sukulenty

Jaro je obdobím, které je v mysli většiny pěstitelů spojeno s přesazováním jejich rostlin. V jednom z minulých článků této rubriky jsme vás seznámili s „tajemstvím“ přípravy substrátu pro naše sukulenty, v jehož složení mnoho lidí zbytečně hledá pilíř budoucího pěstitelského úspěchu. Substrát si ale stejně každý namíchá podle svého uvážení, nebo ho zakoupí už hotový, což je dnes možné. Pokud nemáte rostlin příliš mnoho, rozhodně se vyplatí neztrácet jeho mícháním čas. Ono se vůbec nevyplácí jeho přípravou se nějak příliš zabývat, protože substrát nehraje při pěstování sukulentů zase až tak významnou roli!
Následující řádky jsou určeny především těm, kteří s pěstováním sukulentů teprve začínají, protože ti pokročilejší už mají svůj způsob přesazování dávno zažitý a vyzkoušený, než aby ho kvůli jednomu článku na webu měnili! Hned na začátku je třeba uvést, že přesazování sukulentů není ani zdaleka záležitostí pouze jarních dnů. Přesazovat je možné prakticky kdykoliv, a když máte rostlin opravdu hodně, pak vám stejně nic jiného nezbývá. Já přesazuji naše sukulenty z velké části tehdy, kdy to rostliny potřebují a já na to mám čas, a vůbec se při tom neřídím ročním obdobím nebo počasím. Nejvíce tedy paradoxně přesazuji v zimě!
Přesazování hraje v životě sukulentních (i všech jiných) rostlin velice důležitou roli. Je pro zdraví rostlin velice prospěšné a blahodárné, stejně jako voda v rozumném množství, trocha tepla a maximum slunečních paprsků. U nás to s čerstvým substrátem platí dvojnásob, protože naše rostliny nepřihnojujeme, tedy až na vzácné výjimky, o nichž jsme psali v jiných rubrikách. Také při přesazování nepoužíváme žádnou drenáž na dno květináčů, protože díky maximálně propustnému substrátu a množství otvorů na dně dnešních nádob vrstva drti už dávno pozbyla svého původníhu účelu. Pryč jsou doby pěstování kaktusů a dalších sukulentů v hlubokých hliněných květináčích s jediným odtokovým otvorem, naplněných poctivou kompostovkou s trochou písku nebo škváry jako úlitbou sukulentářským nebo kaktusářským božstvům.
Při všech způsobech přesazování používáme vždy  mírně vlhký substrát. Naše způsoby přesazování jsou zároveň podřízeny tomu, že rostliny zaléváme zásadně shora, a to buď do okolního substrátu nebo v teplejších obdobích roku přímo na listy a stonky rostlin. Mezi kaktusáři oblíbenou zálivku podmokem už v posledních letech neprovozujeme ani v největší časové tísni.
Nejjednodušším a u nás často využívaným způsobem je přesazování rostlin i s celým jejich kořenovým balem do o něco větších nádob. Protože se takové přesazování obvykle týká většího množství rostlin najednou, dá se vždy naplánovat tak, aby substrát v nádobách byl buď suchý  nebo jen mírně vlhký. Pak už stačí jen zmáčknout na stěny květináče, nebo obrácenou lžící rostlině i s balem z květináče trochu pomoci (obr.č.1).
Pokud má rostlina zdravé kořeny, bal drží pevně pohromadě a zdraví kořenů můžeme zkontrolovat pouhým pohledem, protože jejich hustou spleť vidíme na povrchu onoho válečku (sázíme do kulatých květináčů).  Jakmile zjistíme stopy kořenových škůdců, rostlinu dáme stranou a následně ošetříme. Ostatní rostliny přesazujeme okamžitě i s celým balem, který jen zbavíme zatvrdlého a občas i zasoleného škraloupu zeminy na jeho horní části u báze rostliny, kterou při tom zároveň zbavíme starých zaschlých listů (obr.č.2). Je to důležité pro zdárný příjem vody ze zálivky, a zároveň tím zrušíme škůdcům jejich potencionální úkryty! Na dno nádoby nasypeme tenkou vrstvu substrátu do takové výšky, aby  horní plocha na ni postaveného kořenového balu (obr.č.3) zůstala alespoň centimetr či dva pod úrovní okraje nádoby nové (obr.č.4). Následně dosypeme čerstvý, mírně vlhký substrát do zbytku obsahu květináče a mírně udusáme (obr.č.5). Na závěr přisypeme ještě na povrch substrát chybějící po udusání, tak aby  dosahoval asi půl centimetru pod okraj květináče, což je u nás nutnost kvůli zmíněnému způsobu zalévání (obr.č.6).
U některých druhů sukulentů dosypáváme na povrch namísto části substrátu ještě droboučké kamínky, jakých se používá například na dno akvária. Tato vrstva kamínků působí vcelku esteticky, a zároveň chrání krčky choulostivějších rostlin před trvalejším přemokřením. Zatímco substrát dole zůstává po zálivce ještě stále vlhký, vrstva kamínků za slunečného a teplého počasí vysychá nejpozději za několik hodin! Toto nedoporučuji pěstitelům, kteří si ještě nejsou tak jistí s dávkováním vody, protože kontrola vlhkosti substrátu se tím pro ně stává obtížnější. Rostliny přesazované s celým kořenovým balem poté mírně zalijeme nebo pokropíme, a večer už stavíme na plné slunce, protože jejich růst v podstatě nebyl nijak přerušen.
