NENÁPADNÁ ŘEČ rostlin
Po letech pěstování sukulentů je možno si vcelku snadno osvojit jejich „řeč“. Poznáme kdy trpí nedostatkem vody a kdy jí naopak dostaly příliš. Výrazným zbarvením listů nám sdělují, že konečně mají sluníčka kolik potřebují, a silnou voskovitou vrstvou na povrchu listů zase třeba jen naznačují, že chladná rána už začala být pravidlem a je třeba být opatrnější se zaléváním. Řeč letněných rostlin má ještě mnohem pestřejší výrazové prostředky, skoro by se dalo říci, že jejich slovník je o poznání bohatší než u stejných rostlin, pěstovaných uvnitř skleníku nebo bytu.
Také budoucí kvetení nám jsou některé rostliny schopny naznačit ještě mnohem dříve, než na nich spatříme zárodky budoucích květenství. Používají k tomu nejrůznějších způsobů, z nichž k nejběžnějším patří změny zbarvení nebo tvaru.
Příkladem prvního způsobu je třeba Crassula exilis ssp. picturata, o jejímž pěstování jsme už na našich stránkách psali v rubrice „Pěstitelská praxe“ (28.7.08). Pokud tuto drobnou přízemní rostlinku s kropenatými lístky pěstujeme přes léto venku na plném slunci, spolehlivě poznáme, kdy se chystá kvést. Protože se jedná o rostlinu s kobercovitým růstem, listových růžic bývá v květináči nebo misce vždy větší množství. Na počátku léta už můžeme naprosto spolehlivě poznat, které z nich se chystají kvést jako první. Jejich zbarvení se totiž začíná měnit, ale jeho intenzita přitom nebývá výraznější! 
Zatímco růžice ke kvetení se ještě nepřipravující jsou od slunečních paprsků nádherně červené, u těch ke květu se chystajících se naopak červeň postupně vytrácí a začíná u nich znovu převládat zelená barva (obr.č.1)! Jakoby se rostlinky částečně vracely k svému zimnímu a jarnímu zbarvení! Můžeme si být jisti, že právě tyto zelenější rostlinky budou prvními, na kterých zanedlouho spatříme krátké květní stvoly. Ony nakonec většinou beztak vykvetou úplně všechny (obr.č.2), ale jejich přípravu můžeme spolehlivě sledovat už dávno předtím.
Jinak to mají zařízeny další drobné tlustice z okruhu Crassula capitella, o jejichž pěstování jsme na našich stránkách psali už několikrát. Ty mají růstový střed za normálních okolností propadlý, ale vše se začne měnit v okamžiku, kdy se rostliny chystají kvést. Nejmladší listy ve středu až dosud přízemních růžic začínají tvořit jakousi pyramidu (obr.č.3) a po nějakém čase narostou výše než starší a větší listy po okrajích růžice. 
Následné květenství rostlinu naprosto vyčerpá a ona většinou zcela pozbyde svého kdysi kompaktního tvaru. Tyto pyramidovitě poskládané a směrem k vrcholu se zmenšující listy jsou v podstatě listeny, kryjící v této fázi ještě takřka neviditelný květní stvol, na jehož konci se v budoucnu objeví drobné květy (obr.č.4).
Zcela jinou náznakovou řečí disponují některé druhy tilandsií (Tillandsia), jejichž listy (listeny) se začínají už dlouho před kvetením výrazně zbarvovat. Tento proces dobře znají všichni, kteří někdy zkusili pěstovat nejznámější druh Tillandsia ionantha. Vrcholy této notoricky známé bromélie se zbarvují do nejrůznějších odstínů červené tak výrazně, že to nelze přehlédnout (snad jen v případě rudého kultivaru 'Fuego'!). 
Mnohem jemnější zbarvení používá za podobných okolností Tillandsia andreana, jejíž zvláštní červený květ předchází postupné a velice jemné zbarvení středu rostliny (obr.č.5). V kombinaci s jejími nazlátlými trávovitými listy je to úžasná podívaná, která však bývá o poznání vzácnější než u T. ionantha!
Existuje samozřejmě spousta dalších sukulentů, které disponují svojí vlastní řečí a jsou schopny pěstitele v předstihu upozornit, že mu chystají odměnu za jeho dosavadní péči. Přímé a ničím nefiltrované sluneční paprsky „řeč“ rostlin ještě zvýrazňují a obohacují, stejně jako jejich barvy a mnohdy i tvary. Proto už kdoví po kolikáté říkám „chvála letnění“!
