sukulenty.estranky.cz

Každá sukulentní rostlina řeší vodozásobu trochu jinak. Tlusté kmeny, dužnaté listy, a někdy dokonce jen jejich řapíky (Oxalis peduncularis), ztloustlé kořeny, kaudexy, hlízy, a spousta dalších forem boje proti suchu mne napadá na toto téma. Zcela originálně se s tímto problémem vyrovnávají naše rostliny rodu Lampranthus. Dodnes je nemáme druhově určeny, a to především díky neskutečné druhové pestrosti rodu Lampranthus a zároveň i značné podobnosti mnohých jeho zástupců. I tak nám ale ty stromečky dělají radost nejenom svým tvarem, ale pravidelně také jarními květy.
Dokud jsme rostliny pěstovali v normálních plastových květináčích, ničeho zvláštního jsem si na jejich stoncích a větvích nevšiml. Teprve po jejich radikálním řezu a následném přesazení do menších keramických nádob se začaly projevovat na jejich vzhledu první zřetelné změny. Jak jejich kmínky začaly postupně sílit, objevovaly se v místech větvení jakési takřka kulovité zduřeniny. Pomalu a drsněji pěstované rostliny těch ztloustlých místeček na kmeni a větvích nabízejí hustou síť. Platí zde nepřímá, ale zcela logická úměrnost. Čím menší miska, tím výrazněji ztloustlá místa! Rostlinám jejich podvědomí velí zásobit se vodou v rámci možností co nejvíce. Miniaturní nádrže jsou jim v tomto počínání výraznými pomocníky. Nádrže tvoří na stoncích jakési kaskády (slovo v těchto dnech hojně používané). Stromečky díky nim zároveň vypadají zajímavěji.Trojici našich tvarovaných stromečků rodu Lampranthus pěstujeme v písčitém substrátu, který je chudý, a k tvorbě miniaturních vodních nádrží tedy svými vlastnostmi přímo vybízí. Substrát rychle vysychá, a rostliny se tudíž nacházejí ve věčné nouzi s vodou, protože ve svých droboučkých listech jí příliš velké množství nejsou schopny udržet, a v poměrně tenkých dřevnatějících stoncích už vůbec ne!
Trvalý pocit ohrožení nutí rostliny i kvést. Sice květů samozřejmě není tolik, jako kdybychom rostliny pěstovali ve větších nádobách jako převislé, ale i tak nás potěší svým jemným zbarvením i velikostí (oproti samotným rostlinám). Od jara do podzimu jsou rostliny venku na plném slunci a dešti. Delší přemokření substrátu snášejí stejně dobře, stejně jako delší období sucha, i když při letošním způsobu jara jim něco podobného zatím rozhodně nehrozilo!
Venku pěstované rostliny narůstají přirozeněji než ve skleníku a během celé sezóny v podstatě nepotřebují žádnou výraznější údržbu. To se týká i potenciálního odstraňování suchých starých listů, které při tomto způsobu pěstování v podstatě neexistují, a když, tak za nás tu práci udělají letní lijáky nebo vítr.
Když jsme tuto rostlinu (jako Lampranthus aff. roseus) před lety nabízeli, nebyl o ni zájem. proto jsme se rozhodli ji nadále nemnožit a ponechat si pouze několik stromečků pro vlastní radost. Část rostlin dostali darem návštěvy v Pávově, až nám zůstaly jen tři. Když jsem nedávno o tvarování této rostliny informoval pana zahradníka Bittmana, dost se tomu podivoval. Oba jsme zrovna stáli u velkého závěsného květináče stejné rostliny v jednom z dymokurských skleníků. Pan Bittman se zdráhal uvěřit, že je něco podobného reálné. Dost mne to překvapilo u člověka, který už se sukulenty zkusil všechno možné i zdánlivě nemožné. Původní rostlina, z níž jsou namnoženy i naše stromečky, vypadala kdysi přesně jako ta, nad jejímiž květy jsme spolu v zahradnictví diskutovali! Z Dymokud jsme ji také onehdy domů přivezli!
Tvorba zduřelých útvarů v místech větvení je v případě rostlin rodu Lampranthus obdobou tvorby ztloustlých kořenů u mnoha jejich příbuzných z čeledi Aizoaceae, nebo tvorby pomocných vzdušných kořínků u většiny suchem strádajících sukulentních rostlin čeledi Crassulaceae. Když necháme naše oblíbence Trichodiadema densum růst v malých nádobách, naplněných písčitým substrátem, jejich kořeny pod zemí budou o poznání tlustší než u rostlin stejného druhu ve větších květináčích a běžné sukulentářské směsi s polovičním obsahem humózní složky.
Rozmanitá čeleď Aizoaceae nabízí podobných rostlin nejrůznějších rodů neuvěřitelné množství. Těžko se ovšem shánějí, protože zůstávají pro většinu pěstitelů stále ještě příliš „obyčejné“ a neatraktivní. Rostliny na obrázcích jsou však důkazem, že i ze zdánlivě obyčejné rostliny se může stát kytička docela zajímavá! O jejím pěstování a tvarování jsme psali v rubrice „Tvarování a aranžování“ 30.4. 2010 („Zkus třeba Lampranthus“)!Na dvojici úvodních snímků je jeden z našich stromečků a jeho kmen plný miniaturních vodních nádrží. Následuje dvojice fotografií dalšího stromku i s jeho nádherným úpatím. Poslední dva obrázky s květy jsou vzpomínkou na začátek letošního jara.