Jdi na obsah Jdi na menu
 


AFRIČTÍ STRAKÁČI rok poté

26. 9. 2016

dscn4605.jpgZanedlouho tomu bude přesně rok, co jsme uveřejnili v rubrice „Tvarování a aranžování“ článeček o strakatých kamíncích rodu Lithops („Afričtí strakáči“/15.11. 2015). S odstupem času by se dal klidně nazvat „Bylo nás pět“, a to s důrazem na minulý čas. Rostliny jsme nepřesazovali a ponechali je ve stejném hranatém květináči. Je jim v něm nyní trochu těsno, protože namísto loňské pětice je kamínků ve stejném květináči přesně dvakrát tolik. Ano, urodila se nám během loňské zimy samá strakatá dvojčata! Dělení litopsů je znamením jejich určitého stáří. Rozhodně nebývá každoročním pravidlem, a proto nás vzácná shoda toho strakatého afrického kolektivu dost překvapila.
Při porovnání snímků nemohou pozornému čtenáři uniknout některé souvislosti. Strakáč vlevo vzadu byl v minulém článku označen za rebela, protože jako jediný nevykvetl. Dost možná, že jen podvědomě šetřil síly na boj o místo, který se měl v tom malém sukulentním prostoru v následujících měsících odehrát. Jako když bědscn6645.jpgžec na olympiádě, vědom si svých schopností, vypustí rozběh a v pohodě si dokluše do cíle na postupovém místě v čase hluboko pod svými možnostmi. A ve finále pak ušetřené síly jako když najde!
Tenhle jihoafrický šibal si udělal během zimního převlékání dostatek prostoru a vyrostl výrazně více, než všichni jeho spolubydlící v již tak dost těsném květináči. A protože mu sil ještě zbylo na rozdávání, letos na podzim se rozhodl pro změnu vykvést jako první. Teprve po několika dnech se k němu začaly přidávat další kamínky. V boji o místo na slunci byl rebel nekompromisní. Svého souseda vytlačil stranou a lehce jej při tom naklonil. Kdyby to takhle udělali všichni, květináč by už dávno vzal za své!
Příští rok na sklonku jara už naše strakáče přesazení nemine. Určitě je ponecháme i nadále pohromadě, ale musíme jim vytvořit trochu prostoru pro další rdscn6695.jpgůst, možná i doplnit hezkými oblázky, ale každopádně jim dodat nějaké ty živiny v podobě čerstvéhu substrátu. Přesazování litopsů pro nás kdysi bývalo pořádným strašákem, v čemž nás utvrzovaly informace v tehdejších knihách či článcích v odborných časopisech. Postupem času se i z něj stala docela obyčejná rutina. Kořenový bal každé rostliny prsty „pročešeme“ a zbavíme tak všech zbytečných a nefunkčních kořenů. Poté do mírně vlhkého substrátu zaboříme ukazovák a vyhloubíme jeho pomocí jamku potřebné hlouky a velikosti. Do ní spustíme kořeny tak, aby pokud možno všechny směřovaly dolů a zbytečně se neohýbaly a okolní substrát přihrneme ke krčku. Následuje týden pobytu v polostínu a pravidelné kropení vlažnou vodou, během něhož substrát proroste sítí čerstvých vlasových kořínků. A pak už stěhování na slunečné stanoviště a pravidelná zálivka.
Úvodní snímek byl pořízen 23. října loňského roku, druhý 20. září toho letošního a třetí jen o tři dny později. V době uveřejnění článku už je poupat celkem šest!

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář