sukulenty.estranky.cz

Často se nás lidé ptají, v čem vlastně pěstujeme naše rostliny. Když jim po pravdě odpovíme, tváří se mnozí z nich trochu rozpačitě a zklamaně, protože právě v tajemném míchání té pravé a zaručeně nejlepší směsi z nejrůznějších ingrediencí vidí spousta lidí hlavní příčinu pěstitelských úspěchů. Pravda je ovšem někde jinde.
Pro rostliny je nejdůležitější světlo, teplo a voda. To jsou tři základní pilíře pěstitelského úspěchu, které musí být rostlinám předkládány v určité rovnováze, na níž se za určitých okolností může menší  měrou podílet i složení substrátu.
Pokud je substrát dostatečně propustný, rychle vysychá a zamezuje tím možnosti hnilob, plísní a jiných neduhů, provázejících pěstování všech rostlin. Sukulentů se to týká dvojnásob, protože trvalejší přemokření snášejí ještě o poznání hůře než všechny ostatní pokojové rostliny. Pokud se nám tedy podaří namíchat substrát maximálně propustný, napomůžeme i zdárnému pěstování, protože nemusíme být tak opatrní s dávkami vody.
My subtrát mícháme docela jednoduše, a většinou z toho co je zrovna k dispozici. Samozřejmě nezapomínáme na zmíněnou propustnost, a tak k normálnímu zahradnickému substrátu přimícháme říční písek. U převážné většiny rostlin vystačíme s osvědčeným poměrem kupovaného zahradnického substrátu s říčním pískem přibližně 3:1. Existují samozřejmě výjimky, kterým množství písku zvyšujeme až třeba na polovinu objemu. Mezi takové rostliny patří mnoho druhů choulostivějších pryšců (Euphorbia), nebo třeba většina zástupců čeledi Aizoaceae s výrazněji dužnatými listy (Fenestraria, Lithops, Titanopsis, Pleiospilos atp). Písek samozřejmě můžeme nahradit jinými materiály stejné propustnosti, jakými jsou třeba agroperlit, drobný či drcený keramzit, pemza, láva, škvára či obyčejný drobný štěrk.
Tato jednoduchá směsice není příliš výživná, protože běžně prodávané substráty obsahují obvykle velký podíl rašeliny a málo opravnu humózní země. Protože až na výjimky všechny naše rostliny každoročně přesazujeme do čerstvého substrátu, živin na jedinou sezónu mají vždycky dost. Z přírody nejsou na více beztak zvyklé, proto pak i v kultuře přirůstají přirozeně, a v drtivé většinou i přirozeně vypadají. Některé druhy sukulentů a s nimi pěstovaných rostlin by jistě snesly humóznější zeminu, které u nás bývá obvykle dostatek na kompostu. Už delší dobu ji ale takřka nepoužíváme, protože je semeništěm nejrůznějších plevelů, jejichž likvidací následně strávíme příliš mnoho drahocenného času, který můžeme využít  jinak. Čas od času na kompost přece jenom dojde. To když přesazujeme větší jedince rodů Pachypodium, Adenium, Bombax či Brachychiton atp. V přírodě jsou to stromy nebo větší keře, takže pokud z nich nemáme v úmyslu vypěstovat úplné zákrsky, dopřejeme jim požadované živiny tímto způsobem. Kompost výjimečně používáme ještě v případě, že dojde kupovaná zemina a nechce se nám zrovna do supermarketu.
Naše sukulenty nehnojíme, a jedinou  pravidelnou výjimkou bývají nakvetlé rostliny Adenium obesum, které by jinak neudržely všechna poupata až do rozkvětu. Na značce hnojiva příliš nezáleží, každý si určitě najde to pravé a vyhovující jeho rostlinám. Občas přihnojíme také větší rostliny po radikálním řezu, protože potřebují sílu na množství nových výhonů, vyrůstajících v okolí všech řezných ran. Zároveň v tomto směru hnojivo povzbudí v nasazování nových výhonů rostliny notoricky známé svojí neochotou větší množství nových větví vytvářet, jak to známe třeba u většiny druhů lahvových stromů rodu Brachychiton.
Substrát nepřepařujeme ani nijak chemicky neupravujeme, protože bychom rostliny  připravili o nejrůznější mikroorganismy, které jsou jeho přirozenou součástí a podporují zdravý růst. Sterilnější prostředí je vhodné pro výsevy, případně přepichování malých klíčenců. To lze ovšem mnohem snadněji docílit použitím materiálů jakými jsou agroperlit, pemza, drcený keramzit. Vše samozřejmě za brzké asistence hnojiva, protože s živinami ze semene malí klíčenci moc dlouho nevystačí.
Rostliny přesazujeme do čerstvého substrátu kdykoliv je potřeba, ale nejvíce koncem zimy a v předjaří, protože je na tuto činnost  tou dobou nejvíce času. Vzhledem k množství rostlin, řízků, jejich vzájemnému sesazování do společných nádob i značnému pohybu během sezóny přesazujeme stejně prakticky neustále po celý rok. Není důležité kdy je rostlina přesazena, ale do jaké nádoby, a jak je o ni postaráno bezprostředně po přesazení.
