', reagující během jediného měsíce v předjaří na radikální řez! Následuje pohled zblízka na tmavnoucí listy A. 'Schwarzkopf' na počátku dubna, a na závěr ještě jeden snímek, pořízený při dubnovém stěhování stromku ze zimoviště do letního makroloňáku.