sukulenty.estranky.cz

 Než jsme poznali východoafrickou rostlinu Pyrenacantha malvifolia, byli jsme přesvědčeni, že příroda má vše dokonale vymyšleno, že vše co můžeme spatřit na našich sukulentech, nebo pozorovat na jejich mnohdy zvláštním chování, pro ně samotné má nějaký konkrétní význam. Že prostě příroda neplýtvá zbůhdarma vlastní fantazií a energií rostlin. Ono se beztak nakonec ukáže, že i rostlina z tohoto článku není výjimkou, potvrzující pravidlo, ale do té doby musíme určité okolnosti s ní související považovat za opravdovou záhadu.
S nadsázkou lze začít tím, že záhadou pro nás je i to, proč naše rostlina ještě ani jednou nevykvetla, ačkoliv věk na to určitě má a podmínky k životu se jí také snažíme vytvořit důstojné. O jejím praktickém pěstování jsme psali v příslušné rubrice už dříve (Pěstitelská praxe/23.5. 2009). Za těch takřka osm let, uplynulých od vzniku zmíněného článku, jsme v náhledu na praktické pěstování také leccos přehodnotili, ne však nic podstatného. Zjistili jsme například, stejně jako mnozí další pěstitelé, že v létě si rostlina dává oddychový čas a spíše jen tak nějak přežívá. Roste pomaloučku a naplno startuje teprve s příchodem podzimu. Proto jí necháváme růst právě v tomto období déle než dříve. Také jsme ji začali pravidelně zalévat po celou zimu, přestože její velkou část prožívá v bezlistém stavu jen s čekacími lístky na vrcholech. Naši letitou rostlinu jsme posílili o několik mladších, vypěstovaných již od malička v kultuře. Květů a semen jsme se ale zatím stále nedočkali. Namísto toho rok co rok pozorujeme u té naší nejstarší na koncích výhonů, a někdy i přímo na stonku zvláštní tvrdé útvary, připomínající plody. Uvnitř jsou ale prázdné (bez semen), zato na rostlině vydrží třeba i dlouhé měsíce. Objevují se obvykle na konci léta, a zůstávají ještě v době, kdy z vrcholků rostlin už dávno opadaly všechny listy.
Účel existence těchto tvrdých bobulí se zeleným povrchem nám nadále uniká. Nic bližšího jsme o něm nezjistili ani z mnoha jindy podrobných a spolehlivých zdrojů na internetu či v literatuře. Všude pouze konstatují, že ty „falešné“ či „hluché“ plody u Pyrenacantha malvifolia prostě existují. Pokud někdo z našich čtenářů má představu o jejich účelu nebo prospěšnosti pro samotné rostliny, uvítáme jeho informaci či názor. Nadále totiž věříme, že matce přírodě je bezúčelné počínání naprosto cizí.