DRUHÁ TVÁŘ letní krásy
Mnohé sukulenty to mají zařízeno podobně jako například bromélie rodu Tillandsia. Jsou krásné po určitou dobu, a jakmile dosáhnou dospělosti a vykvetou, jejich krása rychle pomíjí. Nakonec odkvetlé rostliny zcela zaniknou, a ztratí se v houští těch nových, které vyrůstají z jejich úbočí a stávají se jakýmisi následníky v boji proti nepřízni osudu. Některým rostlinám trvá dospívání mnoho let, jiné stihnou celý ten koloběh třeba za jediný rok. Mezi ty druhé patří i Crassula capitella v mnoha svých podobách. Chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykl. Proto chci článečkem alespoň trošičku vyjasnit pohled na tyto rostliny dalším zájemcům o jejich pěstování, kterých je stále více a více. 
Většinou je rostliny nalákají svými pestrými barvami a kompaktními tvary na obrázcích. Kdo je ale spatří na přelomu jara a léta (nebo potom ještě chvíli na počátku podzimu) naživo v plných barvách, nemá už většinou šanci odolat. Přesvědčujeme se o tom rok co rok při návštěvách milovníků sukulentů na naší zahradě. Ty méně znalé vždy varuji, jak to se zářivě barevnými rostlinami nakonec dopadne, a jak pomíjivá je vlastně jejich krása. A taky že je nelze ošidit o sluníčko, protože bez jeho paprsků vypadají jako opravdové zelí. Většinou je to od pořízení červených afrických krasulek neodradí. Možná potom poprvé ten jejich volný pád prožívají stejně špatně jako kdysi já, ale samozřejmě i oni si zvyknou.
Nejhůře na tom jsou s pěstování tlusticovitých (čeledi Crassulaceae) sukulentů konzervativci, kteří chtějí do života rostlin co nejméně zasahovat (nebo ti méně odvážní, kteří se prostě jenom zasáhnout bojí). Ti se obvykle zdráhají uvěřit pomíjivosti všeho v životě sukulentů, a nechce se jim zmlazovat je a navracet jim znovu jejich krásu, i když opět jenom na nějaký čas!
Ti, kteří si na sukulentní pomíjivost zvyknou, si záhy uvědomí výhodu sukulentů oproti 
kaktusům, kterým odrůstání následků jediné pěstitelovy chybičky trvá v lepším případě i několik let! Uvědomí si, že nic v životě sukulentů není nastálo, a na druhou stranu že nikdy není pozdě na nápravu nebo jakoukoliv změnu jejich vzhledu k lepšímu. V případě rostlin z okruhu Crassula capitella to platí dvojnásob.
Vše začíná už ve chvíli, kdy se rostliny rozhodnou kvést, což obvykle bývá na konci léta. Začínají pozvolna ztrácet svůj charakteristický tvar, jakoby se jim náhle přestalo dostávat slunečních paprsků. Také barvy na řídce narůstajících listenech už potom nejsou co bývaly na letních listech. Listeny jsou ovšem zpočátku ještě od pravých listů k nerozeznání. Jsou to vlastně modifikované listy, v jejichž úžlabí později 
vyrůstají větve květenství nebo i samotné květy. V předjaří právě z nich většinou tlustice z okruhu Crassula capitella množíme.
Vše záleží na průběhu podzimu. Pokud je hodně deštivý, narůstají rostliny živelněji a jejich kdysi kompaktní tvar bere za své mnohem dříve. Pokud je naopak podzim slunečný a my to nějak výrazně nepřeháníme se zaléváním, kvetení rostlin se může i dost výrazně opozdit.Tak jako tak ale jednoho dne rostliny dospějí do fáze otevírání květů a zároveň již výrazné ztráty své někdejší letní krásy. Ukazují pěstiteli svou druhou tvář. Kdo ji spatří poprvé, ještě si jí možná i trochu užívá díky zmíněným květům. Když ji ale o rok pozdějí spatří podruhé, uvědomí si, že potřetí už ji vidět rozhodně nemusí! Zvláště když už dávno ví, že po té druhé následuje ještě třetí tvář stejných rostlin. Je mnohem horší než ta druhá, a člověk neznalý onoho sukulentního životního koloběhu může snadno 
propadnout panice. Jenomže takový je život, jak se říkává!
Pokud chce pěstitel znovu spatřit své rostliny v jejich plné pozdně jarní či letní kráse, musí se pustit do postupné likvidace onoho torza, které na konci zimy z kdysi nádherné rostliny v květináči zůstane. Na schnoucích stvolech a zbytcích květů se někdy pase vlnatka, jiné bezvládně visí přes okraje květináčů, jak už nejsou schopny udržet svou váhu ve vzpřímené poloze. A zrovna když už by nad nimi leckdo začal lámat hůl, v úpatích listenů se na květních stvolech začnou objevovat sytě zelené zárodky nového života! Nastává ta správná chvíle k množení ze všeho, co ještě zůstalo při životě. Psali jsme o tom už dříve v rubrice „Základy pěstování“ (11.4.2011/Množení z květních stvolů).
I ostříhané torzo je škoda vyhazovat, protože také z jeho úpatí začnou ještě z posledních zbytků sil té statečné a naprosto vyčerpané kytky vyrůstat mladé výhony, většinou ještě díky krátkým dnům zelené jako brčál!
Protože mají rostliny jako Crassula capitella krátký život, zase jim jde všechno neskutečně rychle. Co začíná na předposledním snímku z předjaří teprve vyrůstat z úžlabí listenů, to můžete vidět na posledním snímku v plné letní kráse, zachycené jen o pár měsíců později! Je to opravdový sukulentní kvapík!
Na úvodním snímku jsou nejrůznější typy C. capitella v ještě v plné letní parádě. Na trojici následujících fotografií je vidět současný stav kultivaru 'Campfire', typu s růžovými květy, patřícímu do okruhu C. capitella ssp. thyrsifolia, a na obr.č. 4 již mladé rostlinky, vyrůstající v úžlabí listenů C. capitella ssp. thyrsifolia. Na dvojici snímků v závěru už zmíněné v předjaří zakořeněné listeny, a rostliny z nich venku vypěstované uprostřed českého léta.
