sukulenty.estranky.cz

Způsoby vegetativního množení sukulentů mohou být více či méně elegantní. Ten, který vám popíši v následujících řádcích, patří mezi mezi ty druhé. Není sice příliš efektní, zato výjimečně efektivní! Rostliny se tímto způsobem (kromě jiných) občas množí i v přírodě. To když bývá jejich růstový střed z mnoha různých důvodů narušen, a následný život rostliny se začne ubírat novým směrem (většinou hned několika najednou).
Zatímco v přírodě může být důvodem narušení dosavadního rytmu života rostliny spálení jejího vrcholu slunečními paprsky, hniloba nejmladších a nejzranitelnějších částí jejího těla, nebo třeba jen pád větve z blízkého stromu do jejího vrcholu, v kultuře provede poškození uměle sám pěstitel. Někdy ho k tomu donutí okolnosti, jindy může být důvodem třeba jen strach o přežití jediného zástupce druhu v jeho sbírce, nebo naopak potřeba většího množství rostlin v krátkém čase například z obchodních důvodů. Právě proto bývá tento způsob množení nejčastěji využíván v zahradnictvích a pěstírnách.
Množení spočívá v tom, že ostrým nožem vyřízneme nejmladší část rostliny, zatímco její zbytek ponecháme bez jakýchkoliv dalších úprav ve stávající nádobě. Odříznutou část následně zakořeníme v perlitu, říčním písku nebo nějaké množárenské směsi. Je to v podstatě podobný způsob, jakým je i tradiční zmlazování některých rostlin, jen s tím rozdílem, že na zbytku stonku zůstanou všechny staré listy. Právě jejich přítomnost je nesmírně důležitá pro další vývoj nových výhonů, kterých se v blízkosti řezné rány zanedlouho objeví celá řada. Staré listy totiž nově vznikajícím rostlinám nabízejí dostatek vody a živin ze šťáv ve svých útrobách. Když zůstane stonek či kmínek po zásahu pěstitele holý (jako např. při zmiňovaném zmlazování), trvá pak všechno nesrovnatelně déle, a především nových rostlin bývá méně. A kvůli nim především pěstitel tento proces podstupuje!
Rostlina se v důsledku jeho zásahu náhle ocitá v krizové situaci, a jedná proto okamžitě. Přečerpávání zásob no nově vznikajících výhonů je rychlé a efektivní, a navenek se projevuje ztrátou charakteristického zbarvení původních listů, a později i jejich svrašťováním, tak jak z nich postupně ubývá šťáva. Nové rostliny rychle přirůstají, zvláště když jim v tomto období dopřejeme o trochu více vláhy než za normálních okolností. Vše se ale v takovém případě musí odehrávat v období s dostakem světla a tepla, aby nové výhony přirůstaly přirozeně a plnohodnotně. Proto je k takovému zásahu vhodné především předjaří. Než se objeví nové výhony a začnou naplno růst, uteče přece jenom nějaká doba, a to už slunečných dnů přibývá. Stejně tak můžeme tento druh množení použít kdykoliv od jara do podzimu, ale období největších letních veder není tou optimální dobou, protože rostliny většinou na nějaký čas přestanou přijímat vodu. To se může při necitlivé zálivce stát příčinou hniloby jejich kořenů.
Také se nevyplácí oddělovat nově vzniklé rostliny od stonku příliš brzy, protože v samostatných nádobách nikdy neporostou tak rychle jako na mateční rostlině. Proto je dobré ponechat je na ní až do chvíle, kdy začneme pozorovat, že přestávají přirůstat, pokud se nám samozřejmě už nezdají být dostatečně velké pro naše účely! Pak už opět přicházejí na řadu ostrý nástroj a množárna.
Ještě jedna dobrá rada na závěr, které se snažím držet pokaždé, když se k podobnému způsobu množení z nějakých důvodů rozhodnu. Dokud se řezná rána po odstraněném růstovém středu dokonale nezacelí, nikdy rostlinu nepolévám konví shora, aby voda v čerstvé ráně nezpůsobila hnilobu. Totéž platí i po odstranění mladých rostlin, narostlých po tomto zásahu.
Efektivita tohoto způsobu množení, kterému říkáme rána do srdíčka, nespočívá jenom v rychlosti pořízení nových rostlin, ale také možnosti za určitých okolností získat dvě až tři generace takto vzniklých jedinců ze stejného místa (někdy během jediné sezóny!), dokud se původní rostlina zcela nevydá se zásob a sil. Pak skončí na kompostu, zatímco její děti nejrůznějších velikostí dělají ve skleníku radost nám, případně i dalším pěstitelům.
Na úvodním snímku je Adromischus cristatus, kterému u nás doma říkáme 'Adrie', obrůstající po popisovaném zásahu do srdíčka. Na druhé fotografii jsou výsledky toho obrůstání o něco později. Jejich zakořeňování ještě usnadňují vzdušné kořeny, jimiž bývá porostlý stonek této nádherné rostliny. Na obr.č.3 je obrůstající Sedum 'Joyce Tulloch' a na závěr také Pachyveria (?) 'Blue Mist', jejíž staré vyčerpané listy už modrou mlhu nepřipomínají ani omylem!