sukulenty.estranky.cz

Už kdysi jsme ve všeobecném pěstitelském článku o vodě a zalévání sukulentů psali, že až na ojedinělé výjimky (např. Lithops) všechny naše sukulenty dostávají vodu i v zimě. Dá se dokonce říci, že je po celou zimu zaléváme dost pravidelně, i když samozřejmě pouze v menších dávkách a načasování zálivky je vždy hodně závislé na průběhu počasí. Zvláště pak ve skleníku, kde se teploty většinou pohybují v rozmezí 5-10°Celsia. Paradoxně tak během zimy nejvíce zaléváme zrovna když venku mrzne jen praští. Obloha je tou dobou obvykle bez mráčku a sluneční paprsky dokáží skleník na nějaký čas docela příjemně vyhřát.
V prosklené verandě u bytu, které trošičku nadneseně říkáme zimní zahrada, se snažíme na zimu shromáždit všechny teplomilnější kytky. U nich se opatrnost s vodou dvojnásob vyplácí, protože jsou mnohem náchylnějšík hnilobám, které může odstartovat třeba právě špatně načasovaná zálivka. V dávných dobách svých sukulentářských začátků jsme tyto sukulenty mořili suchem celou zimu (jako i většinu ostatních), a výsledkem pak bylo jejich složité jarní probouzení, které prožívaly dost mizerně. Mnoho z nich se tehdy opravdového probuzení ani nedožilo.Tehdejší vysoká úmrtnost našich nasucho zimovaných sukulentů byla způsobena především nefunkčností jejich kořenů po zbytečně dlouhém strádání suchem. K jejich obnově pak bylo třeba hodně pěstitelského citu, ale ani ten kolikrát nestačil, protože dlouhodobě přesušený substrát se mezitím stal rejdištěm nejrůznějších škůdců, kteří sucho milují. Jimi narušené kořeny pak podléhaly s prvními jarními dávkami vody hnilobě velice snadno a rychle.
Teplomilnější druhy sukulentů (Adenium, choulostivější druhy r. Pachypodium, Uncarina, Euphorbia, Ceropegia atp.) zimujeme při teplotách jen výjimečně klesajících pod 15°C (v noci) a tím pádem nemusíme nad zaléváním zase tolik přemýšlet, jako třeba u rostlin umístěných v chladnu skleníku. Pokud venku zasvítí slunce,denní teploty se samozřejmě v malém prostoru zimní zahrady rychle zvedají. Tomu je třeba přizpůsobit i dávky vody. Po letech zkoušení jsme se ustálili na zalévání jednou týdně. Samozřejmě už za tu dobu umíme docela dobře odhadnout dávky vody jednotlivým rostlinám (nejsou tam jen sukulenty), tak aby je pak stihly zpracovat vždy nejpozději do dvou dnů po zálivce. Když je slunečný den, vody mohou pochopitelně dostat o trochu více než dostávají obvykle. Každopádně je lepší zalévat hned po ránu.Aby se mi to nepletlo, sukulenty zalévám po většinu zimy vždy v sobotu. Ono to sice zní úsměvně, ale když už to na sebe prozrazuji, musím vzpomenout jednu veleodbornou a docela vážně i seriozně vedenou sukulentářskou diskusi na internetu, kterou jsem kdysi sledoval. Pěstitelé specialisté se na tom diskusním webu dohadovali o zálivce nějaké hodně vzácné (nebo hodně choulostivé) rostliny a nejrůznějších úskalích s ní spojených, včetně teploty vody nebo jejího původu. Odbornými termíny se tam nešetřilo, úvahy se vedly málem že ne filozofické, ale pouze do chvíle, kdy se do té zdánlivě nekonečné diskuse zapojila nějaká paní a všem diskutujícím stroze sdělila, že ona tu vzácnou kytku zalévá vždycky v neděli. Tehdy mne to strašně rozesmálo a pobavilo, a ta diskuse po příspěvku té dámy už nadále nepokračovala. No, a já to po letech dopracoval k sobotě! Mohu k tomu už jenom dodat, že když jsme v sobotu pryč, zaliju klidně o den dříve nebo později, nebo ten týden vodu vynechám úplně, protože ti sukulentní tlouštíci (většinou) by se bez ní docela dobře obešli i několik další týdnů. Snažím se ale ty soboty držet, protože v ten den se zalévají i všechny kytky u nás doma za okny, tak se to aspoň dobře pamatuje.Když nastane uprostřed české zimy několikadenní slunečné období, cizokrajné rostliny se kolikrát nechají oklamat. Nasazují listy, které beztak potom nebudou schopny dlouho udržet, a navíc ty listy obvykle bývají díky následnému nedostatku slunce neduživé nebo různě pokroucené. Proto mne nechávají podobné jejich pokusy v naprostém klidu. Ono to samozřejmě svádí dát rostlinám více vody, když ty jejich v zimě tak vzácné lístky vypadají najednou nějak povadle. Jenomže zkušenost už mne dávno naučila zimní řád neměnit. Pokud to rostliny s listy myslí vážně, tak si je prostě ponechají, i kdyby byly bez vody třeba několik týdnů. V prosinci loňského roku dokonce nasazovala adenia poupata, ale zálivku jsme nechali jakoby se nic nedělo. Pár květů se později otevřelo, ale byly sotva poloviční oproti těm letním. Zbytek poupat mezitím zaschnul, což nás ale nijak zvlášť nemrzelo, protože víme, že jejich správný čas přijde až mnohem později.
