sukulenty.estranky.cz

Zkušenější pěstitelé už dávno vědí, že sukulenty je každopádně lepší pěstovat v příliš malých, než-li ve zbytečně velkých nádobách. Přitom právě oni by docela klidně mohli podstoupit i to riziko a sázet své rostliny do větších nádob (třeba kvůli jejich rychlejšímu nárůstu), protože už získali cit pro dávky vody při zálivce i dobrý odhad pro její optimální načasování. Přesto takové riziko podstupují jen málokdy. Navíc zde platí ještě jedno nepsané pravidlo. Čím zkušenější pěstitel, tím méně má obvykle volného prostoru pro další rostliny. Podvědomě tedy mnohdy své rostliny sází do co nejmenších nádob i s vidinou dalších možných přírůstků do své sbírky, které by jinak už musel s těžkým srdcem oželet.
Každý pěstitel by měl při sázení myslet především na blaho rostlin, a zároveň se snažit zmírnit riziko jejich případného úhynu. Sázení do nádob přiměřených velikostí je jednou z možností, jak toto riziko do jisté míry eliminovat. Další je třeba dobře propustný a rychle vysychající substrát, který především začínajícím pěstitelům ušetří nejedno zklamání. Sukulenty sice vodu milují, ale zároveň by většinu svého života měly strávit v suchém substrátu. Nádoby odpovídající velikosti tedy pěstiteli výrazně napomáhají dospět ke splnění onoho optima.Rostliny v menších květináčích jsou schopny rychleji odčerpat vodu ze substrátu. Pěstitel tak může mnohem snadněji zálivku přizpůsobit jejich skutečným potřebám, než kdyby jeho rostliny byly zasazeny v nádobách příliš velkých. Substrát v nich vysychá dlouho, takže hrozí nejenom hniloby kořenů při náhlém ochlazení, ale také jejich příliš živelný nárůst i při přechodném nedostatku světla, který sukulenty v suchém substrátu nikterak neohrozí. Přiměřeně velké nádoby jsou svým způsobem také zárukou přirozenějšího vzhledu rostlin. Vše uvedené samozřejmě platí pouze za předpokladu, že pěstitel svým rostlinám poskytne maximum slunečních paprsků z toho mála, co středoevropská obloha nabízí.
Z vlastní zkušenosti vím, že rostliny v těsných květináčích opravdu dobře prosperují. Už léta nezaléváme naše rostliny tzv. podmokem, ale konví shora. Když počasí dovolí, tak přímo na těla rostlin, když ne, tak vedle (okolo) nich. Proto je naší snahou, aby po jejich obvodu vždy zůstával alespoň malý kousek místa, kam můžeme ještě proud vody v takovém případě nasměrovat. Výrazně nám v tomto ohledu napomáhají kameny, z nichž se pak proud vody roztéká ke kořenům rostlin. Kameny zároveň splňují i určité estetické hledisko, a při letnění většinou zabrání vyplavování substrátu, takže vlastně zabíjíme několik much jedinou ranou.
Zkušenější pěstitel zná své rostliny natolik, aby vcelku spolehlivě odhadl, jak rychle jsou schopny volný prostor v květináči zarůst. Začátečník by měl každopádně zvolit  květináč menší, a v případě nečekaně rychlého nárůstu potom rostlinu raději dříve přesadit. Trsovitě nebo kobercovitě se rozrůstajícím druhům můžeme samozřejmě ponechat po obvodu mnohem více prostoru než rostlinám soliterním nebo pomalu přirůstajícím. Další zásadou bezpečnějšího pěstování sukulentů je, že v drtivé většině případů jsou pro ně vhodnější nádoby mělké než příliš hluboké. Samozřejmě to neplatí všeobecně, protože mořit v mělkých miskách některé druhy pachykaulních rostlin s tlustými kmeny je nesmyslné. Totéž platí o rostlinách s tlustými řepovitými kořeny, pokud se je samozřejmě nepokoušíme povysazovat v rámci tvarování.
Dalším nešvarem, s nímž se můžeme často setkat na internetových fotografiích, je sázení rostlin příliš hluboko. Tristní pohled je na malou kytku v obrovském květináči, kde je navíc povrch substrátu utopen třeba i několik centimetrů pod jeho okrajem. Rostlinu tím její majitel šidí o část z toho mála světla, které za jeho okna dopadá, a zároveň ještě omezuje proudění vzduchu kolem ní. Především ke kořenovým krčkům, které bývají zpravidla nejcitlivější částí rostlin. Nehybný vzduch zároveň znamená ještě pomalejší vysychání substrátu. Jeho povrch u našich rostlin ponecháváme maximálně centimetr pod okrajem nádoby, a zbytek u choulostivějších druhů dosypeme drobnými kamínky právě kvůli rychlejšímu vysychání v rizikových partiích rostlin.
 Úplným neštěstím jsou v tomto ohledu nejrůznější kryty na květináče. Opravdoví pěstitelé je nikdy nepoužívají, a raději své rostliny sázejí přímo do vhodných keramických nádob, když už je chtějí mít hezké. Keramické a jiné kryty, zpravidla výrazně vyšší než samotné květináče, způsobují totéž co zmiňované „hluboké“ sázení rostlin. Navíc pěstitel občas zapomene vylít zbytek vody ze zálivky, který pak na dně krytů zůstává dlouhý čas, než ho substrát v květináči konečně pojme (pokud vůbec!). Vzhledem k absolutní nehybnosti vzduchu v těchto místech vysychá voda i substrát nad ní opravdu jen velmi pomalu.  Je třeba si uvědomit, že obaly plní svoji funkci pouze při fotografování rostlin na stránky nejrůznějších společenských magazínů či knih, ale skutečné opodstatnění při praktickém pěstování zcela postrádají, a v mnoha případech dokonce i to estetické.
