sukulenty.estranky.cz

Sukulentním rostlinám svědčí střídání vysokých denních teplot s jejich nočními poklesy. Jsou na to většinou navyklé z přírody, kde bývají  podobné výkyvy teplot  naprosto běžné. Proto i rostlinám ve skleníku a zimní zahradě větráme co možná nejvíce po celé léto, a s výjimkou několika chladných a deštivých dnů jsou okna od konce jara do podzimu otevřena prakticky nepřetržitě.
O mnoho lépe se ale mají rostliny letněné, které mají čerstvý vzduch z první ruky, a jako prémii čas od času i ranní koupel v rose. Letošní způsob léta zdá se být v tomto ohledu velice příhodný, protože chladná rána přišla o mnoho dříve než jiné roky, a také jsou četnější. Ještě stále si u nás sukulenty nepřijdou na tak extrémní výkyvy teplot jako třeba v jižní Africe či Mexiku, ale vzhledem k postupným změnám klimatu není vyloučeno, že tomu v budoucnu může být úplně jinak, i když náš prezident  a „velký klimatolog“ nad tím bude pochybovačně kroutit hlavou. V domovině našich miláčků bývají často rozdíly denních a nočních teplot počítány v desítkách stupňů.
Protože jsou sukulenty od přírody zvyklé úsporně hospodařit s často chabými dávkami vody, zužitkují s chutí i ranní rosu či mlhu, která bývá u nás na Vysočině také častým průvodním jevem letních rán. Nejlépe jsou v tomto ohledu připraveny na chytání rosy rostliny s chlupatými lístky (např. madagaskarská Kalanchoe) nebo chomáčky chloupků na koncích listů (Trichodiadema). Ale své si vezmou z toho vzácného ranního přísunu vody i další druhy rostlin. 
Mexické rostliny z čeledi Crassulaceae mívají často na povrchu listů voskovitý povlak, chránící nitro listů před slunečními paprsky. Když na takto vybavené listy dosedne ranní rosa, zůstanou její kapky sedět na povrchu listů v podobě malých, lesklých kuliček, které se s příchodem prvních slunečních paprsků rozpadají a voda z nich stéká po rostlinách k zemi. Do ní se vsákne jen zčásti, protože zbytek se stačí se stoupající venkovní teplotou vypařit. Celé dopoledne tak letněné rostliny prožívají v takových dnech ve velice příjemném klimatu, podporujícím jejich zdárný vývoj a růst, a zároveň zvýrazňujícím jejich již tak nádherné vybarvení.
Právě díky ranním poklesům teplot bývají tlusticovité sukulenty nejkrásnější v pozdním jaru, a pak zase až s nástupem podzimu a příchodem chladnějších nocí. Uprostřed léta, kdy ani v noci teploty výrazněji neklesají, se částečně vytrácí jejich nádherné zbarvení listů, aby se později znovu obnovilo. Po jakémsi letním útlumu začínají právě v tomto období rostliny zase naplno žít, a doslova nám před očima překypují zdravím. Všechno má ale své meze, a tak nepodceňujme náhlé přízemní mrazíky, protože mohou s vodou k prasknutí napěchovanými  lístky pořádně zacvičit. 
Kromě vláhy přináší ranní rosa  také další výhody. Rostliny jsou krásně čisté, protože stékající rosa dokonale umyje povrch listů i stonků od všeho možného prachu, pylu a jiných nečistot, o které nebývá při letnění sukulentů nikdy nouze. Nízké ranní teploty rostliny otužují, a ty se pak stávají mnohem odolnějšími. Ještě uprostřed zimy přesně poznáme, které rostliny byly letněny a které pěstovány ve skleníku či bytě.
Rána se sukulentními rostlinami bývají vždy příjemná, a pokud se na jejich listech objeví rosa, je na ně úplně jiný pohled. Právě ve chvílích, kdy kapky rosy z listů zmizí, bývají rostliny z čeledi Crassulaceae nejkrásnější. Proto znovu chvála letnění.
Na fotografiích můžete vidět rosou pokryté Sedum rubrotinctum, jeho růžový kultivar „Aurora“ a dále pak další mexické zástupce tohoto rodu S. pachyphyllum a S. stahlii ve společnosti Senecio serpens a Sedum burito. Na předposledním snímku je  nádherně fialový kříženec rodů Sedum s  Graptopetalum, a na závěr jedna  mexická příbuzná  všech předchozích z rodu Echeveria.