VÝHODY i nevýhody TENKÉHO MAKROLONU
Letos zjara tomu bylo už sedm let, co nám pracovníci kroměřížské firmy Korbel postavili v zadní části zahrady letní makroloňák. Fotografie z jeho stavby naleznete v rubrice „Sukulentní maličkosti“ (Rok poté aneb Chvála firmy Korbel/20.3. 2009). Protože byl od samého začátku plánován jen na sezónní pěstování od jara do podzimu, zvolili jsme finančně úspornou variantu s tenkým makrolonem o síle 4mm, jehož jediným účelem je chránit rostliny proti rozmarům počasí u nás na Vysočině, především pak proti kroupám. Ani jsme tehdy netušili, kolik výhod tato volba našim sukulentíkům nakonec přinese. Domnívám se, že sedm let je dost dlouhá doba k vypozorování všech předností i záporů při pěstování sukulentních rostlin pod tenkou vrstvou makrolonu.
Začněme těmi nevýhodami. Tedy vlastně nevýhodou, protože tu jsme za celou tu dobu shledali pouze jedinou. Navíc jsme o ní věděli předem, protože nás na ni pracovníci firmy upozornili už při sestavování naší objednávky. Jedná se o takřka nulovou tepelnou izolaci. Když například v noci venkovní teplota poklesne na -5°Celsia, úplně stejně je i uvnitř makroloňáku. Při náhlých jarních poklesech nočních teplot proto využíváme službu malého elektrického fukaru, kt
erý zapínáme na noc a v jehož silách je přidat těch několik chybějících stupínků, zajišťujících zdraví rostlin i naše klidnější spaní. Přes den není problém, protože i pod tenkým makrolonem se akumuluje teplo, a to i za podmračených dnů, kdy od rána do večera slunce nevysvitne ani na chviličku. Pokud je například venku 5°C a ponecháme zavřené dveře, bývá uvnitř makroloňáku i při trvale zatažené obloze okolo 15°C až do pozdního večera. Jediná nevýhoda se ovšem během léta mnohokrát mění v obrovskou výhodu. Zatímco přes den je v makroloňáku často na padnutí, v noci klesají teploty uvnitř opět na úroveň těch venkovních. Střídání vysokých denních a nízký
ch nočních teplot sukulentům náramně prospívá a ze své domoviny jsou zvyklé na rozdíly ještě mnohem větší, jakých se u nás nikdy nedočkáme.
A nyní už k přednostem tenkého makrolonu. Tou největší je samozřejmě maximální propustnost slunečních paprsků. Tenký makrolon postrádá jakýkoliv filtr, jak jsem se dozvěděl od jednoho kaktusáře, který naši sbírku navštívil společně se zájezdem svého klubu. Jedním dechem dodal, že je to prostředí pro rostliny nezdravé a naprosto nevhodné, protože kvůli absenci zmíněného filtru se v něm snadno popálí. Jenomže s popáleninami jsme se za těch sedm let setkali jen zcela výjimečně a ojediněle, a to především u rostlin, které ještě nebyly v plném růstu a ocitly se nějakým nedopatřením na horním parapetu během letních veder. Sukulent v plném růstu se nám zatím ještě spálit nepodařilo. A to jsme za těch sedm let stínili řídkou síťovinou dohromady jen asi 10 dnů! Možná to bude i tím, že oproti většině pěstitelů naše rostliny mnohem více zaléváme. Celá plocha makroloňáku je zalita sluncem od časného rána až do jeho západu. Díky absenci ochranných prvků, střídání vysokých a nízkých teplot a hojnosti vody jsou barvy některých rostlin dokonce ještě výraznější než u jedinců stejného druhu, letněných hned o kousek vedle pod širým nebem! Další výhodou makroloňáku je, že okamži
tě po západu slunce se uvnitř dá pracovat, zatímco skleník v patře u domu zůstává ještě dlouhé hodiny rozpálený jako pec. Především během léta je to velice důležité, protože naše rostliny zaléváme většinou až večer, zatímco ráno je spíše kropíme, a pokud se chystá horký letní den, tak poléváme i štěrkovou podlahu v uličce, čímž se v rámci možností snažíme rostlinám zpříjemnit alespoň trochu to peklo, které je zanedlouho čeká.
Od samého počátku jsme věděli, že ke spokojenosti rostlin výrazně přispějeme maximálním pohybem vzduchu. Proto jsme k standartní výbavě přiobjednali ještě dvě střešní okna, vybavená písty, automaticky je zdvihající jakmile teplota uvnitř přesáhne hranici 20°Celsia. Kromě toho jsme nechali instalovat ještě druhé dveře. J
ak se za provozu makroloňáku ukázalo, přispívají právě ony k větrání vnitřního prostoru možná ještě mnohem více než zmíněná střešní okna. Druhé dveře používáme výhradně k větrání. Nejsou průchozí, protože před nimi stojí úplně normální pěstební stůl, tvořící s těmi dlouhými po bocích uličky společnou plochu. Nepřišli jsme tak o prostor k umístění rostlin, s jehož nedostatkem neustále zápasíme, a zároveň jsme rostlinám dopřáli mnohem více čerstvého vzduchu, který patří k základům pěstitelského úspěchu.Díky takřka neustálému pohybu vzduchu a maximálnímu množství slunečních paprsků můžeme i hodně zalévat, protože substrát v květináčích tady vysychá skoro stejně rychle jako venku. Pokud noční teploty pořád ještě klesají pod 20°C, kořeny rostlin pracují naplno a vodu čerpají opravdu rychle.