Teprve od počátku března už stojí zato vrcholy rostlin pravidelněji sledovat, protože pokud se začnou otevírat a plnit listy, je na čase trochu vody přidat (ale nutné to není), protože řady slunečných dnů v blízké budoucnosti už jsou docela reálné, a následné přírůstky mají šanci být plnohodnotné. Ne zase moc, aby se rostliny nepustily do příliš živelného růstu, končícího často tvarovou deformací, která se pak v průběhu opravdové sezóny už jen těžko napravuje. I kdybychom však vodu nepřidali a setrvali na svých sobotních zvyklostech, vůbec nic se neděje, protože díky pravidelné zálivce po celou zimu jsou těla sukulentních tlouštíků vody beztak plná a rostliny jejím nedostatkem rozhodně strádat nebudou.Pozornost v tomto radostném období jarního probouzení pravidelně věnujeme kontrole výskytu škůdců, kteří vylézají ze svých úkrytů a s oblibou se uzazují právě na mladých listech nebo poupatech, a ještě častěji na všem suchém, co se na rostlinách během zimy nashromáždilo, přestože jsme se to v jejím průběhu snažili neustále odstraňovat. Když předpověď slibuje slunečné počasí, můžeme rostliny už občas i pokropit (zase nejlépe ráno), což škůdci rádi nemají, zato rostlinám a jejich novým přírůstkům to naopak dělá moc dobře.V zimní zahradě se v tuto dobu pořád něco děje. Ty změny jsou nezvykle rychlé, zvláště ve srovnání s předchozí dlouhou zimní nehybností. Některé rostliny vystrčí třeba jen jediný lístek a pak ještě nějaký čas trpělivě vyčkávají, zda už se jim vyplatí růst naplno či ještě ne. Jiné se probudí ze zimního spánku s obrovskou razancí a růst začnou okamžitě. Třeba taková pachypodia nasazují listů celé rosety najednou. Pokud si až to té doby udržela i nějaké staré listy od loňska, hromadně je shazují, aby uvolnily místo těm novým a neubíraly zbytečně sílu, kterou teď rostliny potřebují více než kdy jindy.
Některé rostliny nasazují zároveň s prvními listy i poupata (např. zmíněná adenia), jiné dokonce před prvními listy upřednostňují květy (resp. cyathia). To bývá typické pro mnohé druhy rodu Euphorbia, ale často se s tím setkáváme také třeba u Pachypodium brevicaule nebo jiných menších zástupců tohoto rodu. Ostatní se prostě jen zazelenají, protože vědí, že na květy mají ještě času dost.Ani jedna z nich ale v tomto důležitém období nepotřebuje koňské dávky vody, i když každý přídavek vody oproti zavedeným zimním zvyklostem rostliny samozřejmě vítají.
Pozvolný a přirozený nárůst prvních listů či květů je pro sukulentní tlouštíky stejně důležitý jako pro atlety povedený start. Ulitý start v atletice znamená reálnou hrozbu diskvalifikace, u kytek zase příliš rychlé tempo a taky reálnou hrozbu hniloby. Pokud naopak atlet na startu zaspí, má vždycky ještě šanci vše dohnat, zvláště pokud se jedná o běh na delší trať. O rostlinách sukulentních platí totéž, a to doslova!Obr.č.1 - Probouzející se Pachypodium densiflorum, č.2 - Adenium arabicum s prvními náznaky lístků na konci března, č.3 - Adenium (hybrid) ve stejnou dobu již s listy i poupaty, č.4 – Cyphostemma cirrhosum na samém počátku své zhruba půlroční sezóny, č.5 – Cissus tuberosa je výjimkou, potvrzující pravidlo zimního zalévání. Vodu dostává teprve když se na vrcholu objeví první zelené výhony, č.6 – Euphorbia bupleurifolia s cyathii i prvními listy. Vše zelené narostlo během jediného týdne, č.7 – záplava kvítků (cyathii) ještě před prvními listy je pro Euphorbia ankarensis typická, č.8 – zářivý kvítek Pachypodium brevicaule patří k prvním poslům jara, listy narůstají hned vzápětí.