sukulenty.estranky.cz

Mnoho se už napsalo o ochraně sukulentů proti škůdcům, jejichž výskytu sice můžeme krátkodobě zabránit, ale nikoliv se jich zbavit definitivně. Nejhoršími škůdci i tak natrvalo zůstanou samotní pěstitelé, kteří často dovedou svým sukulentům znepříjemnit život mnohem více než veškeré vlnatky, svilušky a všelijaké další potvůrky z říše hmyzu dohromady!
Chemie na hubení škůdců je už dnes k dostání habaděj! Je však poměrně drahá, většinou dost smrdí, škodí zdraví lidí i zachraňovaných rostlin, hynou po ní často včely a spousta jiného užitečného hmyzu, zatímco ty potvůrky si na každý z těch přípravků dříve či později stejně zvyknou a stanou se vůči němu částečně či zcela rezistentními!
Na našem webu najdete všelijaké praktické rady, týkající se pěstování sukulentů, nebo jejich aranžování a tvarování, ale patrně jste již postřehli, že ani jedna z nich se netýká chemické ochrany rostlin. Je tomu tak proto, že používání chemie se v naší sbírce bráníme zuby nehty, a snažíme se ji používat opravdu jen v nejnutnějších případech, kdy už jiná možnost není. A také proto, že bychom se nikdy neodvážili vnucovat komukoliv nějaký chemický prostředek a tvrdit, že právě on a ne jiný zaručeně ochrání jejich sukulentíky zrovna před těmi jejich breberkami.
Takové rady totiž nemohou být nikdy dost zaručené, protože majitel postižených rostlin často ani přesně neví, jaký škůdce si na nich zrovna pochutnává, a také ne každý pěstitel je ochoten se nejdříve seznámit s varovnými nápisy na příbalovém letáku u příslušné chemikálie. Skutečnost totiž bývá často ještě mnohem drastičtější, než je droboučkým písmem psáno na tom malém kousku papíru, a z bytu s několika sukulentíky na okenním parapetu se tak rázem může stát chemická laboratoř člověku i všemu živému stokrát nebezpečnější než všichni škůdci na listech a stoncích sukulentů! Tolik k absenci rad na našem webu, týkajících se chemické ochrany rostlin.A nyní přistupme ještě ke slovu „prevence“, které bývá často používáno právě v souvislosti s chemickým ošetřením rostlin proti škůdcům. Chemická prevence proti škůdcům je naprostý nesmysl! Když kaktusáři a jiní pěstitelé říkají, že je vhodné provést preventivní postřik proti škůdcům, ti realisticky uvažující to samozřejmě nemyslí úplně doslova! O prevenci v pravém smyslu slova se nejedná, protože ty malé potvůrky v době  onoho „preventivního“ postřiku v jejich skleníku stejně jsou, i když třeba v menším množství, takže je není tolik vidět. Nejedná se tedy o postřik preventivní, ale ochranný. Říkejme mu třeba postřik „na jistotu“!
Pokud by někdo čistě hypoteticky udržel větší sukulentářskou sbírku bez jediného škůdce, a přesto se odhodlal smradlavým postřikem zamořit toto vzácně výjimečné území a dobrovolně znepříjemnit život sobě i svým kytkám, pak to musí být normální cvok!
Existují mnohem méně drastické způsoby opravdové prevence proti výskytu škůdců. Jsou levné, prosté vedlejších účinků pro zdraví člověka i kytek, ale zaberou pěstiteli nějaký čas. Protože škůdci řádí většinou v zimě, kdy má pěstitel času obvykle mnohem více než v létě, nemusí to být zase až taková tragédie. My už léta používáme dva způsoby prevence proti výskytu škůdců na našich sukulentech. Jeden především v létě, druhý většinou v zimě.
Letní prevence je zcela prostá a pro kytky naprosto přirozená. V přírodě ji ostatně zažívají po celý svůj život. Od jara do podzimu poléváme naše sukulentíky vodou shora přímo na listy, stonky i květy. Samozřejmě že musí být k podobnému počínání vhodné počasí. Určitě nebudeme rostliny kropit za poledního žáru v nestíněném skleníku. Také samozřejmě nebudeme na jejich těla lít vodu za chladného počasí. Méně často rostliny shora poléváme zjara a na podzim, pravidelně naopak za teplých letních večerů. Zjara a na podzim raději po ránu, v létě naopak teprve když slunce zapadá. Pokud něco ty malé škodící potvůrky nemají rády, tak je to voda ve všech jejích podobách, a také proudění vzduchu. Suchý a nehybný vzduch v místě pobytu naopak zvyšuje pravděpodobnost jejich výskytu. 
