sukulenty.estranky.cz

S vodou a hospodařením s ní uvnitř těl sukulentních rostlin souvisí i chlupatý povrch jejich listů, stonků a v mnoha případech i poupat a květů (např. Aloe tomentosa, nebo některé echeverie). Sklovité chloupky narůstají na povrchu v různé hustotě a délce sukulentům africkým, madagaskarským, ale i jejich příbuzenstvu ve vzdáleném Mexiku. Bývají ponejvíce průsvitné, takže vizuálně působí jako bílé. Slunce je však dokáže často zbarvit do neuvěřitelných odstínů k veliké potěše nás pěstitelů.
Chloupky plní také několikeré poslání, podobně jako tomu je u voskovitých vrstev na povrchu listů. Chrání pokožku rostlin před spálením slunečními paprsky, a zároveň zabraňují zbytečnému odpařování vody z nitra těl. Odborníci předpokládají, že chloupky plní zároveň pomocnou funkci v zásobování rostlin vodou. Tu jak známo sukulenty z malé části přijímají také povrchem listů, takže jemné chloupky jsou v tomto procesu jakýmsi prostředníkem. 
Při letnění našich sukulentů velice často pozorujeme, jak jsou rostliny s chlupatými listy ráno obaleny kapičkami rosy, nebo i vláhy z nočních mlh. V přírodě může být tento způsob chytání rosy často na dlouhou dobu jediným zdrojem vláhy. Je známo, že v domovině sukulentů existují obrovské teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, a právě toho mohou rostliny s chlupatými listy hojně využívat.
V menší míře chloupky na listech zcela nepochybně působí jako izolant, chránící  rostliny částečně před chladem. Podobně tomu je i v případě voskovitých vrstev, pokrývajících listy některých jiných druhů sukulentů!
Jakmile na chlupaté rostliny zasvítí pořádně sluníčko, jejich chloupky se především při okrajích a na špičkách listů mnohdy výrazně vybarví. Tyto kontrasty jsou často působivé, a během sezóny se několikrát mění, aby za krátkých zimních dnů zcela nebo částečně zmizely. 
Nejznámějšími sukulenty s chlupatými listy jsou především některé madagaskarské druhy rodu Kalanchoe (především K. tomentosa, K. beharensis, K. millotii, K. eriophylla a další). Chlupaté rostliny nalezneme ale také na africké pevnině. Z nich se nejvíce pěstuje Cotyledon tomentosa s nádhernými zimními květy krémového zbarvení, ale také mnoho drobnějších druhů tlustic (Crassula).
Výrazně chlupaté jsou i listy mnohých mexických zástupců početného rodu Echeveria. Nejvíce jsou pěstovány rostliny z okruhu Echeveria setosa, včetně mnoha kříženců, ale také E. pulvinata s jejími kultivary. Z mexických rozchodníků je pak typickým příkladem nádherné Sedum hintonii.
Některé sukulenty jsou k zachycování ranní rosy a vláhy z ranních mlh vybaveny jakýmisi štětinkami, které jsou co do pevnosti někde napůl cesty mezi již zmíněnými chloupky a tradičními ostny či trny, jaké známe například u kaktusů. Těmito štětinkami je vybavena i  většina rostlin rodu Trichodiadema. Druhy s delšími a hustšími štětinkami na koncích listů se při letnění na Vysočině po ránu nádherně třpytí množstvím droboučkých kapiček rosy, ulpívajícími právě na těchto shlucích štětinek. Trichodiademy žijí na jihu Afriky v místech, kde ranní teploty často klesají k bodu mrazu, takže jsou na podobný způsob příjmu vláhy z přírody zvyklé.
Co je pro sukulentní rostliny ryze praktickým vybavením, pro pěstitele se v mnohých případech stává důvodem k pěstování. Rostliny s chlupatými listy jsou totiž příjemné na omak, a zároveň bývají vítaným objektem pro milovníky botanických detailů. Kožichy jim příroda ušila na celý život k jejich dobru a potěše nás pěstitelů.
Na úvodním snímku jsou chlupaté listy Echeveria 'Doris Taylor', zachycující vodu z letního deštíku. Kalanchoe tomentosa z ostrova Madagaskar je asi nejznámějším představitelem sukulentů v „kožichu“. Na druhé fotografii vidíte kultivar 'Chocolate Soldier'. Jihoafrický Cotyledon tomentosa na třetím snímku je důkazem, že příroda dokáže k chlupatým listům často přidat ještě nádherné zimní květy. A do třetice „tomentosa“ na čtvrté fotografii. Senecio haworthii je asi nekorunovaným králem chlupáčů, a rostlina se původně jmenovala Cacalia tomentosa! Echeveria setosa z dalekého Mexika disponuje v boji s nedostatkem vody a přemírou slunečních paprsků hned dvěma způsoby obrany najednou. Vedle jemných chloupků je povrch jejích listů opatřen ještě výraznou voskovitou vrstvou, jak se můžete přesvědčit na posledním snímku.