ZMLAZOVÁNÍ sukulentů čeledi CRASSULACEAE
Kdybychom bydleli v Kalifornii nebo Mexiku, nemuseli bychom tento problém vůbec řešit. Naše sukulenty by narůstaly pozvolna a bez výraznějších tvarových i barevných výkyvů po celý rok, a tak naší jedinou činností by bylo čas od času jejich přesazování do větší nádoby nebo rozdělení velkého trsu na několik menších. Podobně na tom jsou zahrádkáři na Tenerife. Co zasadí, to jim roste jako ve své domovině, a je v podstatě jedno, na které místo ve své zahradě rostlinu z druhého konce světa umístí.
Jenomže žijeme v srdci Evropy, kde není ani uprostřed léta tolik slunce, kolik by naše milované kytky potřebovaly. A pak se najednou začnou dny výrazně krátit. S příchodem podzimu se vytrácejí barvy sukulentních lístků, a zanedlouho se začnou kazit i tvary keříků, které nám ještě docela nedávno přinášely radost.
Když jsem s tučnolistými rostlinami začínal, hleděl jsem na ně s respektem a skoro se bál do rostlin sáhnout. Nějaký čas jsem se těžce smiřoval se skutečností, že v zimě prostě naše kytky ztrácí glanc, ať dělám co dělám. Občas jsem odstříhl v rámci záchrany nějakou odnož a zbytek keříku nechal pěkně pohromadě v obavách, abych příliš nezasáhl do jeho přirozeného růstu. Postupem času se ale člověk učí, a především ztrácí počáteční ostych.
Chcete mít hezké rostliny každý rok? Pak se nesmíte bát radikálních zásahů a změn. Sukulenty čeledi Crassulaceae (tlusticovité) snášejí radikální řezy a jiné zásahy mnohem lépe než kterékoliv jiné rostliny. Díky těmto zdánlivě drastickým zásahům získáme nejenom krásné a čerstvé rostliny každý rok, ale navíc i množství potomstva. To můžeme rozdat přátelům, prodat nebo si část ponechat jako rezervu pro případ, že by některá z našich rostlin uhynula.
Letněné rostliny bývají obvykle v lepší kondici než ty pěstované ve skleníku, na verandě nebo na okenním parapetu. Podle jejich vzhledu na konci zimy posoudím, jak s nimi naložím. Právě toto období je nejvhodnější pro zmlazování sukulentů čeledi Crassulaceae. Dny jsou krátké, teploty obvykle nižší. Nové výhony většiny druhů už trpí řídkým nárůstem listů, a zároveň při omezené zálivce dochází k částečnému prosychání spodních partií. Někdy také listy opadávají samy díky vlastní přirozené křehkosti. Olistěné tedy v této době bývají často jen vrcholy protáhlých stonků.
Krácení vrcholů je možné provést nůžkami, v případě druhů se silnějšími stonky je vhodnější ostrý nůž. Řez vedeme zpravidla těsně pod nejspodnějšími listy, ale pokud chceme sázet v budoucnu zakořeněné řízky zhruba stejné velikosti, pak tomu přizpůsobíme i místa krácení. Odstraněné vrcholky můžeme ihned po řezu klást na suchý množárenský substrát, kterým může být Agroperlit, říční písek nebo jakýkoliv jiný propustný, rychle nasáklivý a vzápětí zase vysychající materiál. V opačném případě můžeme řízky klást na substrát vlhký, ale vždy po několikadenním zaschnutí a zatažení řezné rány.
V květináči nám zůstanou holé nebo jen částečně olistěné pahýly. Pokud jsou zdravé a nepříliš zdřevnatělé, pak je můžeme ještě využít jako spolehlivé matečnice k produkci dalších generací rostlinek. Příliš staré a dřevnaté stonky ale obrážejí jen málo, v horším případě vůbec. Proto je lepší je rovnou vyhodit, aby nezabíraly zbytečně místo zdravým rostlinám.
Řízky v množárně v zimě nekoření zdaleka tak rychle jako uprostřed léta. Nevadí jim však nedostatek světla a prakticky nerostou. Jakmile utvoří kořínky, můžeme je v perlitu ještě nějaký čas ponechat téměř nasucho. Kořeny postupně mohutní, zatímco řízky stále nijak výrazně nepřirůstají. Mezitím se objevuje čímdál více slunečných dnů, které se postupně prodlužují. Když převedeme rostliny do normálního substrátu, zaléváme je mírně a udržujeme pouze v pomalém růstu. Nemusíme mít obavu, že zaschnou. V listech mají dostatečnou zásobu vody, a především začíná opravdové jaro, takže jejich vytahování za sluncem už tolik nehrozí. Můžeme postupně zvyšovat dávky vody, a v rámci možností jim poskytnout co možná nejméně filtrované sluneční paprsky.
