sukulenty.estranky.cz

Zima někdy přijde mnohem rychleji, než bychom si to byli ochotni připustit. Nezbývá nám tedy než se pustit do neoblíbené činnosti, kterou je každoroční stěhování rostlin na zimoviště. S přibývajícím věkem u nás zatím sukulentů neubývá (spíše naopak), a tak těla dostanou opět náležitě zabrat v zájmu zimního pohodlí našich miláčků.
Hned na počátku je nutno říci, že ideální způsob zimování sukulentů v našich zeměpisných šířkách neexistuje. Díky mizerným světelným podmínkám, provázejícím krátké dny naší zimy, se můžeme pouze snažit nalézt pro naše rostliny ten nejméně strastiplný způsob jejího prožití. To znamená dopřát jim maximum možného z toho mála světla, které věčně zatažená obloha a krátké dny nabízejí, a spoléhat při tom, že sukulenty zimu nějak obstojně protrpí.
V tomto ohledu můžeme jen tiše závidět kaktusářům, kteří své miláčky mohou klidně uložit i do tmy, chladu a sucha. Je dost možné, že část našich sukulentů také budeme již zanedlouho takto zimovat, ale zatím je celá věc ve fázi drobných (a musím říci, že velice úspěšných) pokusů. O jejich dílčích výsledcích se určitě nezapomenu zmínit zjara.
„Ideálními“ místy pro zimní pobyt sukulentních rostlin jsou tedy skleníky, zimní zahrady nebo prosklené verandy, v nichž bývá chladněji, a zároveň přece jenom více světla než za okny bytu. A nesmím zapomenout na jedno nádherné místečko, kterým jsou široké meziokenní prostory, jimiž disponují majitelé bytů ve starých činžovních domech a obyvatelé starších venkovských chalup.
Naší snahou by mělo být, aby sukulenty během zimy co nejméně rostly (samozřejmě to neplatí pro druhy, které si ani přes veškerou naši „snahu“ neodvykly obrácenému růstovému rytmu). Jejich zimní přírůstky nemohou být v našich podmínkách nikdy úplně zdravé a plnohodnotné, ale spousta nedokonalostí z tohoto období se u sukulentů naštěstí dá napravit s příchodem slunečných jarních dnů, v čemž máme zase naopak oproti kaktusářům výhodu.
Rostliny si potřebují odpočinout, k čemuž je právě zima ideálním obdobím. Pro některé druhy je naše zima dokonce opravdovým obdobím klidu, časově korespondujícím s jejich přírodními zvyklostmi. Jiné druhy prožívají jakýsi „umělý spánek“, do kterého je uvedeme nejrůznějšími zůsoby my pěstitelé. 
Na zimování je připravujeme postupně už od příchodu podzimu postupným omezováním zálivky. Dávky vody snižujeme také proto, že už bývají chladnější rána, a substrát při postupném úbytku slunečních paprsků vysychá čím dál pomaleji. Letněné rostliny tedy ve správný čas stěhujeme na místa, kde již můžeme účinně regulovat přísun vody k jejich kořenům. V našem případě to znamená jejich přesun do makrolonového průchoďáku, kde vydrží ještě další týdny, než je přeneseme na zimoviště ve vytápěném skleníku, zimní zahradě nebo v bytě.
Rostliny ideálně připravené na zazimování jsou napité vodou takřka k prasknutí, ale jejich kořeny přitom stojí už nějaký čas v naprostém suchu. Zásoby vody v listech, stoncích a dalších orgánech pak rostlinám vystačí v pohodě až do Vánoc, někdy i déle. Vše je závislé na počasí venku a teplotě na zimovišti.
Optimální teplota zimovacího prostoru se těžko hledá, protože nelze vyhovět všem druhům najednou. Sukulenty jsou v požadavcích na teplotu mnohem rozdílnější než kaktusy. Proto teplomilnější druhy, a také rostliny vyžadující i v zimě pravidelnější zálivku, přenášíme na sklonku podzimu do prosklené verandy, kde teploty za celou zimu jen málokdy klesají pod 16°Celsia. Ve skleníku se teploty pohybují mezi 5 a 12°C, přičemž nejchladnější místa jsou samozřejmě v blízkosti oken, kam můžeme bez obav umístit všechny zástupce čeledi tlusticovitých (Crassula, Echeveria, Sedum, Kalanchoe a další). Jsou to shodou okolností zrovna kytky nejnáročnější na světlo, u nichž je zároveň největší riziko, že začnou nekontrolovaně růst. Především ale většina z nich během naší zimy kvete!
Na přelomu roku již u některých rostlin začínáme pozorovat výraznější svrašťování listů, takže je čas od času mírně zaléváme. Od té chvíle až do závěru zimy se vyplatí sledovat počasí, protože zálivka se dá vcelku dobře načasovat na slunečné dny, kdy je přece jenom větší záruka rychlého proschnutí substrátu. Týden či dva v tomto období nehrají žádnou významnou roli. Rostliny mají ve svých tělech dostatečnou zásobu vody, aby přinejhorším přečkaly nasucho třeba celý zbytek zimy.
