sukulenty.estranky.cz

Ve své knize „Rostliny pro vzdušné zahrady“ (viz. rubrika „Recenze“) píše Zdeněk Ježek o kuriozitách ze světa epifytů. Zmiňuje se při té příležitosti o přizpůsobivosti nejrůznějších rostlin, a jejich adaptaci na specifické životní podmínky v některých částech světa. Text je doprovázen fotografiemi epifyticky rostoucích kaktusů rodu Mammillaria, hmyzožravých tučnic (Pinguicula), a také podobně žijících echeverií v pralesích daleké Guatemaly.
Rostliny rodu Echeveria tam v pohodě vegetují ve větvích stromů, rostoucích na svazích sopky San Pedro (3000m.n.m.). Ačkoliv se jedná o klasické sukulentní rostliny, zdejší pralesní klima jim zřejmě vyhovuje! Rostliny údajně postrádají tradiční kořenový systém, zredukovaný pouze na sezónní vlasové kořínky, zasychající při delších obdobích sucha a znuvu se později obnovující! K udržení rostlin na kmenech a větvích stromů napomáhají například vrstvy nejrůznějších mechů, zadržujících v sobě kromě vlhkosti i nejrůznější částice, poletující vzduchem a přinášející rostlinám část živin.
My jsme na kolonii epifyticky žijících rostlin rodu Echeveria narazili překvapivě na sever od nás. Skleník pana Lothara Bönische se nachází ve strmé krkonošské stráni uprostřed města Žacléře, a dá se říci, že mexické echeverie zde žijí v mnohem svízelnějších podmínkách než jejich guatemalské kolegyně. O pralesní vzdušné vlhkosti si mohou nechat leda zdát, zato veder si možná užijí mnohem častěji než v Guatemale!  Přesto jsou to rostliny zdravé, s kompaktními listovými růžicemi i bohatým kořenovým systémem, táhnoucím se desítky centimetrů po povrchu narušené omítky na stěně skleníku. Rostou tam již léta, a všimli jsme si jich už při naší minulé návštěvě, o jejímž průběhu jsme vás tehdy informovali v rubrice „Sbírky našich přátel“ (27.8. 2008). V článku je dokonce i dobová fotografie oné mexické sukulentní kolonie na zdi páně Bönischova sukulentního království!
Nějakou vláhu rostlinám dodají povrchové kořeny z vlhkosti skleníkového zdiva, něco berou ze zvýšené vzdušné vlhkosti, panující ve skleníku vždy po zálivce ostatních sukulentů, a občas na ně určitě dopadne i trocha vody z konvičky pana Lothara Bönische. Vápno jim zjevně nevadí, a zeď možná jejich těla příjemně chladí za letních veder. Jak vidno z obrázků, postaráno je i o potomstvo. Kořeny pevné jako provazy jsou pevně ukotveny ve zdivu, zatímco ty vlasové rostlinám narůstají pouze jako posila v době náhlého nedostatku vláhy, což ostatně u mnoha sukulentů známe i v našem skleníku při normálním pěstování v květináčích (především v zimě). Jakmile sucho pomine, vlasové vzdušné kořínky v krátké době zasychají!
Krkonošské echeverie jsou živým důkazem, jak adaptabilními rostlinami sukulenty jsou, a jak hbitě a s noblesou se dokáží vyrovnat s nástrahami, které na ně číhají v srdci Evropy! Chvála tedy Echeveria „muralis“!