sukulenty.estranky.cz

Občas se dějí v naší sbírce všelijaké podivnosti. Nemáme pro ně vysvětlení, kterého se nám ale někdy dostane později. Přesně tak tomu bylo i v případě jedné rostliny Adromischus cooperi, jejíž obrázek jste mohli spatřit v závěru jednoho z předešlých článků v této rubrice („Síla jarního slunce“/22.5. 2012).
Už v předjaří, kdy se rostliny probouzejí z vynuceného zimního spánku, začaly na boku zmíněné rostliny narůstat podezřele miniaturní lístky. Jejich velikost byla pouhým zlomkem velikosti těch normálních na zbytku rostliny, zato však byly výrazněji zbarveny a takřka nepřehledně na sobě nahloučeny. Časem jsem si na zvláštní vzhled rostliny zvykl a přestal jí věnovat pozornost.
Další podivnosti se začaly dít až s příchodem léta, kdy mezi změtí droboučkých a pestře zbarevných lístků začaly vyrůstat budoucí květní stvoly. Zatímco u „normálně“ rostoucích jedinců bývají stvoly soliterní a vysoké několik desítek centimetrů, tady bylo všechno jinak. Stvoly byly silnější než u normálníh rostlin, z jednoho místa jich vyrůstalo hned několik a jejich výška se pohybovala v rozmězí pouhých 4-6 centimetrů! Vrcholky stvolů se navíc intenzivně zbarvovaly do červena. Poupat je na stvolech nezvykle velké množství, ale dodnes se ani jediné z nich neotevřelo v květ!V tomto stavu rostlinu spatřil i Petr Pavelka, známý odborník a znalec afrických sukulentů, který se společně s Honzou Gratiasem někdy v polovině srpna krátce zastavil v naší sbírce. Petr inkriminovanou část rostliny považoval za monstrózní, což se mi později potvrdilo i v několika málo příkladech na jednom sukulentářském webu, kde se vedla diskuse o nejrůznějších růstových anomáliích rostlin rodu Adromischus. Na jedné z fotografií byla dokonce rostlina vzhledově téměř identická s tou naší!
Nejčastější příčinu vzniku podobných růstových odchylek v kultuře mohu s klidným svědomím vyloučit. Naše monstrózní rostlina Adromischus cooperi (ani žádná jiná) se za celý svůj pobyt u nás nikdy přímo nesetkala s žádnou chemií! Ani stopy po spálení jarním sluncem jsem v době vzniku monstrózního růstu nepozoroval. Všude kolem navíc zimovaly další rostliny stejného druhu, ale ani u jediné jsme žádné podobné změny nepozorovali. Právě silné sluneční záření však považuji za jednu z nejpravděpodobnějších příčin vzniku podobných růstových přeměn v přírodě i kultuře! Něco se tedy každopádně rozhazilo v genech té kytky z jihu Afriky, a my měli to štěstí, že jsme byli hned od počátků účastni dalšímu zvláštnímu životnímu projevu, hodnému zaznamenání do této rubriky! 
Jsem zvědav, jaký osud rostlinu čeká, protože diskutující na zmíněném webu se zmiňovali o špatných koncích svých podobně „postižených“ rostlin. Nemám ponětí, zda odlišné růstové formy bývají výrazně náchylnější třeba k nejrůznějším houbovým chorobám. Nechám to osudu, ale rozhodně nehodlám sedět se založenýma rukuma a pokusím se někdy v zimě monstrózní část rostliny namožit jak z jednotlivých lístků, tak z jejích odříznutých částí.
Pokud se to podaří, budu mít zase jednou hezký dárek pro pár milovníků sukulentních anomálií a kuriozit, podobný červeně zbarvenému jedinci téhož rostlinného druhu, o němž jsme se v minulosti na našich stránkách už také zmiňovali.
Na úvodním snímku je zachycen prvopočátek vzniku monstrózního růstu Adromischus cooperi v březnu letošního roku. Další dvojice fotografií byla pořízena v červenci, a poslední snímek v polovině září.