Mnoho druhů našich sukulentů letníme pod širým nebem. Ty dostávají vodu shora bez jakékoliv regulace, a musejí se s tím samy nějak vyrovnat. Jsou i v létě období, kdy jejich těla bývají mokrá nepřetržitě třeba celý týden. Výskyt tradičních škůdců na takto letněných sukulentech rovná se nule, když pominu občasnou ochutnávku listů hlemýždi, kteří naopak vodu a vlhko milují! Taktéž plísně a nejrůznější houbová onemocnění u letněných kytek takřka neznáme. Pokud se nějaký případ přece jenom objeví, je to prostě nemocná rostlina, která svůj boj o místo na slunci prohrála. Chodí to tak i v přírodě, jejíž podmínky se tady našim sukulentům snažíme alespoň těch pár nejteplejších měsíců v roce přiblížit. Uhynulé sukulenty netvoří řádově ani procento těch ve skleníku nebo kdekoliv jinde, kam nemá přístup čerstvý vzduch a nedopadají nefiltrované sluneční paprsky. Taktéž suché části z rostlin není při letnění třeba průběžně odstraňovat, protože na nich takřka žádné nejsou. Nových listů přibývá o mnoho více než starých ubývá. Když přece jenom výjimečně nějaký zaschne, odfoukne ho vítr, nebo jej odplaví proud vody, valící ze z nebe či naší konvičky. Breberky tak ztrácejí své nejoblíběnější úkryty.Jakmile všechny rostliny nastěhujeme pod střechu a začneme topit, dříve či později se nevítaní hosté zase objeví. Pokud se je rozhodneme sami vyhledávat, v 99% budeme úspěšní právě v zasychajících nebo již dávno zaschlých částech rostlin. Zbytky starých listů, uschlé květní stvoly, zralé tobolky se semeny i bez nich, nebo jen loupající se kousky borky, to vše se stává v suchém a málo větraném prostředí (bytu či skleníku) vítanými úkryty všemožných škůdců. Právě v těchto místech (netuším proč?) se skrývají, poškozují povrch rostlin pod těmito přírodními kryty a budují vstupní brány pro hnilobu, pronikající jimi pak hlouběji do nitra rostlin.
 Zahnuté nůžky na nehty, pinzeta a štetečky s jemnými i drsnějšími chlupy jsou jedinými nástroji, které používáme k likvidaci suchých částí rostlin. Když k nim přidám ještě klasickou hliníkovou lžíci, jsou to v podstatě veškeré nástroje, které k svému sukulentářskému životu potřebuji! U některých druhů ani žádné nástroje nejsou třeba, pokud se odstraňování sušin provádí průběžně. Takovými rostlinami jsou třeba některé druhy rodu Aeonium (např. A. arboreum). Stačí rostlinu přenést z dosahu ostatních, konci prstů opakovaně klepnout do jejího kmene a staré suché listy se jen sypou. Podobně se dají suchých částí zbavovat i stromkovité tlustice nebo rostliny Portulacaria afra. U nich se ale vyplatí ještě některá hůře přístupná místa začistit štětečkem.
U přízemních růžic echeverií se zase vyplatí použít pinzetu, do níž uchopíme suché spodní listy, kterými jemně zahýbeme do obou stran a poté je hravě vytáhneme, aniž bychom poškodili místo jejich spojení s ukrytým stonkem. Vše by mělo probíhat bez násilí. Co nejde dobrovolně, to na rostlině klidně ponecháme na příště.
Opatrnost se vyplatí při čistění euforbií, které při sebemenším poranění roní bělavý latex (většinou jedovatý!). Pokud jím potřísníme těla rostlin, zanechá na nich lepkavé skvrny, které na sebe nabalují nečistoty  a následně i plísně. Ošklivé tmavé skvrny pak rostliny hyzdí hodně dlouho.
Některé sukulenty nepouštějí suché zbytky dobrovolně, a v té chvíli musí přijít na řadu nůžky. Těžko se loučí se zbytky starých listů např. rostliny rodu Senecio, ale především téměř všechna africká droboť z čeledi Aizoaceae. Typickým příkladem jsou naše oblíbené trichodiademy. Pokud bychom z nich průběžně neodstraňovali staré suché listy, zůstanou na rostlinách třeba celá léta a budou za nějaký čas tvořit většinu nad listy zelenými! Právě tvarované trichodiademy skýtají například vlnatkám obrovské množství úkrytů v nejrůznějších špatně přístupných zákoutích svých hustých korun.
Také se vyplácí odstranit co nejdříve vadnoucí a zasychající nadzemní části kaudexů na konci jejich vegetačního období. Kdysi zelené výhony odstříhneme těsně nad kaudexem a po nějakém čase ještě zkontrolujeme okolí místa, odkud výhony vyrůstaly. Zacelující se rána bývá také často rizikovým místem, které se vyplatí průběžně kontrolovat celou zimu. Totéž platí o zatahujících se ranách po odříznutých odnožích. V těchto případech se vyplatí mít po ruce štěteček a místo jím dokonale vyčistit.
Vydatnými pomocníky veškerých škůdců jsou sucho a teplo. Jejich nepřáteli naopak přímý kontakt s vodou, a také čerstvý a chladnější vzduch. Chladná ranní rosa na listech a stoncích je pro ně morovou ranou. Pokud máte možnost letnit své sukulenty pod širákem, udělejte to! Příroda se postará, aby jste na nepříjemné návštěvníky svých rostlin alespoň na pár měsíců zapomněli.
A co se týče prevence proti výskytu škůdců v půdě? Pokud dostávají vaše rostliny maximum slunce, nemořte se suchem! Zalévejte od jara do podzimu pravidelně a opravdu vydatně! Brzy se přesvědčíte, že sukulenty rozhodně nejsou rostliny suchomilné, jak se často píše. A zalévejte je pravidelně, leč opravdu jenom mírně i po celou zimu! Rostliny vám poděkují, kořenovka už méně!
Obrázky: č.1 - Crassula capitella po letním dešti, č.2 - Sedum stahlii a Senecio serpens s ranní rosou na listech, č.3 - Pachyphytum oviferum po dešti a plž hledající potravu, č.4 - Echeveria 'Topsy-Turvy' a suché skoro pryč, č.5 - E. lilacina a suché úplně pryč , č.6 - Trichodiadema densum a začátek čištění, č.7 - T.densum a suché pryč, č.8 -  Koloběh života Senecio mandraliscae -  nahoře se chystající kvést a dole postupně prosychající, č.9 - Cyphostemma cirrhosum a rizikové místo na jejím kaudexu i s vlnatkou v úkrytu, č.10 - vše co k prevenci potřebujeme