sukulenty.estranky.cz

Některé druhy sukulentních rostlin se přispůsobily nehostinným podmínkách v místech svého přírodního výskytu tím, že často vytvářejí pouze jediný pár listů. V případě tzv. „živých kamenů“ rodu Lithops je tomu přesně tak, přičemž tento pár silně dužnatých listů je navíc srostlý takřka po celé své délce. Drobné rostliny z jihu Afriky mají nad povrch substrátu vysunuty pouze horní plochy listů s průsvitnými okénky (fenestrace), umožňujícími průnik slunečních paprsků do nitra rostlin a následnou fotosyntézu. Zmíněná povrchová vrstva je voskem chráněna proti slunci a takřka postrádá průduchy, jimiž jsou opatřeny pouze boční stěny listů, ponořené pod povrchem terénu (substrátu). Tam je vzduch přece jenom o něco vlhčí a bohatší na oxid uhličitý, což rostlinám usnadňuje přežití v často extrémně dlouhých obdobích sucha, a posiluje zároveň proces fotosyntézy.
Pěstitelé miniatur rodu Lithops dobře znají jejich zvláštní životní rytmus, jemuž jsou nuceni přizpůsobit i péči o ně, především pak zálivku. Litopsy mají dvě výrazně oddělená období růstu a vegetačního klidu. V druhém jmenovaném období, kterému pěstitelé říkají „převlékání“, dochází k přesunu vody a látek potřebných k růstu ze starých a již dosluhujících listů do těch nových, jejichž zárodky se teprve začínají formovat uvnitř nich. Přečerpávání je postupné, a vzhledem k volnému tempu rostlinám zabere takřka celou naši zimu. Protože v jihoafrické přírodě tento proces probíhá v období sucha, ani v kultuře není do tohoto procesu nějak zasahovat. I trocha vody v nesprávnou chvíli může v tomto případě způsobit nevratné škody.
Převlékání je u konce ve chvíli, kdy ze starého páru listů zůstane po obvodu těch nových jen tenká, sesychající se slupka. Tou dobou už bývá obvykle jaro, a s ním přicházejí slunečné a prodlužující se dny, takže nastává čas na první opatrnou zálivku. Nemusíme s ní ovšem nijak spěchat, protože rostliny s čerstvými listy bez ní vydrží klidně i další dlouhé měsíce!
Pěstitelé často proces „převlékání“ rostlin rodu Lithops považují za zvláštní životní způsob těchto miniatur, ale ve skutečnosti se nejedná o nic jiného, než výměnu listů, jakou známe například u echeverií nebo známých tlustic rodu Crassula, a psali jsme o ní v této rubrice docela nedávno. Tyto rostliny ale disponují větším množstvím listů, vyššími a mohutnějšími stonky, a proces obměny listů navíc probíhá v kultuře celoročně v mnohem rychlejším tempu, zvláště pokud jsou rostliny pěstovány za okny bytů.
Protože litopsy disponují pouze jedním párem listů, jejich výměny je ušetřen jen nízký, takřka nepatrný stonek, který je po celý svůj život ukryt pod povrchem substrátu. Rostliny rodu Lithops jsou v přírodě bez vody schopny (nebo spíše nuceny) přežít i roky, kdy nezaprší vůbec! Podobná období tedy logicky prožívají i další sukulenty s tučnými listy, rostoucí ve stejných oblastech, jako třeba již zmíněné tlustice. Jenom to na nich díky silným nadzemním kmenům či stonkům i množství větví a dužnatého listí není tak patrné, protože přeléváním vody a živin je rostlinami obětováno pouze nezbytně nutné množství nejstarších listů.
Že v africké domovině probíhá u litopsů obměna listů v suchém období je vcelku logické, protože se jedná o způsob obrany těchto rostlin právě proti suchu. V rámci boje se suchem rostliny obětují starý pár listů, ale nemají v tomto přechodném období v podstatě k dispozici žádný jiný plně vyvinutý! V tomto ohledu tedy nemá cenu nikterak experimentovat ani v kultuře, a od podzimu do jara po celou dobu této proměny rostlinám nedat ani kapku vody. Obavy z jejich uschnutí jsou zbytečné, a neznalého pěstitele nesmí zviklat ani ztráta charakteristického zbarvení povrchu listů a jejich postupné chřadnutí, často patrné na první pohled.
Jiné je to s většinou dalších sukulentů s dužnatými listy. Ty můžeme i v době  zimního odpočinku občas mírně zalít, čímž doplníme vodu v jejich pletivech a pouze tím zpomalíme  probíhající přečerpávání ze starých listů do nových. Když to děláme s citem, rostliny tolik nestrádají a vypadají stále svěže. Jakmile to ale s vodou přeženeme, z jejího přebytku začnou naše sukulenty uprostřed zimy růst. A to je průšvih, který napraví až ostrý nůž v předjaří.
