MĚCHÝŘKY versus LUSKY
Měchýřky jsou plody, přesněji řečeno jeden z mnoha jejich typů. Zdobí spoustu nejrůznějších rostlin a logicky se objevují i v pestré říši sukulentů. Nejčastěji se s nimi můžeme setkat u rostlin čeledi Asclepiadaceae, především té jejich části, které se mezi pěstiteli říká „smrdutky“. Plody připomínají ze všeho nejvíce lusky, a tak jim i sami pěstitelé v drtivé většině říkají. „Lusky“ jsem použil i v naší knize „Pestrý svět sukuletů“, tehdy v souvislosti s rostlinami Adenium obesum, které tento plod také zdobívá. Sklidil jsem za to rozhořčenou reakci jednoho emeritního učitele přírodopisu, který prý by mne za to nechal klidně propadnout, protože by to měl znát průměrný žák šesté třídy. Jenže já to tehdy v knize uvedl nikoliv z neznalosti, ale ve snaze udržet její srozumitelnost pro laické pěstitele a usnadnit jim zároveň v budoucnu případnou komunikaci s těmi pokročilejšími. Kdyby se jich totiž zeptali, zda jim jejich adenia už někdy udělala měchýřky, asi by si většina z nich v tu chvíli neuvědomila, na co se jich táží. V souvislosti s tím nutno ještě dodat, že většina pěstitelů také často používá výraz „semeník“ namísto plod, ačkoliv všichni do jednoho dobře vědí, že z botanického hlediska to správně není. Sukulentáři prostě mají svůj jazyk, který může leckdy pedantům připadat nelogický, ale pro ně samotné je zažitý, srozumitelný a při vzájemné komunikaci dokonale eliminující případná nedorozumění.
Měchýřek u rostlin čeledi Asclepiadaceae je tedy určitě plod, protože skrývá semena. Ta jsou opatřena chmýřím, kterému se lidově říkává „padáčky“. Chmýr po puknutí plodu napomáhá jejich rozšiřování do co největších vzdáleností od mateční rostliny, čímž se výrazně zvyšuje šance na zachování druhu. Měchýřky jsou opatřeny podélným švem, po jehož prasknutí se semínka s chmýrem vyvalí ven. Vyzrávání plodů trvá mnohdy i řadu měsíců, během nichž měchýřky nejdříve narůstají a poté postupně mění barvu, až se nakonec začnou sesychat a podélně praskat ve zmíněném švu. Měchýřky jsou u většiny „smrdutek“ od samého počátku naprosto nepřehlédnutelné, jen nějaký čas mohou zůstat zraku pěstitelově skryty v hustých trsech jejich stonků. Povrch plodů bývá mnohdy kropenatý nebo různě žíhaný a každopádně díky tomu plody bývají ozdobné, oku lahodící a se samotnou rostlinou tvořící zajímavý kontrast.
Dobře patrné bývají většinou i „lusky“ Adenium obesum (patřící k jiné čeledi), protože v jeho případě se objevují velmi často teprve v době, kdy rostliny již obětovaly neustálému kvetení většinu listů. Pokud se plody začnou vytvářet už na konci června, pak jejich barva bývá během léta výrazně červenohnědá. Nejvíce „lusků“ ale lze na adeniích spatřít teprve s příchodem podzimu, kdy bývají šedozelené a ty zimní už jen sytě zelené. Plody bývají také různě velké, jejich délka se pohybuje od několika centimetrů až do tří decimetrů! Praskají ale vždy až během české zimy, tedy alespoň v našich podmínkách v Pávově. Tuto událost předznamenává žloutnutí plodu a podélné otevírání zmíněného švu. Každopádně se vyplatí být u toho, protože v opačném případě pak mnoho času zabere sbírání ochmýřených semen, nacházejících se v širokém okolí puknuvšího plodu.
