PŘÍLIŠ KRÁTKÉ sukulentářské LÉTO 2010
Letnění sukulentů na plném slunci a dešti je vždycky sázkou do loterie počasí, a dvojnásob to platí u nás na Vysočině. Když předpověď hlásí teploty v určitém rozmezí, ty u nás se pohybují vždy při jeho spodní hranici, a často i lehce pod ní. Později než jinde tu začíná jaro a dříve končí léto. To letošní bylo vůbec nejkratší, jaké za dobu pěstování našich sukulentů pod širákem pamatuji!
Kytky jsme letos definitivně stěhovali ven teprve 25. května, a jejich předčasný podzimní návrat pod střechu začal už 4. září! Loni byly stejné rostliny pod širákem od 3. dubna až do poloviny října, kdy se blížila památná sněhová kalamita, která záhy ochromila život takřka v celé zemi. S posledními bednami sukulentů jsem zdolával strmé schodiště do skleníku ještě ve chvíli, kdy už venku vzduchem začínaly poletovat první sněhové vločky!
Samozřejmě že se už léta chystáme zbudovat pro naše letněné sukulenty přístřešky, které by nám umožnily alespoň částečně regulovat přísun vody brzy zjara a také v samém závěru letnění, kdy už bývá citelně chladněji. Především by se ale stříšky nad rostliny nasouvaly ve chvílích, kdy hrozí krupobití, které by během několika minut zničilo veškeré naše snažení. Především u starých tlustic by odrůstání šrámů po ledu z nebe se valícího trvalo dost dlouho, a menší sukulentíky by mohly být zatučeny hluboko do země! Jenomže zatím se pokaždé našla nějaká důležitější činnost, a tak při podzimním stěhování přetrvává každoročně jen ono opakující se předsevzetí!
Výhodou ničím neregulovaného letnění jsou především neskutečné barvy rostlin, a také jejich přirozený růst. K barevnosti námi letněných sukulentů ještě přispívá skutečnost, že na Vysočině bývají chladnější rána, takřka pravidlem je ranní rosa a časté jsou zde také mlhy. To vše dohromady vykouzlí výrazné odstíny barev, způsobené nejrůznějšími strukturami voskových povlaků na listech a stoncích rostlin.
Přízemními mrazíky letos meteorologové vyhrožovali až do konce května, a rázoveň bylo tou dobou hodně deštivo. Totéž se opakovalo na sklonku letošního srpna. Rostliny měly po vytrvalých deštích listy nasáklé vodou k prasknutí, a substrát u jejich kořenů byl také mokrý. Do toho měly přijít přízemní mrazíky a blížil se termín zahájení naší tradiční podzimní výstavy v jihlavském muzeu, kde jsou rostliny celých pět dnů v místnosti bez přístupu přímého denního světla! Vše jsme stihli přestěhovat včas, takže návštěvníci výstavy nebyli o barvy našich sukulentů nijak ošizeni. Pro ostatní, kteří se do Jihlavy na počátku září nedostali, připravujeme alespoň malou fotogalerii z této akce!
Letošní léto bylo plné extrémů. Mám na mysli především vedra, panující ve dvou červencových etapách po mnoho dnů. Právě vedra sebrala našim letněným sukulentům na nějaký čas jejich nádherné zbarvení, takže rostliny vypadaly velice podobně jako uprostřed zimy! Venku však nebyly s rostlinami ani zdaleka takové problémy jako ve sklenících, kde řada druhů vyloženě trpěla a museli jsme je přechodně stěhovat dolů pod parapety. Od 18. června v Pávově nespadla z nebe celý dlouhý měsíc ani jediná kapka vody!
Letněné rostliny jsme zalévali hodně často, místy třeba i obden, ale nejednalo se vždy o plnohodnostou zálivku. Každý večer jsme ale rostliny venku kropili vodou z konví, které se staly na dlouhý čas takřka anatomickou součástí našich těl! S příchodem dešťů a chladnějších rán se rostlinám vrátilo pestré zbarvení a celkově ožily, jakoby se vody nemohly nabažit! Písčitý substrát, vítr a občasné sluneční paprsky jsou zárukou, že kořeny letněných rostlin nezahnívají ani při dlouhodobém přemokření a chladnějších ránech! S klasickou hnilobou, jak ji známe ze skleníků, se u rostlin letněných pod širým nebem prakticky nesetkáváme!
Až konečně splníme svá předsevzetí, a na zahradě vznikne skutečné letnící zařízení s možností regulace vody, prodlouží se našim sukulentům alespoň o nějaký čas každé léto. Slabší mrazík většina letněných rostlin v pohodě snese, pokud jsou v dobré kondici a jejich kořeny nestojí zrovna ve vodě. Jakmile ta chvíle nastane, vystěhujeme postupně ven všechny sbírkové rostliny, i když některé třeba jen na dva nebo tři nejteplejší letní měsíce, a vytápěný skleník zůstane už navždy pouze jejich dočasným zimovištěm.
Vždycky jsem po skleníku moc toužil, ale dnes jsem si naprosto jistý, že sukulentní rostliny by v něm měly pobývat jen po nezbytně nutnou dobu, kdy v našich klimatických podmínkách venku být prostě nemohou. Ale ani o den déle! Suché a přes veškerou snahu špatně větrané prostředí není pro sukulenty ani trochu zdravé! Přirovnal bych to k dlouhodobému pobytu člověka v autě bez klimatizace uprostřed letních veder, nebo neustálému životu v nedokonale větrané místnosti. Že je ve sklenících našim sukulentům dobře si jenom namlouváme, společně s alibistickým tvrzením, že v jejich domovině zažívají jinší peklo, což samozřejmě není pravda. Příkladem z letošního léta budiž rostliny rodu Monanthes, které sluníčka zrovna příliš nemusí. Několik jsme jich pokusně letnili pod širákem, a bez úhony snášely i zmíněné teplotní extrémy, přímou palbu slunečních paprsků a několik dnů trvající deště. Část jejich příbuzenstva ve skleníku, kterou jsme nestihli včas schovat pod parapet, byla českým slunkem ve skleněném vězení ugrilována do zlatova!
Škoda že rostliny nemohou mluvit. Letní barvy a vitalitu těch rostoucích v rámci možností pod širákem beru jako jejich vzkaz, že jim pod českým sluncem na Vysočině není vůbec zle! Letošní příliš krátké léto mne snad donutí, abych začal na důstojném letním bytě pro naše sukulentíky pracovat co nejdříve!
Na úvodním snímku vidíte naši odměnu za podstoupené riziko letnění pod širákem, na druhém jsou v letních barvách korýtka, o jejichž osazování jsme psali nedávno v rubrice „Tvarování a aranžování“! Na obr.č.3 vidíte letněné Aeonium haworthii 'Kiwi', následované políčkem letně zbarvených Crassula capitella. Senecio na páté fotografii je živým důkazem, jak dokáže tento způsob pěstování změnit jinak vcelku fádní vzhled rostlin. O detaily v kresbě listů, a především pak na jejich koncích, zůstáváme ve skleníku navždy ošizeni! A na úplný závěr ještě trocha sukulentních barviček ze závěru letošního krátkého léta.
