Nejprve KVĚTY
Mnoho rostlin zjara (nebo jindy) nejprve kvete, a pak teprve sází jeden list za druhým. Z jejich hlediska je to ryze praktické. V boji o zachování druhu neponechávají takové rostliny nic náhodě, a sázejí na jistotu. Co kdyby přišly horší časy, a sil na obojí nezůstávalo? Sukulenty v tomto ohledu nejsou výjimkou.
Mnohé rostliny rodu Euphorbia nasazují poupata zároveň s prvními jarními listy, a podobně tomu často je u známé „pouštní růže“ Adenium obesum. Pokud v té době rostliny nedostanou potřebnou dávku vláhy, listy většinou bez milosti obětují na oltář zmíněné záchrany druhu a dají šanci raději květům. Květy (resp. cyathia u euforbií) takřka pokaždé zůstanou. Třeba na chvilku zastaví svůj vývoj, nebo jich i určitá část zaschne, ale zbytek vykvete, aby se nabídl potenciálním opylovačům.
Jsou i takové rostliny, které nejprve kvetou i bez jediného lístku na svém vrcholu. Snad nejtypičtějším příkladem je v tomto ohledu Euphorbia ankarensis, v přírodě rostoucí ve vápencových oblastech severního Madagaskaru. Její nepříliš sukulentní listy se objeví často až uprostřed našeho léta. Do té doby totiž bývá vrchol rostliny obsazen velkým množstvím cyathií, pod nimiž se na nějaký čas úplně ztrácí.
Totéž v mnohem menším množství bývá k vidění také u její příbuzné Euphorbia primulifolia. Psali jsme o ní v minulosti v rubrice „Pěstitelská praxe“, a je to s ní pokaždé jinak. Někdy vyrostou nejprve květy, jindy ještě před nimi listy, anebo se objeví na vrcholech probouzejících se rostlin obojí najednou! Vše můžete vidět na fotografiích v článku o této rostlině!
Podobně tomu bývá také u mnoha dalších euforbií, především těch, kterým říkáme deštníkovité. Vysoké a směrem vzhůru sílící stonky s vějířem různě zbarvených listů na vrcholu jsou typické pro mnoho zástupců rozmanitého rodu Euphorbia. Bezkonkurenčně nejznámější z těchto rostlin je E. leuconeura, a to díky své mimořádné odolnosti a přizpůsobivosti. Navíc vytřeluje semena z tobolek do značných vzdáleností (stejně jako ostatní), takže její semenáčky s nádherně pruhovanými listy lze nalézt i v dosti vzdálených květináčích jiných rostlin. Dalšími podobnými, ale už zdaleka ne tak rozšířenými druhy jsou např. E. viguieri, E. neohumbertii, E. aureoviridiflora nebo třeba Euphorbia iharanae.
Další rostlinou, která se již tradičně pochlubí svými květy současně s prvními listy, je Rechsteineria leucotricha z daleké Brazílie. Je to rostlina s hrbolatou podzemní hlízou, kterou ovšem my, pěstitelé, vystavujeme alespoň částečně na odiv jejím povysazením nad povrch substrátu. Tato rostlina z čeledi Gesneriaceae (podpětovité) je mezi pěstiteli známa také pod názvem Sinningia canescens, a v poslední době pro změnu Sinningia leucotricha. Letos zjara si i ona se svými nádhernými květy pospíšila. Ty stihly odkvést dříve, než na rostlině vyrostl první opravdový stříbřitý list s velejemným plstnatým pokryvem.
Našla by se určitě spousta dalších rostlin, které se v zájmu zachování druhu chovají podobně. V naší zimní zahradě se tak během letošního jara zachovala i jedna ze starších rostlin Adenium obesum, která prošla na podzim radikálním průřezem koruny. Zatímco ostatní podobně upravené rostliny nasadily první poupata současně s čerstvými jarními listy, tato neponechala nic náhodě a soustředila se pouze a jenom na kvetení. Byl (a ještě stále je) na ni docela zvláštní pohled, ale zase nijak výjimečný, protože v přírodě se naskýtá v případě této rostliny úplně stejný obrázek ve většině případů. Tlustý kmen, holé větve a spousta květů na jejich vrcholech.
Začíná opravdové jaro, a s ním i čas květů. Sukulenty bývají v tomto radostném ročním období k nám, pěstitelům, mimořádně štědré! Odměňují nás za skromnou péči, kterou se jim v rámci možností snažíme poskytnout, ale především podvědomě bojují svůj věčný zápas, který jejich příbuzenstvo v přírodě podstupuje docela natvrdo po celý svůj život.
Na úvodním snímku je Euphorbia ankarensis, jejíž vrchol bývá zjara pravidelně obalen množstvím cyathií. Snímek byl pořízen ve sbírkovém skleníku Luboše Hojného ve Dvoře Králové nad Labem. Na druhém obrázku je Euphorbia neohumbertii 'Rubrifolia' se zárodky nádherně barevných jarních cyathií. Obr.č.3 patří Adenium obesum. Je na něm loni na podzim radikálně zkrácená rostlina, která letos už několik týdnů kvete, aniž by zatím vytvořila jediný list! A na závěr Rechsteineria leucotricha, která zjara taktéž často dává přednost zářivým květům před plstnatými listy!
