Zimní KVĚTY a VODA
Mnoho sukulentních rostlin kvete během české zimy. Dá se říci, že jich u nás dokonce v období kratších dnů kvete většina! Ony by ty rostliny většinou rády i rostly, ale my jim v té době bohužel nemůžeme poskytnout důstojné podmínky ke zdravému vývoji, a to ani ve skleníku nebo zimní zahradě. Proto se snažíme jejich růst všemožně tlumit, pokud se samozřejmě nejedná o rostliny s klasickým zimním růstem, které to tak prostě mají od přírody zařízeno a my s tím vůbec nic nenaděláme.
Spousta pěstitelů však trpí představou, že kvetoucí nebo i teprve nakvétající sukulenty zákonitě potřebují zvýšené dávky vody. Není to pravda, a to bez rozdílu zda své rostliny zimujeme v chladu či na teplejším stanovišti. V obou případech platí, že příliš vody nadělá spíše škodu než přinese užitek. Okenní pěstitelé to ale samozřejmě mají podstatně těžší, protože jejich v teple zimované rostliny potřebují vody určitě o trochu více. V obou případech by však vodní režim měl zůstat zcela nezávislý na tom, zda se rostliny chystají kvést či nikoliv!
V zimě příliš zalévané rostliny nejenom že ztrácejí svůj charakteristický tvar, ale rychleji z jejich listů mizí i letní či podzimní zbarvení. Štědřeji zalévané rostliny navíc výrazně ztrácejí snahu kvést. To je prostý zákon přírody v podobě jejich podmíněného reflexu. Necítí ohrožení ani nouzi, takže přebytky živin mohou klidně investovat do dalšího nárůstu větví a s květy vyčkávají na horší časy!
Za léta pěstování sukulentů jsme se už dávno měli možnost přesvědčit, že sice můžeme kvetení rostlin do určité míry ovlivnit, ale nikoliv stoprocentně, a vůbec už ne zvýšeným množstvím vody! Rostliny nakonec samy nejlépe vycítí, zda je pro ně kvetení v tu dobu přínosné či není. Tvorbu zimních 
květenství však lze alespoň částečně ovlivnit podzimním obdobím sucha. To může být různě dlouhé, podle možností každého pěstitele. Čím déle trvá, tím větší je šance, že se opravdu květů dočkáme. Každopádně je období sucha nejlépe načasovat do přelomu podzimu a zimy. Ani okenní pěstitelé se jej nemusejí obávat, pokud jejich rostliny mají ve svých útrobách ukryto dostatečné množství vody a živin, nastřádaných z pravidelné zálivky na sklonku léta a počátku podzimu. Letněné rostliny jsou samozřejmě schopny přežít bez vody mnohem delší odpočinek, než sukulenty pěstované celoročně za okny.
I v případě množství vody v souvislosti s budoucím zimním kvetením platí okřídlené, že „méně je více“. Příliš vody může totiž deformovat nejenom tvar rostlin, ale i jejich květenství. Příliš živelně narostlé květní stvoly pak bývají i několik
anásobně dlouhé, poléhající, a životnost květů na nich se výrazně zkracuje. Celý proces kvetení u příliš zalévaných rostlin prostě proběhne o mnoho rychleji. V přírodě by rostlina za podobných okolností byla potrestána zmenšenou šancí na úspěšné opylení, a tím pádem i možnou záchranu vlastního rostlinného druhu, která je nakonec hlavním důvodem kvetení!
Toto se týká také tlustic rodu Crassula, jichž v našich podmínkách kvete v zimě drtivá většina. Na zimní období však připadá i kvetení mnoha druhů sukulentních miniatur z čeledi Aizoaceae. 90% rostlin Titanopsis calcarea v naší sbírce tuto sezónu vykvetlo v měsících prosinci a lednu, a zbytek bude dokvétat ještě v únoru! A nejinak tomu bylo i v předchozích letech! Člověk by si myslel, že řady krátkých ponurých dnů bez špetky slunce nedovolí otevření jejich květů, ale nic takového nehrozí. Rostliny sice v první dny opravdu s jejich otevíráním vyčkávají, ale nakonec přírodní zákony zvítězí i v jejich případě!
Existují dokonce rostliny, které zárodky budoucích květenství vytvářejí už na sklonku léta, ale pak jejich další vývoj přeruší třeba i na řadu měsíců. Do pohybu se květenství dají opět teprve ve chvíli, kdy se dny začínají znovu prodlužovat! Příkladem takové rostliny je Cremnophilla linguifolia („Pěstitelská praxe“/ 19.12. 2007), což je tlusticovitá (Crassulaceae) rostlina vzhledově nápadně podobná některým zástupcům rodu Pachyphytum. U nás letos pokvete již potřetí, a pokaždé byl průběh naprosto totožný! První etapa vývoje mohutného květenství končí v září, a druhá pokračuje teprve na přelomu ledna a února!
Zimním květům je tedy třeba dát čas. Ponechat je jejich pomalému, třeba i celé měsíce trvajícímu vývoji, protože v podmínkách české zimy opravdu nic neuspěcháme.
Rozhodně se nemusíme obávat, že by zimní květy zaschly, což se ovšem v případě těch letních může docela snadno přihodit. Větší množství vody ale v žádném případě neznamená větší množsví květů. Může naopak platit jiné známé heslo. Kdo chce víc, nemá nic!
Dvojice úvodních fotografií z loňského prosince patří drobnolisté tlustici Crassula pubescens ssp. radicans, která si v boji se suchem vypomáhá i vzdušnými kořeny, jimiž sbírá vzdušnou vlhkost v zimním skleníku. Staré listy opadávají a na vrcholcích se už objevují zárodky budoucích květenství. Na obr.č. 3 je v prosinci nakvétající Crassula susannae a na obr.č.4 Crassula 'Buddha's Temple' s lednovými zárodky budoucích květenství na vrcholech. Předposlední obrázek zachycuje předvánoční otevírání květů Titanopsis calcarea. Rostlina s trojicí poupat je zasazena v květináčku o průměru pouhých 5,5 centimetru! A na závěr ještě Cremnophilla linguifolia se zárodkem budoucího květenství, které se dává znovu do pohybu na začátku nového roku!
