KVETENÍ na druhý pokus
Co se počasí týče, byl letošní rok poněkud zvláštní. Nám i našim rostlinám zůstalo léto dlužno spoustu slunečných dnů, na jaké býváme jiné roky zvyklí, a na teprve podzim se počasí dluhy jakoby snažilo vracet! Protože v létě nemáme šanci vzít si ani jediný den volna, docela nám ale takové počasí vyhovovalo. A kupodivu i našim sukulentíkům, které se po dlouhých letech v letních vedrech nezavrtávaly pod povrch zemský, a neudělaly si během nich ani krátkou růstovou pauzu. Rostly tudíž rychleji než jiné roky, protože nepřetržitě od jara do podzimu (těch pár dnů na konci prázdnin se jim nevyplatilo v tempu polevit!). Vody bylo ještě navíc během letošního léta víc než dost. Některé rostliny dokonce kvetly dvakrát, což ještě nepamatujeme! Jiné zase kvetly jindy než kvést mají, a další dříve, než jsme čekali! Prostě zvláštní sezóna, na květy ale mimořádně štědrá!
Dvakrát během ní kvetlo vícero druhů. Tak třeba Hoodia gordonii. Poprvé předvedla záplavu zapáchajících, leč nádherných květů, na přelomu dubna a května (viz článek), podruhé kvetla už s mnohem menší intenzitou na konci září! 
Drobnější Hoodia officinalis to měla přesně opačně, ale oba termíny kvetení byly takřka shodné s její robustnější příbuznou! Květů u vrcholu rostliny bylo na konci léta tolik, že pod nimi na pár dnů docela zmizel. A další poupata se dokonce začala nečekaně objevovat na místech v dolní polovině stonku!
Dvakrát jsme letos spatřili i drobné noční kvítky Neohenricia sibbettii, která nám úplně poprvé kvetla v květnu, podruhé pak s příchodem podzimu, zato s ještě mnohem větší intenzitou. Protože bývají její nenápadná poupata dlouho dokonale zamaskována ve spleti ozdobných lístků, a s jejich existencí jsme už tak nějak nepočítali, všiml jsem si jich až bezprostředně před jejich otevíráním v květy! Z té droboučké rostliny se postupem času stala opravdová parádnice, naplňující beze zbytku význam slova mimikry. Její splynutí s okolními drobnými kamínky na povrchu substrátu je vskutku dokonalé, ale fotografie jej ne zcela vystihují. To se prostě musí při západu slunce vidět! Poupěte na fotografované rostlině jsem si všiml až později v počítači!
A pak tu byly rostliny rodu Echeveria, které jsme se snažili množit metodou, zvanou „rána do srdíčka“, o níž jsme již dříve psali v rubrice „Základy pěstování“ (29.1. 2011). Spočívá v úmyslném poškození růstového středu rostliny, kolem něhož se pak nezvykle rychle vyvíjejí nové rostliny. Tento způsob je účelný a efektivní u rostlin, které samy od sebe neochotně odnožují, nebo neodnožují vůbec!
Letos jsme tento způsob použili u dvou druhů, jejichž bočních růžic bychom se za normálních okolností hned tak nedočkali. Obě kvetly v termínech, na něž jsme u nich každoročně zvyklí. Echeveria lilacina na přelomu února a března, E. setosa var. ciliata v květnu, společně s dalšími poddruhy této rostliny. Vzhledem k zmiňovanému průběhu letošního léta se nově vzniklé listové růžice vyvíjely neuvěřitelným tempem, a nejsilnější z nich se rozhodly ještě v září tétož roku vykvést! 
Nasadily květní stvoly dříve, než jsme je stihli oddělit od mateční rostliny, a mohli tak dát šanci k růstu ještě minimálně jedné další garnituře potomstva. Jak jsme psali ve zmiňovaném článku, s oddělováním takto získaných rostlin se totiž nevyplácí zbytečně spěchat, protože na matce přirůstají mnohem intenzivněji, než když se poté ocitnou v množárně a následně v samostatném květináči!
Ve všech uvedených příkladech je podle mého soudu příčinou dvojího (i předčasného) kvetení ona zmíněná absence letní růstové přestávky, kterou kaktusáři nazývají „letní stagnaci“! Rostliny sice musely investovat více sil do samotného růstu, ale na druhou stranu dostávaly uprostřed léta mnohonásobně více vody, než na jaké bývaly tou dobou zvyklé v jiné roky. Ty letněné pod širákem částečně i díky štědrým přídělům přímo z nebe, ty v makrolonovém průchoďáku od nás z konve, abychom je podpořili v jejich nepřerušeném růstu! Díky vlhkému počasí jsme letos měli k dispozici po celé léto dostatek dešťovky, s níž do nitra rostlin plynule přicházely i tolik potřebné živiny, kterých se u nás kytky ve formě hnojiv až na jedinou výjimku (Adenium obesum) nedočkají!
Málem bych zapomněl na rostliny, které kvetly o malinko, nebo dokonce o mnoho dříve, než v jiné roky. První květy titanopsů jsme spatřili již na konci léta, zatímco loni to bylo teprve na konci října. Tradičně podzimní květy litopsů se objevily zcela netradičně na konci července, a o mnoho dříve vykvetly i mnohé faukárie a pleiospilosy. Třeba byla příčina předčasných či opakovaných kvetení úplně jiná, než si myslím, ale marně přemýšlým, čím jiným se ještě letošní léto odlišovalo od těch ostatních? Zajímalo by mne v této souvislosti, zda kaktusáře potkalo s jejich miláčky něco podobného? Uvítám každou úvahu, vědoucí k vysvětlení letošního dvojího kvetení!
Na úvodním snímku z počátku září je již podruhé kvetoucí Hoodia officinalis s květy u vrcholu a poupětem i v dolní části stonku. Na druhém Neohenricia sibbettii, chystající se také podruhé kvést ve stejnou dobu. Poupě je v době pořízení snímku mezi listy ještě docela nenápadné (vpravo)! Na obr.č. 3 je Echeveria setosa var. ciliata, kvetoucí tři měsíce po zásahu „do srdíčka“. Následuje totéž v provedení E. lilacina, a na závěr detail jejího podzimního kvetení z mladých růžic, vyrůstajících z uměle poraněného růstového středu!
