sukulenty.estranky.cz

Pokud se rozhodneme již tak malý prostor v misce ještě kameny rozdělit na menší plochy, sukulentní říše nám i v tomto případě nabízí spoustu možností. Prostory  vzniklé mezi kameny jsou úzké, a ani v budoucnu neposkytnou rostlinám dostatek prostoru k nějakému většímu rozpínání po okolí, jehož bychom se stali svědky, jakmile by volného substrátu v jejich okolí bylo k dispozici více.
Z bohaté nabídky sukulentních rostlin proto musíme vybrat takové, které jsou přirozeně nízkého vzrůstu, a tudíž za krátký čas nevytlačí nebo zcela nezadusí svoje sousedy. Samozřejmě lze do podobných kompozic sázet i rostliny o trochu robustnější než jsou ostatní druhy, ale těm musíme vybrat mezi kameny takové místo, kde se jejich růst nuceně zpomalí.
Dohromady by tyto rostliny měly tvořit nejenom prakticky fungující, ale také barevně zajímavý celek.
V tomto případě jsme použili rostliny hned ze tří kontinentů. Většina jich samozřejmě pochází z opravdových sukulentářských rájů, jakými jsou africký jih a Mexiko. Využili jsme jednoho druhu droboučké echeverie, kterou pěstujeme již dlouho dobu díky její kristátní formě. Mezi pěstiteli koluje pod názvem Echeveria sp. La Reforma. Je modrozelená, ojíněná a čas od času na  hřebeni vyrůstají také normální výhony s jediným růstovým středem. Ty používáme k dalšímu množení a vysazování do podobných misek jako je tato, ale z devadesáti procent u nich nastává  recidiva, takže se z nich po nějakém čase stávají opět  kristáty. Tím pádem je zajištěn jejich pomalejší a především přízemní růst.
Dalším vhodným druhem je Graptopetalum pachyphyllum, které tvoří drobné růžice, dosahující v optimálních podmínkách průměru necelých tří centimetrů. V minimu prostoru zůstávají ještě  menší, a zároveň mnohem více odnožují. Jejích modrobílá těla jsou zdobena tmavě fialovými body na koncích listů. Třetím mexickým zástupcem je v této kompozici opravdový trpaslík mezi sukulenty čeledi Crassulaceae (všechny rostliny v misce jsou z uvedené čeledi tlusticovitých). Villadia imbricata dosahuje průměru těl sotva jednoho centimetru a lístky jsou hustě poskládány v mírně sloupovitém celku. I na plném slunci si tato miniatura udržuje zelenou barvu.
Posledním zástupcem z říše Aztéků je převislé Sedum burito, které ve společných výsadbách podle našich dosavadních zkušeností dosahuje jen zlomku své normální velikosti, a roste pouze vzpřímeně. Abychom ještě trochu utlumili jeho růst, používáme ho v úzkých spárách mezi kameny, kde nemá šanci k rozpínavosti. Rostlina navíc takřka neodnožuje, což usnadňuje její roli v této sukulentní zahrádce.
Dále zde společně s mexickými rostlinami žijí také čtyři druhy drobných tlustic r. Crassula. Všechny druhy jsou kobercovitého růstu,drobných rozměrů a pocházejí z jihu Afriky. Odnože samozřejmě vytvářejí, ale pouze v rámci možností omezených daným prostorem. Červenofialová je Crassula capitella ssp. thyrsifolia, a svěže zelená s výrazně rudým zbarvením konců listů pak trochu robustnější  subspecie (ssp.) téhož druhu. Ta vykoná barevou revoluci od světle zelené z konce zimy až do hnědočervené uprostřed léta. Tuto dvojici  ještě doplňuje Crassula exilis ssp. picturata, která je mezi pěstiteli známá jako C. picturata. Ta získá  na plném slunci mnohem červenější zbarvení a také se zvýrazní pestrá kresba na jejích listech. Poslední z jihoafrických tlustic Crassula socialis zůstává po celou sezónu zelená, a protože koncem zimy je bezprostředně po odkvětu, začne po nějakém čase venku tvořit množství odnoží, které vyplní úzké štěrbiny při samém okraji nádoby. Ostatní tlustice se tak nerozrůstají, protože šetří síly na pozdně letní květenství.
Poslední dvojice rostlin pochází až z daleké Číny. Známější z nich je Sinocrassula yunnanensis, jejíž listy získávají uprostřed léta takřka černé  zbarvení, a rostlina je pověstná svým častým sklonem ke kristátní formě růstu. Rostlina tvoří trsy těl, z nichž většina uprostřed léta vykvete a ty zbylé se promění v kristáty. Sinocrassula densirosulata je drodnější a její listy jsou světlé, na plném slunci navíc velice pestře zdobené množstvím červenofialových bodů. Daleko od pravdy nebudou ti, kteří tvrdí, že se u těchto dvou rostlin jedná o totožný druh a jeho dvě subspecie. Bližší pohled na listy obou druhů o tom napovídá, stejně jako oblast v západní Číně, kde se nacházejí jejich velice blízká přírodní naleziště.
