sukulenty

Rostlina z dnešního článku se už dávno stala sukulentářskou klasikou, což ale rozhodně neznamená, že se jedná o kytku pěstitelsky jednoduchou a nesmrtelnou. Alespoň v mém případě to tak není, i když ta poslední u nás spokojeně roste a občas i kvete spoustu let! Přesto ji mám rád pro její nevšední a neustále se měnící vzhled. Navíc pro mne je Euphorbia bupleurifolia velice důležitým pomocníkem při jarním zalévání, k čemuž se dostanu později!
Euphorbia bupleurifolia pochází z východního Kapska a Kwazulu-Natal. Její základ tvoří zpočátku kulovité, později již sloupovité tělo hnědé barvy. Povrch tohoto kaudexu je hrbolatý, takže připomíná mladou, ještě nevyzrálou šišku některých stromů. Ani starší rostliny nevětví, a pokud ano, většinou se jedná o jedince nějakým způsobem poškozené nebo nemocné. Kontrastem k vysoce sukulentnímu kmeni jsou nesukulentní listy svěže zelené barvy, vyrůstající na vrcholku rostliny jako sezónní ozdoba. Měkké listy jsou úzké, a mohou dosahovat délky deseti i více centimetrů. Citlivě reagují na vodu a sucho. Jakmile uprostřed růstové sezóny, která u nás nejčastěji bývá od konce jara do podzimu, zapomeneme včas zalít, listy během několika dnů zežloutnou a zaschnou. Ještě předtím ale rostlina svého pěstitele upozorní jejich srolováním, že je nějvyšší čas vzít zase do ruky konvičku!
Euphorbia bupleurifolia sice snese plné oslunění, ale jen za předpokladu dostatečného proudění vzduchu a pravidelné zálivky. V málo větraných sklenících se jí lépe daří ve stínu nějakých větších rostlin, v bytě pak třeba na východním okně. Proto ji u nás ve skleníku pěstujeme ve stínu větších rostlin rodu Aeonium, společně s několika sloupovitými příbuznými (např. E. neohumbertii, E. pachypodioides a další), které mají podobné nároky.
Co se zálivky a zimování týče, existuje mnoho názorů a cest k pěstitelskému úspěchu. Vás mohu seznámit s tím naším, ale nemohu zaručit, že u vás bude fungovat! Rostllinu budím zjara občasnou mírnou zálivkou a sleduji při tom, jak na vodu reaguje. Pokud substrát v krátké době vysychá, zalévám znovu, přestože se ještě stále neobjevují první listy na vrcholu kmene. Jakmile se objeví, je to pro mne znamením, že už mohu pravidelně zalévat, a to nejenom tuto rostlinu, ale i většinu ostatních sukulentů ve skleníku. Euphorbia bupleurifolia je pro mne jakýmsi poslem jara, a její svěže zelené listy zvěstovateli dobré zprávy, že sukulentním rostlinám konečně začíná svítat na lepší časy!
Od konce jara do podzimu zalévám pravidelně každý týden, ale v malých dávkách, podobně jako třeba rostliny čeledi Aizoaceae (Pleiospilos, Frithia, Titanopsis). V případě trvaleji podmračeného počasí klidně jednu zálivku vynechám. Uprostřed letních veder Euphorbia bupleurifolia také odpočívá, takže s vodou zacházím velice opatrně. Na konci léta se snažím zalévat vydatně, aby rostlina do svého kmena načerpala co nejvíce zásob na zimu, ale dávky vody s příchodem podzimu plynule snižuji nebo naopak prodlužuji intervaly mezi jednotlivými zálivkami. Zimu rostlina  prožívá při teplotách 5-10°C téměř nasucho. Občas k ní trochu vody kápnu ve chvílích, kdy je venku slunečno a ve skleníku teplo. Protože Euphorbia bupleurifolia prožívá zimu v bezlistém stavu, není příliš patrná její reakce na přísun vody. Jedinou kontrolou pro mne je, že občas jemně zmáčknu kmen, zda je stále dostatečně tvrdý.