Větší rostliny zakořeňujeme i zcela nasucho tak, že je ihned po odříznutí posadíme do prázdného květináče přiměřené velikosti a bez jakéhokoliv substrátu. Stonek zůstane ve svislé poloze, a protože zasychá při nižších teplotách, nemá tendenci se různě kroutit. Protože jeho konec není ponořen v substrátu, nehrozí ani žádné plísně či houbová onemocnění. Tento způsob zakořeňování je sice trochu pomalejší, ale v zimě bývá času obvykle dost. Jakmile se objeví čerstvé kořínky po celém obvodu řezné rány, můžeme rostlinu rovnou sázet do normálního substrátu.
Podobné je to s pomalu obrůstajícími pahýly. I když jsou takřka pořád nasucho, veškerou svoji nashromážděnou energii investují do pozvolného nárůstu nových výhonů. Když maximálně šetříme vodou, přírůstky jsou i koncem zimy neuvěřitelně kompaktní a vybarvené tak nádherně jako by léto zrovna vrcholilo (v létě naopak pahýly po zmlazování udržujeme trvale mírně vlhké, protože světla je maximum možného, mladé rostlinky přirůstají rychle a spotřebují velké množství vláhy).
První sklizeň mladých rostlin z pahýlů můžeme tedy čekat koncem jara. To už se dny prodlužují, a my můžeme o poznání více zalévat, takže přírůstky rychle přibývají. Budoucí mladé rostlinky putují do množárny, kde se již uvolnilo místo po původních řízkovancích. Pokud jsou pahýly čerstvé, vydají ještě do podzimu třeba dvě či tři várky nových rostlinek. Jakmile ale příliš zdřevnatějí, jejich poslání končí. I méně zkušený pěstitel přesně pozná, kdy tato chvíle nastává, protože úroda nových výhonků je oproti té předchozí mizivá. Také u sukulentních rostlin tedy platí to okřídlené, že v nejlepším je dobré přestat.
Když se mne lidé občas ptají, jak je možné, že naše rostliny jsou vždycky svěží a kompaktní, vysvětlují jim tento postup jako dobře míněnou radu. Někteří mi příliš nevěří, jiní se pro změnu ostýchají do rostlin řezat, když jsou přece zdravé. Chvilku mi také trvalo, než jsem zjistil, že tento způsob obnovy rostlin čeledi Crassulaceae je nezbytný a ryze praktický. Navíc je zcela bez rizika, protože rostlinám v žádném případě těmito zásahy nemůžeme ublížit. Kdybych blahodárným účinkům zmlazování těchto nenáročných kytek nevěřil, rok co rok bych ho s železnou pravidelností na sklonku zimy neprováděl. Spokojenost je oboustraná. Rostlinám zmlazení prospívá, a my se následně těšíme na krásné a kompaktní trsy jejich těl, které při dostatku světla vydrží až do zimy, zvláště když se přes léto dostanou na plné slunce a čerstvý vzduch.
Na úvodním snímku je stará rostlina Kalanchoe thyrsifolia, která prošla zmlazovacím řezem a je připravena k sázení do normálního substrátu. V jejím případě byla řezná rána velká, a tak jsme ji zakořeňovali zcela nasucho. Sedum rubrotinctum na druhé fotografii je sice nádherně vybarvené, ale spodní části stonků jsou již zcela opadané. Přitom stonky jsou ještě relativně mladé a produktivní, o čemž svědčí i množství mladých odnoží, vyrůstajících v jejich úpatí. Jsou to tedy ideální adepti na brzké zmlazování. Na posledním snímku je Sedum „Joyce Tulloch“ nedlouho po zkrácení příliš přerostlých vrcholů. Mladé rostlinky narůstají rychle, protože je dostatek světla a můžeme adekvátně tomu zalévat. Jakmile ještě o trochu povyrostou, vytvoří hustou a neprostupnou korunku, pod níž se zcela ukryje i řezná rána od předchozího zmlazování.