Přelévání vody (nebo spíše šťávy) s živinami ze starších listů do nových probíhá u různých rostlin různým tempem. V poslední době jsou mezi pěstiteli velice populární rostliny rodu Pleiospilos, které jsou litopsům blízce příbuzné, a jejichž způsob života je také velice podobný. Jediný rozdíl spočívá v tom, že pleiospilosy disponují více páry listů, i když některé druhy také pouze jediným plně vyvinutým. Mezi takové patří i nejčastěji pěstovaný Pleiospilos nelii. Jediný pár listů této rostliny má ale vždy připraven svého nástupce, vyrůstajícího ze středu rostliny. Obměna listů tak probíhá plynule prakticky po celý rok. Od konce jara do podzimu je samozřejmě rychlejší, zatímco v zimě se zpomaluje (ale nezastavuje). Pokud jsou rostliny zimovány v chladnu, voda z jejich útrob se odpařuje velice pomalu, takže není až tak nutné dodávat jim další. Zalévat v zimě samozřejmě lze (a my to také občas děláme), ale vyžaduje to trochu citu při odhadu správné chvíle k zalévání, a také množství vody. Pokud si ale nejste jisti, raději ponechte rostliny nasucho celou zimu! O pěstování P. nelii jsme psali na našich stránkách v rubrice „Pěstitelská praxe“(9.8.08). 
Pořízení rostliny Pleiospilos nelii doporučuji všem začínajícím milovníkům těchto afrických miniatur  právě z důvodu osvojení si citu při zalévání. S citem zalévaná rostlina mívá maximálně dva páry listů, z nichž vždy pouze jeden je v aktivním růstu. Jakmile se objeví více párových listů, je to znakem přemíry vody, která narušila a příliš urychlila přirozené tempo růstu, včetně výměny listů. Tuto situaci lze ještě docela snadno (ale ne rychle!) napravit různě dlouhým vodním půstem.
Podobný proces, jakým je pověstné „převlékání“ živých kamínků rodu Lithops, můžeme samozřejmě pozorovat u spousty dalších rostlin z čeledi Aizoaceae, ale u žádné z nich není tak nápadný. Je to způsob boje o přežití v nehostinných podmínkách jihu Afriky, naplňující docela přesně staré známé rčení, že účel světí prostředky. Pokud chceme mít kamínky hezké, musíme se jejich přírodním zvyklostem přizpůsobit minimálně tím, že po dobu převlékání odoláme pokušení přilepšit jim trochou vody z naší konvičky. 
V opačném případě se s nimi s největší pravděpodobností rozloučíme, v lepším případě budou naše litopsy mít více párů listů, než je zdrávo! Kdysi jsem v jedné sbírce takové rostliny viděl, a nebyla to zrovna povzbudivá podívaná. Sloupovitě rostoucí jedinci měli u země svraštělé, ale ještě ne zcela suché zbytky starých (nejstraších) listů. Z nich vyrůstaly listy mladší, jejichž střed se otevíral a na světlo se z něj už draly listy nejmladší. Nesnažme se tedy měnit přírodní zvyklosti rostlin, a ony se nám za to odvděčí alespoň částečně přirozeným vzhledem, a při troše štěstí i nádhernými podzimními květy!
Litopsy na úvodním snímku své „převlékání“ teprve začínají. Z druhé fotografie je patrné, že co druh, to jiné tempo nárůstu nových listů. Pokud tedy pěstujete více druhů litopsů ve společné nádobě, vyplatí se zjara počkat s vodou až na dokonalé převlečení i těch posledních opozdilců! Trs litopsů na třetím snímku už má proces zimní přeměny listů za sebou, a ze starého páru zůstaly  jen suché slupky. Dvojice dalších fotografií patří litopsům blízce příbuzným rostlinám Pleiospilos nelii. Na té první je nový pár listů na úplném začátku, zatímco ten starý už ztratil své typické svěží zbarvení. Rostlina na dalším snímku je jakýmsi prototypem, jak by měl vypadat zdravě se vyvíjející pleiospilos s dvěma páry tlustých listů, procházející pomalou zimní výměnou, do níž by pěstitel neměl zbytečně zasahovat. Pokud se vašim rostlinám převlékání  a následná letní sezóna jen trochu vydaří, čekají vás na podzim pohledy, jaké vidíte na závěrečné dvojici fotografií!