Pokud je nutno zkracovat nebo jinak upravovat kořeny, tak většinou proto, aby se nám v pokud možno svislé poloze pohodlně vešly do nové nádoby. Stává se nám to často, když přesazujeme sukulenty z klasických květináčů do mělkých žardinek. Každopádně pokaždé začínáme tím, že odstraníme veškeré nefunkční kořeny, a zároveň je z větší části zbavíme starého substrátu. Kořenový bal po vyjmutí jemně zmáčkneme mezi prsty a zatáhneme směrem od rostliny (obr.č.7). Dlouho jsem marně hledal výraz pro tento způsob oddělení všeho nezdravého (a částečně i zdravého) od funkčních kořenů, až jsem na jednom sukulentářském internetovém fóru nalezl velice výstižné pojmenování tohoto počínání. Paní Dagmar Petrlíková jej nazývá „vyčesávat prsty“, a naprosto přesně vystihuje onen pohyb, jehož následkem zůstane na stole hromádka vyžilého substrátu a nefunkčních kořenů, kterých bývá v balu často většina, a s nimi i nějaké funkční kořínky vlasové, které se po první zálivce rychle obnoví (obr.č.8)!
Po tomto zásahu už přistupujeme k vlastnímu sázení. Zbylé kořeny ponecháme ve svislé poloze (obr.č.9), substrátem postupně zaplníme veškerý zbylý prostor v nádobě a opět udusáme (obr.č.10). Takto přesazené rostliny obvykle postavíme pod parapet a pokropíme shora vlažnou vodou, v zimě jen na substrát. Po dvou až třech dnech je pak bez obav stěhujeme na slunečné stanoviště, v zimě většinou okamžitě (obr.č.11). Vlasové kořínky se obnovují vlivem vlažné vody neskutečně rychle, a za pár dnů už se opět plazí po vnitřních stěnách květináče!
Další varianta nastává, když je nutno zkrátit silnější kořeny. Pokud to není vyloženě nutné, nerad to dělám, ale někdy není vyhnutí. Pak většinou přichází na řadu ostrý nůž, po jehož zásahu ponechám rostlinu na stinném místě libovolně dlouho, dokud se řezné rány pořádně nezatáhnou. Takové rostliny nikdy neukládáme na slunečné místo, protože zatahování rány by mělo být co možná nejpozvolnější! I po následném zasazení je vhodné takové rostliny nějaký čas více sledovat, protože jsou nadále potencionálními kandidáty hniloby. Proto je umisťujeme vždy na frekventované a co možná nejteplejší místo, chráněné před deštěm, abychom je zbytečně nevystavovali nebezpečí trvalejšího přemokření. Za teplého počasí je každý den trochu pokropíme vlažnou vodou! Pokud přežijí ve zdraví 2-3 týdny, pak už je lze považovat za bezproblémové a mohou znovu na plné slunce.
V zájmu urychlení přesazovacích prací se dá spousta času ušetřit v případě, že přesazované rostliny mají kratší kořeny, s čímž se často setkáme jak při poctivém „vyčesání“, tak u zakořeněných řízků z množárny. V takových případech stačí do mírně vlhkého substrátu, kterým naplníme květináč až po okraj a udusáme, vyhloubit jamku odpovídající velikosti a hloubky, a do ní kořeny bez ohýbání zasadit. Nejdokonalejším prostředkem k hloubení takových jamek je pro mne stále ukazovák. Je v něm větší cit a odhad, než v jakémkoliv umělém nástroji. Jako obvykle i v tomto případě znovu následuje udusání, a případně ještě dosypání chybějícího substrátu.
Naše rostliny přesazujeme každoročně, v případě potřeby ale třeba i několikrát za sezónu! Postupem času si pěstitel vytvoří vcelku dokonalý odhad, jak rychle jsou ty které rostliny schopny přirůstat, a podle toho jim v nové nádobě ponechává místa. Pokud sázíme rostliny v předjaří, musíme samozřejmě počítat s jejich bujnějším růstem a ponechat po okrajích květináče více prostoru, aby s ním kytky vystačily alespoň do podzimu.
Na závěr je třeba říci, že přesazování by se žádný pěstitel neměl bát. Rostliny ho každopádně uvítají, a svému pěstiteli se následně odvděčí zdravým a o poznání rychlejším nárůstem. Pěstitel má zase alespoň možnost na chvíli nahlédnou do jinak neviditelných částí rostliny, a zkontrolovat zdraví kořenů i podzemních částí stonků. Přesazování je tedy oboustranně prospěšné. I při něm je však dobré vyvarovat se některých zbytečných chyb, které mohou rostlině ( a samozřejmě i pěstiteli) následně zbytečně zkomplikovat život. O nich zase příště.