Umístění kamenů v misce plní nejenom estetický, ale především praktický úkol, který je zvláště důležitý u droboučkých druhů rostlin. Protože rostliny v sukulentních zahrádkách zaléváme konví přímo shora na jejich těla, po kamenech se voda přirozeně rozlévá do všech koutů nádoby, aniž by se do růstových středů rostlin a na okraje misky vyplavoval substrát. I po prudkém letním dešti zůstávají rostliny čisté.
Protože všechny rostliny ve společné nádobě mají podobné nároky na množství světla a vody, nenastává v jejich spokojeném soužití žádné pěstitelské dilema. Všechny jsou zárověň dostatečně odolné vůči klimatickým vlivům a slimákům, takže pokud se na scéně neobjeví kocour a misku neshodí, můžeme se těšit z pohledu na neustálé proměny, které mají na svědomí sluneční paprsky a čerstvý vzduch. Přes den se o spořádané chování koček postará náš buldoček Benďurka, ale v noci už zůstává osud rostlin v jejich drápech.
Pokud nastanou přes léto delší období sucha, zaléváme zahrádky asi dvakrát, někdy i třikrát týdně. Za normálního počasí s občasnými dešti není potřeba žádná vzláštní péče a zaléváme pouze když je miska hodně vyschlá. Při delších děštivých obdobích necháme rostliny vyschnout  třeba týden, zatímco ve skleníku nebo za oknem by podobně prolitý substrát vysychal určitě alespoň dvojnásobnou dobu. Svůj podíl na rychlém vysychání má také vítr.
Čas od času se stane, že některá rostlina přece jenom uhyne, abychom zřejmě nezapomínali na skutečnost, že se jedná o živé organismy. Protože se jedná vesměs o druhy s kobercovitým růstem, většinou ani náhradní rostlinu nevysazujeme, protože sousedé bleskurychle zaberou náhle uvolněné  prostranství.
Vzhledem k původu rostlin je stěhujeme pod střechu opravdu až ve chvíli, kdy reálně hrozí přízemní mrazíky nebo předpověď počasí hlásí dlouhá období deštivých dnů, provázená nízkými ranními teplotami. Další možností postupné přípravy k zimování je také přemístění zahrádky na chráněné místo, kde přímo do rostlin neprší. Jakmile substrát vyschne, zdraví rostlin neohrozí ani teploty klesající k nule.
Výběr rostlin k podobným účelům je samozřejmě mnohem pestřejší, takže záleží na fantazii každého pěstitele, které druhy si do štěrbin mezi kameny vysadí. Důležite je vybrat rostliny barevně kontrastní, a přitom nepřerůstající příliš do ploch kamenů. Jinak by se celá kompozice  vzdálila  svému původnímu účelu.
Na úvodním snímku můžete vidět, jak to rostlinám v omezeném prostoru svědčí, a barevně i docela ladí. Na druhé fotografii jsou dvě rostliny Echeveria sp. La reforma, z nichž jedna se už během pobytu v misce stačila přeměnit v kristátu. Před ní se tísní houfy hlav Graptopetalum pachyphyllum a za ní Sinocrassula densirosulata z daleké Číny. Třetí fotografie ukazuje značný tlak Crassula capitella na mnohem drobnější Graptopetalum pachyphyllum. Tlustice se nádherně vybarvuje a chystá se kvést, což signalizuje hustým nárůstem čím dál menších listů. Na čtvrtém snímku jsou tlustice (Crassula) zastoupeny hned trojnásobně. Dole je C. exilis ssp. pisturata s poupaty, uprostřed C. capitella ssp. thyrsifolia kvést se teprve chystající, stejně jako další růstová forma stejné rostliny.
Pátá fotografie představuje droboť v podobě Crassula socialis v popředí, která už odkvetla a právě nyní hojně odnožuje a tvoří přízemní koberce těl v rámci prostorových možností. Za ní pěkně v řadě, vytyčené úzkou spárou mezi kameny je mexické Sedum burito, a vlevo od něj se chystá vykvést drobná  Villadia imbricata  z téže země. Šestý snímek představuje zblízka kropenatou a také kvést se chystající Sinocrassula densirosulata, která si vystačí opravdu s minimem prostoru. Největší  listové růžice dosahují průměru 1,5 centimetru. Vše dohromady můžete vidět ještě jednou v samém závěru článku.