KRISTÁTNÍ otazníky
O kristátních (hřebenových) růstových formách sukulentů jsme psali už mnohokrát. Taky o tom, že příčinu jejich vzniku nedovede ani dnes nikdo zcela uspokojivě vysvětlit, a že i ta docela logicky znějící vysvětlení mají povážlivé trhliny. Taky jsme psali o pěstování těchto hříček přírody, stejně jako o velice omezených možnostech jejich tvarování, protože ve skutečnosti jsou kristátní jedinci v podstatě netvarovatelní, a když, tak pouze v krátkodobém časovém horizontu. Hlavní tvůrkyní je v jejich případě nakonec vždycky sama příroda. Tehdy jsme jeden článek nazvali „Krocení kristát“ (Tvarování a aranžování/28.2. 2010), ale měl se asi jmenovat spíše „Krocení nezkrotitelných“!
Psali jsme také o stálosti a nestálosti kristátního růstu, kdy se zničehonic změní „normální“ rostlina na kristátu, a stejně tak to funguje i opačným směrem. A ještě jsme se v minulosti zmínili o rostlinách na půli cesty, které kdysi byly kristátní, ale když nastal jejich návrat k normálu, zastavil se někde uprostřed. Takové rostliny se pak vzhledově podobají těm s normálním růstem, jen bývají nesrovnatelně menší, ale zato hojně odnožující,
a to i u druhů, které běžně odnožují jen zcela výjimečně. To všechno jsou zvláštní životní projevy, jimiž nás kristátní rostliny neustále překvapují, i když samozřejmě zdaleka nejvíce svými bizarními tvary.
Loňský rok byl v naší sbírce zvláštní tím, že zde vzniklo hned několik kristát. Ne však že by se v ně zničehonic proměnily až dosud normálně narůstající rostliny, nebo kristátní růst vznikl teprve po spálení jejich růstového středu, jak se to možná občas stává v přírodě. Ve všech případech vznikly kristátní výhony na rostlinách, jejichž základy i potom nadále pokračovaly nerušeně v normálním růstu. Vždy se to stalo pouze u jediné rostliny od každého z těch druhů, zatímco ostatní, stojící hned v jejich bezprostřední blízkosti, zůstaly bez jakýchkoliv změn. Člověk si v takových chvílích zákonitě klade otázku, proč zrovna na této rostlině, a ne na všech ostatních, nebo alespoň na části z nich? Vždyť pokud by
la rostliny s kristátním výhonem vystavena nějakému šoku, musely mu být vystaveny i ty ostatní. Když připustíme, že ta inkriminovaná byla třeba nějak chvilkově oslabena, proč se tedy neproměnila v kristátu celá?Hodně se v souvislosti se vznikem kristát mluví o chemikáliích, jejichž působení narušuje přirozené životní pochody rostlin. A jedním dechem příznivci této hypotézy dodávají, že právě proto vzniká nejvíce kristátních jedinců ve velkopěstírnách, kde se chemií rozhodně nešetří. Není to ale jenom docela normální matematika či statistika? Nebude to spíše tím, že v pěstírnách je shromážděno mnohonásobně více jedinců stejného druhů, než najdeme v desítkách či stovkách amatérských sbírek (kde mnohdy též probíhají hotové chemické manévry) dohromady? Jedno je jisté. Při vegetativním množení z jednotlivých listů opravdu vzniká mnoho kristát, což si mohl ověřit každý, kdo se tomuto způsobu množení sukulentů někdy věnoval. Bývají to ale v drtivé většině případů kristáty s je
pičím životem, vracející se velice záhy k normálu. Kristáty, které jsme letos objevili na normálně rostoucích sukulentech v naší sbírce, jsme od nich neoddělovali. Některé by možná na vlastních kořenech živořily, ale to nebyl hlavní důvod, proč je ponechat tam, kde se zrodily. Nechtěli jsme se ochudit o možnost sledovat jejich vývoj i nadále. Nechtěli jsme přijít o ten vzácný okamžik, kdy kristátní růst začne definitivně vítězit, nebo naopak jediný kristátní posel z normální rostliny zmizí stejně rychle, jak se na ní objevil.
Už brzy zjara jsem si všiml nárůstu kristátního hřebene, ovíjejícího potom jako had kmínek rostliny Pachyveria 'Glauca'. Na jeho vrcholu se ale současně zcela normálně vyvíjí jediná listová růžice, aniž by na ní byl patrný byť sebemenší náznak nějakého poškoze
ní. V létě jsme se zase dočkali nádherného hřebene u jinak naprosto normálně rostoucí Euphorbia enopla. Měli jsme jich loni v letním skleníku desítky. Všechny na stejném místě, ponechané na pospas plnému slunečnímu žáru a letnímu vedru.Ze stejného místa jako ta nádherná kristátka začala současně s ní vyrůstat i jedna z mnoha úplně normálně se vyvíjejících odnoží. Kristáty euforbií ve většině případů rostou na vlastních kořenech dost mizerně, a tak volba ponechat hřebínek na kmeni normální rostliny byla vcelku logická.
