OSTRÝ jarní START
Některým sukulentním rostlinám trvá opravdové probouzení dost dlouho, jakoby nevěděly, zda už se vůbec vyplatí po dlouhé zimě vstávat. Jiné prožívají stejné období pěkně zostra. Zároveň s prvními náznaky lístků vystrkují často i poupata, jakoby se té opravdové sezóny už nemohly dočkat. Pro pěstitele nastává krásné, leč trochu složité období.
Světla už většinou bývá tak akorát, i když na něj není ještě příliš velké spolehnutí. Zato s teplotami ještě stále nic moc (jako zrovna letos), takže pěstitel musí být opatrnější s vodou. Když je opatrnosti přespříliš, mohou rostliny přijít o vytoužená poupata, ale pořád je to lepší varianta než jakou je úhyn mnohdy s obtížemi přezimované rostliny na hnilobu kořenů.
Když jsme dříve zimovali většinu našich rostlin zcela nasucho, stával se kompost hotovým pohřebištěm „špatně vyspalých“ rostlin. Ještě ne zcela funkční kořeny pod zemí byly mnohdy v ostrém kontrastu s povzbudivým děním při vrcholech rostlin, a tak často místo očekávaných květů končily kytky na zmíněné hromadě kompostu.
Přestože v zimě pravidelně zaléváme, i když jenom mírně, opatrně si počínáme i v tomto nádherném období. Vlažná voda povzbuzuje tvorbu vlasových kořínků, které jsou těsně pod povrchem schopny zachytit i opravdu mírné množství vody. Zároveň jejich pavučinky obrůstají i ztloustlé kořeny pod zemí, napůl ještě scvrklé a mnohdy i různě poškozené, a zachraňují tak celou rostlinu (to v případě hodně suchého zimování).
Jak již bylo řečeno, některé rostliny začínají květy i listy zároveň. Výjimečně dokonce jenom květy, jak jsme byli loni svědky například u Euphorbia primulifolia a několika dalších zástupců tohoto rozmanitého rodu. Existují rostliny, které vystřílejí munici hned na počátku. Vykvetou zároveň s prvními lístky a pak už celou sezónu až do podzimu jenom a jenom rostou. Mezi takové patří dvojice rostlin na úvodních fotografiích.
Květy Euphorbia neohumbertii jsou zářivé a bývají každoroční jarní jistotou. Během jejich vcelku rychlého vývoje listy v jejich blízkosti jakoby vyčkávají, a do plného růstu se obvykle dají až po odkvětu. Kvést se chystá také Pachypodium brevicaule, na jehož žluté jarní květy jsme bývali v minulosti zvyklí pouze u jedinců naroubovaných na podnož z P. lamerei nebo P. geayi. Je to stále ještě dilema. Buď mít nepřirozeným způsobem narůstající roubovance se spoustou květů na vrcholcích, nebo o mnoho menší, takřka ploché a neskutečně pomalu přirůstající kytky, které alespoň trochu připomínají ty z přírody. Navíc jsou pravokořené rostliny dosti choulostivé, a tudíž zatím v kultuře stále krátkověké (alespoň tedy u nás). Ale je to výzva, takže jsem v posledních letech zvolil druhou, méně schůdnou možnost i za cenu občasného dokupování rostlin místo těch uhynulých. 
Musím zaklepat, ale letošní zimování bylo zatím bez ztráty jediné kytičky. Rostlina s poupaty na druhé fotografii má v průměru pouhých dva a půl centimetru!
Pak je tu druhá skupina, jejíž zástupci kvetou od ostrého jarního startu většinou téměř nepřetržitě až do podzimu, a to v několika po sobě jdoucích vlnách, proložených krátkými pauzami na regeneraci sil. Dorstenia foetida (obr.č.3) kvete od útlého mládí a svá semena vystřeluje z terčovitých květenství do širokého okolí. Miniaturní kvítky na povrchu hvězdicovitých terčíků jsou přitom pouhým okem takřka neviditelné!
Zato květy Adenium obesum (obr.č. 4 a 5) přehlédnout nelze. Tato mezi pěstiteli stále populárnější rostlina jimi rozhodně nešetří, a je v naší sbírce snad jedinou výjimkou, dostávající v průběhu sezóny několikrát hnojivo. 
Poupata adenií narůstají ve svazcích na konci téměř každého výhonu, a teprve po nich většinou přicházejí na řadu v trochu větším množství lesklé listy sytě zelené barvy. Vzhledem k dlouhému období kvetení ale nebývá listů nikdy příliš. Majitelé adenií to často považují za svoji pěstitelskou chybu, ale je to přirozený jev, který by je u kvetoucích rostlin neměl znepokojovat. Obrázky těchto nádherných rostlin z přírody jsou v tomto ohledu dosti výmluvné. S přihnojením je možné začít právě ve fázi, kterou vidíte na čtvrté fotografii. V žádném případě se nevyplatí přihnojovat „preventivně“ ještě před nárůstem poupat. Pak máte rostliny sice nádherně olistěné, ale na květy budete možná čekat marně, protože kytka náhle nabyté živiny investovala právě do nárůstu nových výhonů.
Ostrý start do nové sezóny patří k nejkrásnějším obdobím celého roku, zvláště když se na ty chvíle načekáme tak nekonečně dlouho jako letos! Právě v tomto období už začínáme naše rostliny zalévat zcela pravidelně, i když samozřejmě zároveň bedlivě sledujeme počasí. Odměnou nám pak jsou uprostřed léta pohledy podobné tomu z poslední fotografie.