Nehrozí tudíž ani tzv. letní stagnace, s níž se v rozpáleném skleníku setkáváme mnohem častěji. Ve výčtu výhod nesmíme zapomenout na pružnost tenkého makrolonu, od něhož se kroupy odrážejí, aniž by na jeho povrchu zanechaly sebemenší stopy. V loňském roce u nás padaly mnohokrát, z toho ve čtyřech případech to byly kroupy opravdu pořádné. Pružný povrch a oblouková konstrukce makroloňáku tlumí nárazy nebeského ledu dokonale. Za uplynulých sedm let makroloňák také mnohokrát odolával silným větrům. Protože jeho konstrukce je uchycena přímo v zemi speciálními kotvami (bez betonových nebo jiných pevných základů), zprvu jsme jejich odolnosti příliš nevěřili a co chvíli vybíhali kontrolovat, zda vichr makroloňák ze země nevyrval. Nic takového se ale nestalo, a že už prožil mnohdy hodně drsné zkoušky, během nichž v okolí následkem vichřice padaly stromy a na budovách vítr trhal střešní krytiny.
Jediným preventivním opatřením v nejextrémnějších případech bylo vyšroubování pístů automatického otevírání střešních oken na dobu nezbytně nutnou, což nám poradili pracovníci firmy Korbel už během stavby makroloňáku. K takovému opatření ale saháme obvykle pouze jednou nebo dvakrát během sezóny, a celá procedura netrvá déle než dvě až tři minuty.Sečteno a podtrženo lze konstatovat, že pěstování pod tenkým makrolonem drtivé většině sukulentů (i nám samotným) maximálně vyhovuje a pro mnohé z nich je, zdá se, dokonce naprostým ideálem. Mezi takové docela určitě patří Adenium obesum ve všech svých podobách, a pěstitelskými nároky velice podobné rostliny rodu Uncarina. Jedná se vesměs o druhy teplomilné, které do makroloňáku stěhujeme až jako úplně poslední. Obvykle to bývá v polovině čer
vna, kdy už je počasí stabilní a noční teploty jen výjimečně klesají pod 10°C, což je minimum, které jsou tyto rostliny tou dobou ochotny tolerovat. Na konci sezóny se již spokojí i s teplotami podstatně nižšími, aniž by to mělo vliv na jejich zdraví i vzhled. Přesto je na podzim stěhujeme pod střechu jako první, a jejich místo okamžitě zaujímají sukulenty do té doby letněné pod širým nebem, aby stačil vyschnout substrát v jejich květináče dříve, než nastane čas stěhování na zimoviště i pro ně.Za léta provozu tohoto zařízení jsme už přivykli občasnému stěhování rostlin i během sezóny. Rostliny citlivé na popálení zůstávají zjara po nějaký čas na spodním parapetu, kde je nejenom méně slunečních paprsků, ale i výrazně chladněji. Jiné tam stěhujeme až uprostřed
léta, protože zase mizerně snášejí vedra, ale to by bylo na dlouhé vyprávění, protože každá sukulentní rostlina zkrátka chce své a každé z nich se proto snažíme pod tenkým makrolonem nalézt na těch pár měsíců to nejideálnější místečko ke spokojenému životu. Rok co rok nám to kytky v makroloňáku mnohonásobně vracejí množstvím květů, nádherným zbarvením i vitálním vzhledem. Pěstování sukulentů pod tenkým makrolonem můžeme každému vřele doporučit!Obr.č. 1 – úplný začátek, ještě bez rostlin, zpevněné podlahy i stolů, č.2 – už s rostlinami, jimž dominují kvetoucí adenia a unkariny, č.3 – Adenium obesum v nejrůznějších podobách uprostřed léta, č.4 – a ještě jednou při západu slunce, č.5 – Crassula 'Buddha's Temple získává v makroloňáku šedozelený nádech, č.6 – poupata Stapelia grandiflora, která krátce nato v makroloňáku způsobí nedýchatelnou atmosféru, č.7 – Stapelia flavopurpurea, která naopak makroloňák provoní po medu, č.8 – Frithia pulchra tady kvete v mnoha etapách takřka nepřetržitě od června až do konce září, č.9 – a na závěr ještě jeden z četných kultivarů adenií, patrně 'Daeng Siri'