Také je důležité sledovat, zda rostliny odebírají vodu ze substrátu rychle. Pokud ne, vyplatí se takové jedince nadále sledovat, případně i vysadit z květináčů a zkontrolovat jejich kořeny. Množství vody ani intervaly mezi jednotlivými zimními zálivkami nelze přesně určit. Záleží na velikosti rostlin a nádob, v nichž jsou zasazeny, teplotě na zimovišti a počasí venku. Zde platí vždy zásada, že méně je vždycky lépe. Musíme si opět uvědomit, že sukulenty nezaléváme proto aby rostly, ale pouze za účelem částečného doplnění úbytků vody v jejich pletivech. Čím teplejší je zimoviště, tím více vody je samozřejmě třeba rostlinám dodávat.
Spodní listy u většiny druhů listových sukulentů postupně chřadnou, zasychají a opadávají. Snažíme se je po celou zimu průběžně odstraňovat, protože právě suché části se stávají útočištěm vlnatky a dalších nepříjemných škůdců. Těm vyhovuje právě suché prostředí, částečná absence zálivky a takřka nulová cirkulace vzduchu (u nás je o ni alespoň částečně postaráno netěsnostmi starého skleníku). Uvadlé části z rostlin ale nikdy neodstraňujeme násilím, protože vzniklé rány se mohou snadno stát vstupní branou pro plísně, houbové choroby a další nepříjemné průvodní jevy. Výsledkem občasného zimního zalévání jsou menší ztráty rostlin, které nám dříve následně vznikaly po dlouhém období sucha  při jejich jarním probouzení. Pokud si však v dávkování vody ještě příliš nevěříte, ponechte raději své rostliny v chladu klidně nasucho.
Totéž však nemůžete udělat při zimování v bytě, kde se voda z jejich těl odpařuje mnohonásobně rychleji. Vodu v takovém případě podáváme také po maličkých dávkách, ale o poznání častěji. I zde je třeba mít znovu na paměti, že se jedná pouze a jen o doplňování zásob vody v nitru rostlin. Na její množství neexistují žádné tabulky, a záleží opět pouze na citu pěstitele. Důležitou zásadou v tomto případě je zastavit okamžitě přísun vody v okamžiku, kdy nám začíná připadat tvar rostliny nepřirozený a výrazně odlišný od toho letního. Sucho v tomto případě nemůže nadělat nikdy tolik škody jako přemíra vody!
Mohlo by se zdát, že zima je pro sukulentáře nudným obdobím nicnedělání, ale pravý opak je pravdou. V naší sbírce kvete během zimy snad ještě více druhů rostlin než v letní sezóně. Navíc je pro nás zima nejvhodnějším obdobím pro přesazování většiny sbírkových rostlin. V předjaří pak provádíme radikální řezy v korunách tvarovaných rostlin, a také odebíráme řízky k množení. V létě už při nejlepší vůli nemůžeme našim rostlinám věnovat tolik pravidelné pozornosti jako je tomu v zimě.
Zjara nám rostliny samy dají vědět, kdy je třeba zvýšit dávky vody a zkrátit intervaly mezi jednotlivými zálivkami. Přiliš bujný nárůst v jejich řeči znamená  nepoměr vody k množství světla. V takovém případě rostlinám klidně ještě prodloužíme jejich odpočinek dalším vodním půstem. Nic se nemá uspěchat, což v případě sukulentů platí dvojnásob. Jakmile o pár týdnů později naše rostliny přestěhujeme ven, nebo na plné slunce do makrolonového průchoďáku, nestačíme se divit jak rychle se začne měnit jejich vzhled. Zimní útrapy jsou najednou zapomenuty.
Za ta léta máme mezi našimi rostlinami spolehlivé pomocníky v předpovědi příchodu opravdového jara. Většina pravidelně kvetoucích druhů sukulentů své květy neotevírá podle kalendáře, ale díky jakémusi vnitřnímu citu, přesnějšímu než všechny předpovědi počasí dohromady. Totéž platí pro jiné druhy, které se po dlouhém zimním spánku v bezlistém stavu probouzejí také zcela neomylně až ve chvíli, kdy jsou slunečné a teplejší dny už opravdu za dveřmi, ačkoliv nám se to ještě vůbec nezdá. Takovou rostlinou je pro nás už léta Euphorbia bupleurifolia. Jakmile se na kulovitém kaudexu objeví náznaky prvních listů, jaro je za dveřmi. Přitom rostlinu čas od času mírně zaléváme po celou zimu, aniž by na to reagovala nárůstem listů. Živými posly jara jsou také mravenci, kteří se ve skleníku i bytě objeví každoročně ve chvíli, kdy je opravdové jarní počasí už na cestě, ačkoliv při pohledu z okna bychom tomu jen těžko uvěřili. Čekání na jaro nám připadá rok od roku delší. Proto je příjemné krátit si ho čas od času pohledem na krásné zimní květy sukulentních rostlin. Některé z nich jsou i na fotografiích v tomto článku.
Na té první jsou zářivé květy Echeveria globulosa. Naše zima je také obdobím květů pro mnoho druhů drobných afrických tlustic, z nichž jednu zatím bezejmennou vidíte na druhém snímku. Na třetím jsou květy pachyverií, což jsou kříženci mexických rodů Echeveria a Pachyphytum. Fotografie čtvrtá je z poloviny února, kdy se chystají kvést naše oblíbené Trichodiadema densum. Pátý snímek patří zmiňované Euphorbia bupleurifolia s prvními jarními listy, které se v jejím případě loni objevily na počátku března. Na závěrečné fotografii jsou nádherné kvítky Crassula 'Springtime', která má jaro dokonce přímo ve svém názvu!