Krásně ZÁŘIVÁ ZTRÁTA
Se ztrátami musí pěstitel sukulentů počítat. Buď si je zaviní sám vlastními pěstitelskými chybami, nebo se proti jeho počínání spikne matička příroda v podobě krupobití a podobných peripetií. Ztráta chlorofylu u sukulentních rostlin naopak patří k těm mnohdy i příjemným, zvláště když je pouze částečná.
Částečná ztráta chlorofylu mívá v případě sukulentů nejrůznější podoby. Někdy jsou díky ní rostliny zranitelnější slunečními paprsky, jindy je naopak snášejí s noblesou a díky nim jsou ztrátou postižené rostliny ještě mnohem barevnější a výraznější, než jejich „bezeztrátové“ druhové příbuzenstvo. Během uplynulého tropického léta jsme se setkali s jedním případem, kdy ztráta zeleného barviva postihla část právě se rodícího květenství naší komerčně nejúspěšnější rostliny této sezóny v jihlavské ZOO.
Ten zvláštní kultivar Crassula exilis ssp. schmidtii (dnes už mnohými znovu uváděné jako Crassula schmidtii, stejně jako v dobách našich sukulentářských začátků) pěstujeme několik let, a psali jsme o něm už v minulosti v pěstitelské rubrice (4.9. 2009). Od „přírodní schmidtii“ se liší kompaktnějším tvarem, širšími listy a především obrovský
m množstvím vínově červených květů, které během léta přikryjí velkou část rostlin. Díky nezvyklé trvanlivosti květů si jich pěstitel opravdu užije, a to i v tak extrémních vedrech, jakých jsme byli svědky letos, a které naopak většinou trvanlivost květů výrazně zkracují, čehož jsme byli u jiných druhů rostlin letos svědky také. V naší miniprodejně jsme někdy během červencových svátků (a veder) instalovali ukázkovou rozkvétající rostlinu, protože ty na prodej všude okolo ní měly ve svých středech teprve zárodky budoucích květenství. Počítali jsme, že by její květy v tom vedru mohly vydržet tak týden, v lepším případě i dva, a do té doby že už snad postupně začnou rozkvétat i kytky prodejní. Jenomže nakonec tam s námi ukázková rostlina vydržela až do konce prázdnin, i když na jejich konci už z ní mnoho nezbylo a její květní stvoly se natahovaly za sluncem, ale jejich konce byly pořád ještě hustě obaleny zářivými květy!
Mezi tou záplavou hustých zářivých květenství se objevilo jedno ještě mnohem zářivější. Doslova svítilo svým reflexním zbarvením bezchlorofylových míst, které zasáhly asi polovinu budoucích květenství, zatímco ta druhá byla úplně „normální“, oproti zmíněné ovšem najednou tak trochu mdlá a nevýrazná. Rostlinu jsme ponechali jejímu osudu, tedy mezi ostatními letněnými na plném slunci pod širým nebem, vědomi si rizika popálení inkriminovaných míst nefiltrovanými slunečními paprsky. Nic takového se ale nestalo. A pak jednoho dne ta kytka zmizela. Prostě jsme ji v tom hektickém a stereotypním pracovním tempu odvezli společně s jejím zeleným příbuzenstvem do naší prodejny a byla pryč, aniž bychom spatřili její květy. Tak to bývá, když se času nedostává, a letos v létě to tempo díky vedrům a věčnému zalévání a kropení bylo enormní. Vzpomněl jsem si na tu kytku až na podzim, kdy se neméně zářivým zbarvením, i když zcela jiným, pochlubily i trsy „přírodní“ Crassula exilis ssp. schmidtii, která je v naší sbírce zastoupena ještě mnohem déle. A teprve nyní jsem při brouzdání naším fotoarchivem uplynulého léta s úlevou zjistil, že ten zvláštní úkaz je na několika snímcích přece jenom zachycen. Dva z nich jsou tu pro vás, a k nim ještě jeden obrázek té „přírodní“ příbuzné, jejíž květenství sice nejsou ani zdaleka tak četná a výrazná, zato její listy doslova září v nádherných podzimních odstínech. Obojí má něco do sebe.