Už mnoho let nepoužíváme při sázení našich sukulentů žádnou drenáž na dno květináčů. Odkoukali jsme to od našich kamarádů a přátel z řad sukulentářů, které považujeme za excelentní a jejichž kytky jsou toho důkazem. Od té doby jsme zaznamenali nižší úmrtnost rostlin, možná ale zároveň dosaženou i tím, že v posledních letech už vůbec nezaléváme podmokem.
Nádoby pro rostliny vybíráme vždy odpovídající velikosti. Neexistují na to žádná pravidla nebo tabulky, ale v zásadě zde platí heslo, že vždy lepší příliš těsný květináč než zbytečně velký. Malá rostlina v neúměrně velkém květináči je předehrou k pěstitelskému průšvihu, protože vysychání substrátu pak trvá příliš dlouho. Sukulenty milují vodu stejně jako ostatní rostliny, ale nevydrží v ní bez následků stát tak dlouho!
Pokud vám někdo tvrdí, že ta či ona rostlina mu neroste z důvodu, že v substrátu není zastoupeno v dostatečném množství to či ono, pak pláče na špatném hrobě.  A naopak, roste mu v tomto, neuhynula, nebo dokonce vykvetla,  a tak považuje právě onen substrát za ideální. Samozřejmě se ani v oblasti přípravy substrátu fantazii meze nekladou. Pokud to někoho baví a  má spoustu času, nechť nechá své fantazii a umu průchod. Ochuzuje se tím o čas, který mohl věnovat praktickému pěstování, nebo jen pouhým pohledům na krásu detailů, v nichž tkví kouzlo sukulentních rostlin.
Pokud máte rostlin jenom menší množství, vyplatí se koupit substrát pro kaktusy a sukulenty, který už dnes prodávají ve většině supermarketů se zahradnickým zaměřením. Jestliže jste se rozhodli udělat svým miláčkům pomyšlení, pak se obraťte na manžele Pavlíčkovy v Chrudimi (www.cact.cz) a objednejte pro své rostliny některý speciální substrát z jejich bohaté nabídky.
Viděl jsem nádherné kytky pěstované v čisté pemze, ale také ve směsi říčního písku s perlitem, jejichž majitelé to umí s vodou a zároveň dokáží uvážlivě nadávkovat hnojivo. Při tomto způsobu pěstování sice odpadá hodně starostí, které provázejí používání klasického pěstebního substrátu, ale pěstitel nesmí zapomenout s citem a pravidelně dodávat svým rostlinám alespoň minimum živin, protože z těchto materiálů samy žádné nezískají.
Na druhé straně jsem viděl nádherně rostlé a zbarvené sukulenty v humusu, v jakém by rostly před očima  bez hnojení i cukety. Bez jediného zrnka propustného materiálu v té tuhé zemině (skoro by se chtělo říct hlíně) rostliny dobře prosperovaly, protože jejich majitel měl neuvěřitelný cit pro zálivku, přičemž musel zároveň  věnovat zvýšenou pozornost předpovědi počasí, protože kořeny jeho rostlin prožívaly většinu jasných dnů v mokru. Nutno podotknout, že k tomu dostávaly odpovídající dávky nefiltrovaných slunečních paprsků.
Holanďané ve svých velkopěstírnách zase sázejí sukulenty  i kaktusy do čisté a silně vláknité rašeliny (někdy se špetkou perlitu), a to i na hnilobu velice náchylné druhy. Rostliny stojí takřka neustále ve sloupci „výživné“ vody, a když v našich supermarketech rašelina vlivem nevšímavosti zdejšího personálu načisto vyschne, je problém ji znovu zalít. Vyproštění rostlin z této betonu podobné hmoty je pak sice značně obtížné, ale kořeny nizozemských rostlin bývají většinou zdravé a napůl mrtvé kytky v normálním substrátu zanedlouho ožijí.
V přírodě rostou sukulenty většinou v podstatně chudších půdách než jaké používáme v kultuře. Pokud chceme jejich vzhled alespoň přiblížit tomu přírodnímu, musíme jim dopřát nejenom maximum světla a mírně omezený přísun vody, ale také méně živin, protože v opačném případě z nich vypěstujeme nadopované obludy, s jakými se můžeme čas od času setkat v našich květinářstvích a supermarketech. Přiznám se, že mi tam často činí značné potíže určit i druhy, které doma běžně pěstujeme více než dvacet let!
Takže pokud chcete svým sukulentům vyhovět, namíchejte jim jakýkoliv substrát chudší na živiny, ale maximálně propustný. Je úplně jedno, zda v něm toho či onoho bude dvacet nebo třicet procent. Důležitější je nedopustit, aby zůstával po delší dobu rozbahněný jako vietnamské rýžové pole. Čas ušetřený na experimentování a půdní alchymii pak můžete věnovat porozování životních projevů svých rostlin a jejich nádherných detailů, barev i tvarů, čímž se dostáváte k podstatě toho, proč ty rostliny na svém okně vlastně pěstujete.