Co se týče kvetení, je E. bupleurifolia kytka dost náladová. U nás kvete nepravidelně, a když už, tak pokaždé v jinou dobu. Většinou se ale cyathia stejné barvy jako listy objevují právě s první várkou jarního lupení. Existují rostliny e samčími a samičími květy, ale říká se, že pohlaví rostlin se v některých případech během života mění, a poté zase vrací k tomu původnímu. Rostliny si musí v přírodě poradit s lecjakými problémy v zájmu zachování druhu, a občas toto chování zřejmě přenášejí i do kultury!
Zatímco v době mých sukulentářských začátků byla E. bupleurifolia velkou vzácností, a téměř všechny rostliny z toho období pochází z výsevů semen, který je stále jediným spolehlivým způsobem množení. Dnes už je to kytka docela běžná. Rostliny objevující se ve sbírkách většinou pocházejí z pěstíren, a přicházejí k nám už v dospělém stavu. Nevím jak jsou staré, ale vzhledem k nepříliš rychlému růstu E. bupleurifolia se musí jednat o letité jedince. Květuschopnosti sice obvykle semenáčky dosahují již třetím rokem od výsevu, ale pouze při alespoň trochu intenzivním pěstování. Při normální péči roste Euphorbia bupleurifolia opravdu jen velice zvolna!
V sukulentářských sbírkách bývají k vidění také kříženci E. publeurifolia a jinými zástupci tohoto rozmanitého rodu. Nejznámnějším z kultivarů je E. 'Cocklebur', vzniklý křížením E. bupleurifolia a E. suzannae. O tomto zdařilém, a mimořádně odolném kříženci jsme psali na našich stránkách v této rubrice už dříve v článku „Zajímaví a odolní kříženci rodu Euphorbia“ (25.5. 2008). Jedná se o rostlinu zprvu tvarově podobnou té z dnešního článku. Vělice záhy však začne vytvářet po obvodu množství bočních odnoží, což je genetické dědictví druhého z rodičů E. suzannae, stejně jako zelenější barva těla.
Dostal se k nám ale ještě další kříženec, nesoucí nepochybné stopy rodičovství E. bupleurifolia s nějakým sloupovitě rostoucím druhem! Když si odmyslím to protáhlé tělo, podobá se ta rostlina kultivaru 'Cocklebur', ale vůbec neodnožuje, zato jakoby chtěla růst až do nebe! Je to taková zvláštní potvora, nepříliš hezká, a už vůbec ne stabilní. Co se týče identity druhého z rodičů, mám podezření na dříve vcelku hojně pěstovanou E. cumulata, ale jsou  to jen domněnky. Každopádně se jedná o rostlinu podobně odolnou jako výše jmenovaný kříženec! Zeptal bych se na původ jejího předchozího majitele, ale bohužel si už vůbec nepamatuji, kde jsme k té rostlině přišli, protože ji pěstujeme hezkých pár let!
Představil jsem vám tedy E. bupleurifolia a její děti, které možná má i s jinými zástupci rodu. Rostlina samotná ale rozhodně stojí za zkoušku. Neroste příliš živelně, mnoho místa nezabere ani po letech pěstování a během jediného roku prochází její vizáž mnoha proměnami. Zvláště zjara je pro mne již léta nepostradatelným pomocníkem, protože jakmile se probudí ona, zima to má zaručeně spočítané!
Rostlina na úvodním snímku nasazuje první čekací listy už na počátku března. Stejná rostlina se dává konečně do pohybu o více než měsíc později (obr.č.2). Zanedlouho bude vypadat podobně jako kytky, které jsme na snímcích č. 3 a 4 vyfotili letos zjara u Luboše Hojného ve Dvoře Králové. Na pátém snímku je hojně pěstovaný kultivar 'Cocklebur' s armádou právě narůstajících odnoží. Poslední dvojice fotografií patří záhadnému kříženci sloupovitého vzrůstu, kvetoucímu stejně jako E. bupleurifolia v květnu, zatímco vzhledově je to takový trochu přerostlý 'Cocklebur'!