sukulenty

Každý pěstitel by si měl najít čas na pozorování vlastních rostlin. Stává se tím pádem mnohdy svědkem zajímavých událostí a dějů, a vrací se jejich prostřednictvím k podstatě toho, proč vlastně jednoho dne s pěstováním sukulentů začal. Kvůli jejich kráse a nevšednosti, ale také neustálým změnám, kterými během svého života procházejí, ať už za jeho více či méně vydatného přispění, nebo naprosto přirozeně jen v rámci přírodních zákonitostí.
O příčinách vzniku kristát se toho napsalo už hodně, a mezi pěstiteli sukulentů je toto téma stále často diskutováno. Známe věděcké poznatky, objasňující nám už vcelku dokonale mechanismus jejich vzniku, ale o pravé příčině spuštění onoho mechanismu se stále jenom dohadujeme.
Během letošního léta jsme měli možnost být účastníky procesu vzniku hřebenů takřka v přímém přenosu u rostliny, která je známa svou schopností vytvářet mnohem více kristátních jedinců než většina jejího příbuzenstva z čeledi Crassulaceae. Vše začalo na přelomu jara a léta, kdy se Sinocrassula yunnanensis nejčastěji chystá kvést. Její až dosud kompaktní tvar s hustě nahloučenými lístky takřka černé barvy začíná tou dobou dostávat povážlivé trhliny a rostlina si tak připravuje dostatek prostoru k nárůstu četných květních stvolů. Jenomže tentokrát bylo všechno trochu jinak.
Na konci května jsme v rubrice o tvarování a aranžování sukulentů uveřejnili článek „Modré, černé a jiné bochánky“, v němž naleznete i fotografii košíku z pálené hlíny, osázeného nejrůznějšími bochánkovitými rostlinami (obr.č.1). O dva měsíce později je na toto rostlinné společenství úplně jiný pohled, a to především díky událostem, které se na tom malém prostoru v inkriminovaném období odehrály. Nejprve odkvetly modré bochánky Echeveria setosa var. deminuta (E. rondelli), a namísto nich se kvést chystaly Graptopetalum pachyphyllum a především na několika místech košíku asijská Sinocrassula yunnanensis (obr.č.2). Právě ona nás zaskočila náhlou tvorbou hřebenů. Jsme sice zvyklí na jejich občasnou tvorbu u této takřka černé rostliny, ale hřebeny obvykle zůstávají ve výši ostatních (normálně rostoucích) bochánků, zatímco tentokrát se kristáty šplhaly do výšky a jedna z nich se stala dominantou celého prostoru, zatímco pár centimetrů vedle probíhala u jiné rostliny klasická příprava ke kvetení (obr.č.3).
V přední části košíku (z pohledu fotografa) došlo ke kuriozní situaci, kde se na jediné rostlině začal tvořit kristátní růst, a zároveň v druhé její části vyrůstaly tradiční květní stvoly. Na samotném vzniku kristát by nebylo nic až tak zvláštního, ale z tohoto příkladu je patrné, že v naprosto totožných pěstitelských i klimatických podmínkách se mohou stejné rostliny vyvíjet zcela odlišně, ačkoliv v tomto případě se dokonce jedná o rostlinu jedinou se společnými kořeny (obr.č.4)!
Každopádně nás dění v košíku se sukulentními bochánky docela překvapilo, a díky tomu, že je nádoba umístěna od jara venku hned u vchodu do našeho makrolonového průchoďáku, máme ji stále na očích a stali jsme se účastníky těchto zajímavých dějů jakoby v přímém přenosu. Byli jsme zkrátka u toho, když se něco dělo, a díky poloze rostlin jsme to pozorování měli usnadněné!
V košíku z pálené hlíny už nepanuje takový „pořádek“, jak tomu bylo na konci jara, kdy jsme ho fotili poprvé. Dalo by se dokonce říci, že zde panuje chaos, ale zasahovat se nám do něj nechce. „Dobrý je to tak jak je to!“ říkával jeden můj kamarád, a pokud je autorkou toho chaosu sama příroda, má to tak asi být, a možná je dokonce naplňován obraz její dokonalosti, ačkoliv nám se to jeví přesně opačně. Své sukulenty tvarujeme nebo aranžujeme podle svého vkusu a představ o dokonalosti, ale nastanou občas chvíle, kdy bychom ji měli nechat tvořit a jen tiše a užasle přihlížet. Výsledky pak bývají často pozoruhodné! O nich zase někdy jindy.