sukulenty.estranky.cz

Nedávná akce lékařských odborářů nám přinesla nejedno poučení do dalšího života, a také jeden zcela nový termín. Zatímco slova exodus a exitus jsme si díky šťavnatému slovníku  lékařských odborářů jen znovu oživili, slovo „kulich“ přineslo úplně nový a pro nás i docela překvapivý význam. Ve zdravotnickém žargonu je to prý prominentní pacient. A jednoho takového jsme z pěkné bryndy dostávali v minulých měsících i my!
Naši nolinu máme někdy od roku 1988, možná ještě o rok déle! Příběh jejího tehdejšího pořízení jste si už mohli v minulosti přečíst v pěstitelském článku, věnovaném mimořádně odolné rostlině Nolina recurvata (30.8. 2008). Tehdy jsme ještě neměli tušení, jaké trampoty nás s tou letitou kytkou v budoucnu potkají. Dá se bez nadsázky říci, že patří k členům rodiny. Je to rostlina s příběhem, a je s námi už hodně dlouho. Proto nám na ní moc záleží.
Vše začalo uprostřed loňské zimy, té proklatě dlouhé s haldami sněhu a metrovými rampouchy na okapových rýnách. Listy naší noliny během ní usychaly jeden za druhým v takovém tempu, že mi to přišlo podezřelé. V místě kde stála teploty často klesaly až k nule, a proto jsme tu obří kouli takřka nezalévali. Na konci zimy už bylo zdravých listů jen několik uprostřed rosety, a když jsme kytku zjara vynesli ven na generální prohlídku, nestačili jsme se divit. To už byl konec dubna. Jemným zataháním jsem zkoušel pevnost zbývajících listů, ale zůstaly mi v ruce. Vrchol kmene byl evidentně postižen hnilobou, o čemž svědčila nezvykle měkká lůžka listů. Nakonec došlo k tomu, co jsem si v duchu stále ještě nechtěl připustit. Na řadu přišel ostrý nůž, kterým jsem postupně z kmene naší noliny ukrajoval po tenkých plátcích jako trvanlivý salám. Teprve po dlouhé době jsem konečně narazil na zdravější dřevo. Ránu jsme následně nijak neošetřovali, a nolinu umístili venku pod pergolu, kde byla chráněna proti dešti.
Při zasychání podobně velkých ran je důležité jejich pozvolné zacelování. V těchto případech vysoké teploty a sucho mohou být jen ke škodě věci. Pod pergolou strávila rostlina celé léto, aniž bychom v okolí řezu pozorovali nějaké výraznější změny. Obrnili jsme se proto trpělivostí, co chvíli sahali na kouli pokrytou hrubou kůrou, jestli je pořád tvrdá jako dříve, a pravidelně nolinu zalévali. Sice méně než když mívala nahoře množství dlouhých tuhých listů, ale jednou týdně vodu dostala vždycky. Pokaždé ji ze substrátu rychle odčerpala. Tak to šlo až do poloviny října, kdy jsme se ji rozhodli přestěhovat pod střechu. Tentokrát se jejím zimovištěm stala podlaha zimní zahrady, kde sice není kdovíjaké teplo, ale zase ne taková zima jako na betonu ve skleníku. Kolem řezné rány se v té době začaly objevovat docela nepatrné hrbolky, které mohly, ale také nemusely avizovat přípravu nových výhonů. Na „kulicha“ jsme stále dohlíželi, a v listopadu s uspokojením shledali, že hrbolky na konci jeho zkráceného kmene se výrazně zvětšují. Přidali jsme trochu více vody, a muselo být slyšet hodně daleko, jak těžký kámen nám spadl ze srdce! 
Velký „kulich“ nás odměnil za naši trpělivost, a vstoupil do nového roku s novými výhony. Bylo jich pět, ale poblíž nich se chystaly další, i když zatím opět pouze ve stadiu zmiňovaných hrbolků!  Jakmile se rekonvalescent dostane zjara do plného růstu (což je zrovna teď), bude to asi chtít zcela výjimečmě trochu hnojiva, aby rostlina dostala sílu uskutečnit veškeré pokusy o své znovuzrození.
Jen pořád váháme s jejím letním umístěním. Buď ještě jedno léto v bezpečí proti dešti pod pergolou, nebo už rovnou na staré dobré stanoviště v zahradě, kde rostlina stávala za normálních okolností celá léta. Uvidíme! Zatím je ale už pod širákem!
Každopádně naše nejstarší nolina kulichem ještě nějaký čas zůstane, a bude vyžadovat zvýšený dohled. Musíme s ní mít trpělivost, jako ji ona měla celá ta léta s námi, protože pamatuje doby, kdy na sukulenty bylo času opravdu málo. Jako jedna z mála tu omezenou péči snášela, aniž by nám to nějak okatě dávala najevo! Jak jsem už říkal, je to člen rodiny! Opravdový kulich! 
Na úvodním snímku je zdecimovaný kulich zjara roku 2010. O sedm měsíců později byla pořízena druhá fotografie již na zimovišti na podlaze zimní zahrady. Z puků patrných na této fotografii se vivinulo do dnešních dnů to, co vidíte na poslední dvojici snímků. Náš kulich na konci května roku 2010 už s novými výhony, k nimž další neustále přibývají. Ani během rekonvalescence kulich nezhubnul, a udržuje si v pase obvod úctyhodných 80 centimetrů! Jsem sice zatím pořád ještě lepší, ale byl bych mnohem raději, kdyby se to časem obrátilo!