OPOŽDĚNÉ TRICHODIADEMOBRANÍ roku 2012
Kam moje paměť sahá, nevzpomínám si že by naše trichodiademy s kvetením otálely tak dlouho jako letos (a zdaleka ne jenom ony!). Poslední roky mohu navíc spolehlivě porovnávat podle dat u jejich fotografií, které každoročně zjara ve větší či menší míře pořizujeme. Trichodiademobraní říkáme období, kdy u nás kvete nejznámější a nejčastěji pěstovaná Trichodiadema densum, kytka mého srdce a nezbytná výbava mého zavazadla na pomyslný pustý ostrov!
V čem tedy byla uplynulá zima jiná než ty předchozí, že jsme na nádherné jarní květy museli tentokrát čekat tak dlouho? Především ji předznamenal dlouhý a nezvykle slunečný podzim. Naše rostliny jsme trochu zalévali ještě v době, kdy už v jiné roky dávno drží kratší vodní půst (4-6 týdnů). Ve skleníku bylo díky sluníčku často o poznání tepleji, a voda z rostlin se tudíž odpařovala rychleji než v jiné roky tou dobou. Proto bylo nutné alespoň občas doplňovat její zásoby na horší časy, kdy příliš zalévat už nebude možné kvůli nedostatku světla.
Trichodiadema densum se obvykle začíná připravovat ke kvetení už někdy koncem listopadu. V tomto období se tzv. „láme chleba“, a rozhoduje se o množství květů, a tak trochu už tento čas předznamenává termín jejich skutečného kvetení. Ten může být samozřejmě ovlivněn ještě mnoha dalšími faktory, předevím množstvím slunečných dnů. Pokud v listopadu nebo na počátku prosince začínají rostliny naznačovat kvetení, květy se za slunečného počasí začínají otevírat obvykle v první polovině března, někdy ale už v závěru února. Každopádně to však v drtivé většině stihnou do konce prvního čtvrtletí!
Listopad a počátek prosince bývá obvykle ve znamení ponurých krátkých dnů. Krátké samozřejmě byly i ty loňské, ale díky nezvyklému množství slunečních paprsků se rostliny necítily ještě natolik ohroženy, že by musely pomýšlet na záchranu druhu tvorbou budoucích květů. Dokonce ani v polovině loňského prosince nebylo po typických žlutavých ostnících v růstových vrcholech ani památky! Až terpve kolem vánoc začaly rostliny naznačovat, že kvést sice budou, ale zřejmě mnohem později než mívají ve zvyku.
Květů letos bylo trochu méně než jiné roky. Důvodem ale není ono zmiňované zpoždění. Loni jsme totiž značně zredukovali početní stav naší kolonie rostlin, protože Trichodiadema densum byla ve všech možných velikostech jednou z nejprodávanějších rostlin v jihlavské ZOO. A další rostlinky jsme vypravili v balíčcích na cestu k těm, kteří si je ještě neobjednali v předchozích letech. Myslím že pro propagaci této rostliny jsme udělali co se dalo! Pěstitelů nakažených naším nadšením je už opravdu hodně, což samozřejmě neznamená, že nákazu zvanou Trichodiadema densum přestaneme šířit. A výsledky některých panelákových pěstitelů (především pěstitelek) jsou vskutku pozoruhodné!
Jak jsem už v minulých článcích zmiňoval několikrát, této milé kytičce s nádhernými jarními květy všechno trvá dost dlouho, a tak po jejím vcelku snadném a rychlém množení následuje taktéž již dříve zmíněný běh na dlouhou trať! V budoucnu se chystáme obdobným způsobem propagovat a zanést mezi lid sukulentářský její příbuznou Trichodiadema bulbosum, jíž pro změnu zdobí letní květy (červen-srpen), a která je k tvarování jako stvořená. Navíc regenerace její koruny po radikálnějším řezu netrvá ani zdaleka tak dlouho jako v případě T. densum.
Už to vypadalo, že první květ T. densum se přece jenom nakonec stihne otevřít alespoň v poslední březnový den. Jenomže sobotní obloha se najednou podezřele zatáhla, a pak z ní začaly padat kroupy, následované docela slušnou chumelenicí, takže z prvního květu letošního trichodiademobraní zase nebylo nic! Aprílové počasí bylo sice o něco lepší, ale pro v tomto ohledu vybíravé africké rostliny asi pořád nic moc!
Vše tedy začalo až na počátku dubna, kdy v jiné roky obvykle dokvétají poslední opozdilci z naší kolonie. Část starších rostlin Trichodiadema densum zůstala bez květů, protože jejich přerostlé koruny prošly v předchozím období rozsáhlejší rekonstrukcí. Každý radikálnější zásah v jejich případě znamená zdlouhavou obnovu a návrat do zaběhlých kolejí. Výsledek však pokaždé stojí za to. Za ta léta, která už se v našem případě počítají v desítkách, mne ty pomalu rostoucí kytičky s nádhernými jarními květy naučily trpělivosti naprosto dokonale!
Když už se do důkladné úpravy některé starší rostliny pustím, obvykle to znamená i nějakou výraznější změnu tvaru její koruny. Život je přece změna. Alespoň se to tedy často říkává! Změny tvaru koruny se nedají naplánovot tak dokonale jako třeba u tvarovaných tlustic (Crassula) a spousty jiných rostlin, protože trichodiademy jsou v tomto ohledu dosti svéhlavé, jak již bylo psáno v několika předchozích článcích. Za pokus to ale vždycky stojí, a výsledkem jsem zatím nakonec nebyl zklamán snad nikdy.
Díky zmíněnému zpoždění uvidí poprvé část květů našich trichodiedem dokonce ještě návštěvníci DNŮ OTEVŘENÝCH DVEŘÍ, což by se jim za normálních okolností přihodit nemohlo! Několik fotografií z letošního dubnového trichodiademobraní můžete tedy brát jako pozvání na nadcházející víkend k nám do Pávova, kde už za pár dnů neoficiálně propukne naše další sukulentářská sezóna.
Jaká bude, to sice může výrazně ovlivnit i počasí, jak je patrné z výše uvedených řádek. Především ale její průběh můžeme výrazně ovlivnit my sami, když rostlinám dáme alespoň to málo, co po nás žádají. Za skromnou péči nás odměňují rok co rok vskutku královsky. Popřejme jim tedy krásné a příjemné jaro. A vám i sobě taky!