Nevadí mi vůbec kříženci, stejně jako nejrůznější zpotvořeniny, které k našemu údivu produkuje matka příroda, aniž bychom věděli proč. Nelíbí se mi ale příliš roubované rostliny, ať už se jedná o kaktusy, nebo ostatní sukulenty. Vypadají nepřirozeně, zvláště kaktusy na vysokých podnožích, připomínající staré mikrofony. V případě sukulentů se roubovanci často i nepřirozeně vyvíjejí. A tak jedinou roubovanou výjimkou, potvrzující toto mé pravidlo, zůstanou u nás tři rostliny Ceraria pygmaea, na které jsem si už za těch patnáct či více let zvykl. Na nich to je sice znát, ale pouze pokud se na ně dívá někdo, kdo předtím pěstoval stejnou rostlinu (kdysi větš
inou importní) na vlastních kořenech.
Taky se nám letos „urodila“ jedna kristáta na rostlině Trichocaulon cactiforme. Vyvíjela se s takovou překotností, že od jara do podzimu stihla narůst do rozměrů větších než původní rostlina, která teď vedle ní vypadá jako chudá příbuzná.Kristáta se kolem ní plazí a zaplňuje už takřka všechen zbývající prostor v květináči, který by za normálních okolností původní rostlině vydržel ještě hezkých pár let. A na druhé straně té původní rostliny se navíc objevil ještě takový podivný výrůstek, připomínající mi, že podobný útvar stál na konci loňské zimy u zrodu té živelné kristáty!
Hned ve dvou případech jsme se loni v naší sbírce setkali se vznikem kristáty na rostlinách Orbea (Stapelia) variegata. Poprvé to bylo při jarním množení. Zatímco ostatní stonky zakořenily, a vzápětí začaly po obvodu vytvářet četné odnože, v jediném případě namísto nich vyrostl opravdový kristátní hřeben. V druhém případě to byla spíše taková ta kristáta napůl. Sice s plochým stonkem, ale ještě patrnými vrcholy namísto klasického hřebene, i když menšími. Je dost možné, že se v tomto případě může jednat i o růstovou formu monstrózní, což je zase maličko jiná odchylka od „normálu“. 
Na druhou stranu jsme loni o několik kristát přišli. Ne že by snad rostliny uhynuly, ale vrátily se díky nepříznivým klimatickým okolnostem k normálnímu růstu, nebo spíše tomu napůl cesty, o němž jsme psali hned v úvodu tohoto článku. Jednalo se o trojici kristátních rostlin Aeonium 'Atropurpureum', které jsme považovali po více než pěti letech pěstování za „čisté“ a dokonale ustálené. Pak ale přišla druhá vlna loňských letních veder a hřebeny rostlin se v tom skleníkovém pekle připálily. Když pak začaly na podzim obrůstat, už to bylo normálními, leč o mnoho drobnějšími růžicemi. Zatímco většinou bývají popálené středy rostlin příčinou vzniku kristát, je vidět že stejná nepřízeň počasí dokáže způsobit i přesný opak!
Rok 2013 byl v naší sbírce na vznik kristát bohatý, ale o příčinách jejich vzniku jsem se během něj vůbec nic nového nedozvěděl. Jen jsem si znovu uvěd
omil, že odlišné růstové formy sukulentních rostlin jsou pro mne obohacující právě kvůli své originalitě a kouzlu jinakosti. Stejně jako originální lidé, bez nichž by náš svět byl všednía nudný, což mi připomíná, že v samém závěru letošního roku to bude už sedmdesát let, co tento svět předčasně opustil Alberto Vojtěch Frič.
Obr.č.1 - Pachyveria 'Glauca' s kristátou v úpatí, č.2 - Trichocaulon cactiforme s kristátní odnoží, č.3 - nádherná kristáta Euphorbia enopla, vyrůstající ze stejného místa jako normální odnož, č.4 - zrod kristáty v trsu Orgea variegata (vlevo), č.5 - kristátní odnož Orbea variegata, vzniklá při jarním zakořeňování normálního stonku, č.6 - Aeonium 'Atropurpureum' zdáli ještě stále vypadající jako kristáta, č.7 - zblízka už jsou ale patrné drobné růžice, které nahradily kristátní hřebeny, č.8 - kdysi kristátní echeverie, navrátivší se k normálu, ale jenom tak nějak napůl!