Stejné jako u sázení jednotlivých rostlin je to při sesazování více druhů do společných misek. Už jsme psali o tom, že většina našich společných výsadeb je pouze sezónní záležitostí, a také o zásadách sesazovat vždy druhy přibližně stejného vzrůstu a nároků na pěstování. Všeobecně to vše platí i pro dlouhodobější záměry sespolečnými mísami. Sukulenty rostou pomalu, a při boji o společný prostor ještě o trochu pomalejí, zvláště když jsou letněny pod širým nebem. Sázíme je proto blízko sebe, a ve společných nádobách využíváme hned na počátku většinu jejich plochy. Vzít do ruky nůžky ostatně můžeme vždycky, nebo přesadit všechny rostliny jako celek do o něco větší nádoby.
Jiné je to u kobercovitě narůstajících zimovzdorných sukulentů, používaných na skalkách. Ty se i v nádobách rozrůstají o poznání živelněji a je proto třeba ponechat mezi nimi větší volné prostory. Stejně velkou nádobu, s kterou skleníkové sukulenty vystačí třeba rok a půl, jsou jejich zimovzdorní příbuzní schopni zarůst třeba i za pouhé dva měsíce právě díky své živelnosti a kobercovému rozrůstání. A to jsme je pěstovali ještě v mnohem chudším substrátu než sukulenty skleníkové.
Některé druhy sukulentů jsou opravdu trpasličího vzrůstu. Pro ty je potom každý květináč příliš velký. Totéž platí i pro mladé semenáčky nebo řízkovance. Tady si můžeme vypomoci sázením více rostlin stejného druhu do společného květináče a jejich pozdějším rozsazením. Tyto rostliny bychom neměli nechávat pospolu déle, než je nezbytně nutné, protože silnější jedinci zde mnohdy rostouna úkor těch slabších, které po nějakém čase utlačují a deformují. U sukulentů však naštěstí deformace ve většině případů nemá delšího trvání, a zanedlouho po přesazení do samostatných květináčků se tvar rostlin vrátí k normálu.
Dodržování výše uvedených zásad nebo pravidel však u mnoha drobných pěstitelů naráží na jednu překážku, a tou je nedostatek květináčků menších rozměrů v našich obchodech. Těch velkých je většinou všude dostatek, a krytů pestrých barev a tvarů dokonce silný přetlak. Totéž se týká i menších keramických misek, a také nádob mělčích než je většina prodávané keramiky. Příliš hluboké kryty bez odtokových otvorů jsou navíc zákazníkům často vnucovány jako květináče vhodné k normálnímu pěstování. Špatný vliv mají i některé pseudopěstitelské pořady v televizi, kde může divák a potencionální zájemce o pěstování sukulentů spatřit rostliny přehnojené, trpící mnohdy nedostatkem světla, a často zasazené v příšerných a velikostí naprosto nevhodných nádobách. Totéž je k vidění i v mnoha společenských časopisech, kde jde více o jednorázový efekt, než o skutečné pěstování a blaho samotných rostlin. Ty stojí někde uprostřed místnosti, a důvěřiví čtenáři z toho pak mylně usuzují, že sukulenty vydrží opravdu všechno.Vraťme se ale k malým květináčkům, které pěstitel sukulentů potřebuje opravdu nejčastěji. My si je samozřejmě bez problémů seženeme ve velkoobchodě, kde jsou navíc obyčejné a  vysoce funkční plastové květináče poměrně levné. Rozhodli jsme se proto, že od jara je budeme našim zákazníkům nabízet v e-shopu, a usnadníme jim tak sázení rostlin ihned po doručení naší zásilky. Ne každý má v místě bydliště prodejnu zahrádkářských potřeb, a v supermarketech tyto malé květináčky zatím budou milovníci sukulentů asi hledat marně. Přiměřeně velké květináče samozřejmě  ještě nejsou zárukou pěstitelského úspěchu, ale určitě jedním s drobných krůčků, vedoucích k jeho dosažení.
Obr.č.1 - Květuschopná rostlina Titanopsis calcarea se pohodlně vejde do květináčku o průměru 5cm, č.2 - Frithia pulchra roste pomalu, proto jí v květináči ponecháváme jen minimální rezervy, č.3 - Crassula exilis ssp. cooperi se rozrůstá kobercovitě, můžeme tedy okolo ní klidně ponechat větší prostor, č.4 - Portulacaria afra a mnoho dalších sukulentů vystačí i s mělkou nádobou, č.5 - Adenium obesum a další pachykaulní rostliny naopak potřebují větší objem substrátu, č.6 a 7 - dva pohledy (duben a srpen téhož roku) na stejný košík z pálené hlíny s mrazuvzdornými sukulenty, rychlost jejichž nárůstu jsme podcenili, č.8 - květináček o průměru 5,5cm je pro trojici mladých Pleiospilos 'Royal Flush' tak akorát, č.9 - květináč s mladými Echeveria setosa, které už je nejvyšší čas rozsadit