V loňském roce jsme se poprvé za léta pěstování setkali s plody-měchýřky také u jedné z našich voskovek. Díky tomu jsme si znovu uvědomili, že i rostliny rodu Hoya patří k zmiňované čeledi Asclepiadaceae, takže na přítomnosti měchýřků vlastně není nic až tak zvláštního. Zatímco na hojnost nádherných květenství jsme u našich voskovek už docela zvyklí, s plody jsme se v jejich případě setkali úplně poprvé. Na rozdíl od výše uvedených rostlin unikaly měchýřky na koncích větví Hoya serpens poměrně dlouho naší pozornosti. Jakmile jsme je poprvé spatřili, což se stalo někdy počátkem prosince, začal jsem hledat nějaké bližší informace na netu. K mému překvapení jsem objevil jen minimum jejich fotografií s plody. Přitom říše voskovek je neuvěřitelně pestrá a druhově bohatá. Nakonec jsem zjistil, že plody jsou v případě rostlin rodu Hoya spíše ojedinělou záležitostí. A že nejčastěji je možno měchýřky spatřit právě na Hoya serpens, tedy drobnolistém druhu, který plodil také za našimi okny a o němž jsme v pěstitelské rubrice již v minulosti psali (Pěstitelská praxe/2.3. 2013). Jedna milovnice voskovek dokonce uvádí, že za 17 let své pěstitelské praxe se s plody setkala pouze dvakrát a vždy jen u zmíněné Hoya serpens, ačkoliv pěstuje i desítky dalších druhů. 
Nevíme tedy úplně přesně, kdy se měchýřky na naší rostlině skutečně objevily. My jsme je zaregistrovali až v polovině prosince loňského roku a z té doby také pochází jejich fotografie. Protože světla bývá v předvánočním čase tradičně minimum, odrazilo se to i na kvalitě snímků. Rostlina kvetla v srpnu venku pod pergolou, kde tráví léto společně s dalšími druhy voskovek z naší sbírky. Její loňské kvetení bylo zatím asi nejintenzivnější za celá ta léta, co Hoya serpens pěstujeme. Možná i proto se potencionálním opylovačům naskytla mnohem větší šance na úspěch. První plody začaly praskat na sklonku letošního ledna. Protože jich bylo několik, prakticky celý týden jsme cpali chmýří s drobnými semínky na koncích do připraveného sáčku. Později ho ze semen odstraníme a pokusíme se je vyset. Velkou naději na úspěch si ale neděláme, protože pěstitelé voskovek na internetu ohledně výsevů nepřinášejí zrovna povzbudivé zprávy a výsledky. Za pokus ale nic nedáme. Vždyť výsev voskovek nakonec nic jiného než pokus není, protože generativní způsob množení je v jejich případě dozajista tím nejméně schůdným. Řízkování je nejenom jednodušší, ale zároveň i nesrovnatelně rychlejší. Je tu ale přece jenom ojedinělá šance to zkusit, protože jak již bylo řečeno, plody na voskovkách se nevidí zrovna každý den.
Pokud budeme cokoliv o voskovkách či jim příbuzných sukulentech publikovat v souvislosti s jejich plody, slibujeme že je budeme vždy nazývat měchýřky, abychom se nikoho zbytečně nedotkli. Při konverzaci s jinými pěstiteli naopak budeme nadále mluvit jen o luscích, abychom předešli případným nedorozuměním.
Na úvodním snímku je květnová záplavy plodů Orbea variegata, rostliny notoricky známé jako „smrdutka“. Druhá fotografie byla pořízena na podzim a jsou na ní měchýřky (lusky) Adenium obesum v rozkvetlé, ale již takřka bezlisté koruně. Další dvojice obrázků z počátku loňského srpna patří kvetení letněné Hoya serpens. Na předposlední fotografii z poloviny prosince jsou plody této drobnolisté voskovky, na poslední pak jeden z nich praská za oknem bytu v polovině letošního ledna.
