sukulenty.estranky.cz

Crassula orbicularis var. orbicularis je rostlina v mnohém zvláštní. Na rozdíl od drtivé většiny rodového příbuzenstva nemá příliš v lásce přemíru slunečních paprsků, a její listy ani jiné orgány nejsou schopny hromadit ve svých útrobách větší množství vody na horší časy. Již dříve (Pěstitelská praxe/11.1. 2009) jsme na našich stránkách psali o jiném poddruhu této rostliny ze samého jihu Afriky (Crassula orbicularis var. rosularis), který je schopen se s plným sluncem vyrovnat přece jenom o trošičku lépe, i když v létě jen za vydatné podpory vody z naší konvičky. Obě rostliny svým vzhledem tlustice příliš nepřipomínají, a také svou stavbou význam českého pojmenování „tlustice“ ani trošičku nenaplňují.
Crassula orbiculars var. orbicularis roste na stanovištích přistíněných keři a jinými vyššími rostlinami. Viděl jsem zdařilé fotografie z přírody, na nichž takřka kulaté listové růžice rostou ve skalnatém terénu s minimem substrátu, podobně jak to známe třeba u miniatur rodu Monanthes na Kanárských ostrovech. Podobně jako tam, i na jihu Afriky rostlina vyhledává stejná místa jako různé lišejníky a mechy, které jsou schopny zachytit alespoň část vláhy z nepříliš častých dešťů nebo přece jenom pravidelnější ranní rosy. 
Zmíněné přírodní podmínky vysvětlují i její nevšední způsob péče o potomstvo, k němuž je C. orbicularis var. orbicularis přinucena právě neustálým bojem o vodu. Samozřejmě kvete, a je schopna vytvářet i dostatek semen, ale co když náhodou v době kvetení nebude dostatek potencionálních opylovačů (nebo vláhy)? Druhý poddruh C. orbicularis to řeší tak, že začne zároveň s tvorbou budoucího květního stvolu vytvářet i množství bočních odnoží na krátkých stopkách, s nimiž pak mateční rostlina na nějaký čas vytvoří hustý trs. Poté původní rostlina postupně hyne (podobně jak to známe např. u bromélií), a nové rostliny po jejím obvodu zaujmou její místo. C. orbicularis var. orbicularis v době nakvétání (prosinec, leden) začne vyhánět dlouhé nadzemní výběžky, které jsou jakousi obdobou podzemních stolonů, a na jejichž koncích zanedlouho začnou vyrůstat mladé rostlinky. 
V přírodě to funguje tak, že jak se tyto „náhradní“ rostlinky zvětšují, tenké výbežky se pod jejich vahou ohýbají zpátky k zemi. Jakmile rostlinky ucítí blízkost vlhkého místa v kamenitém terénu, začnou vytvářet červené vzdušné kořínky, které se zanedlouho v terénu přichytí a rostlinu k němu přitáhnou. Ta už si potom žije svým vlastním životem, a někdy ještě dokonce na té cestě vzduchem stačí sama vykvést, když se jí to putování do nového bydliště zdá být už příliš dlouhé! Originální, elegantní, a zdá se že i vcelku spolehlivé řešení! Možná že některé rostliny se k zemi nikdy nedostanou, a časem ve vzduchu zaschnou, ale takový už bývá neustálý boj o přežití v africké přírodě! Sukulenty v něm, díky své odolnosti a vynalézavosti matky přírody, naštěstí bývají častými vítězi!
V našich sklenících, ale v případě této rostliny klidně i za severními okny bytu, je to mnohem snadnější. Stačí vzít ve správný čas nůžky, a jakmile mají rostlinky dostatečně velké kořínky, odstřižené od matky je rovnou sázíme do připravených květináčků.Pokud tak neučiníme zavčasu, musíme se smířit s invazí těchto afrických vetřelců do substrátu v květináčích sousedních rostlin. Ale i na jejich přesazení do vlastní nádoby je času vždycky dost! Tenké výběžky Crassula orbicularis var. orbicularis bývají nezvykle tuhé a pevné, na rozdíl od samotných rostlin, jejichž listy jsou nesukulentní, křehké a snadno zranitelné!
Crassula orbicularis var. orbicularis je kytka známá už od poloviny 18. století, ale v našich sukulentářských sbírkách takřka neznámá. Někomu může připadat moc „obyčejná“, a možná to tak opravdu je. Díky výše uvdenému způsobu rozmnožování mi ale připadá zajímavá a originální, a proto má v naší sbírce své pevné místo. O své potomstvo se dokáže postarat vskutku dokonale, a k životu nepotřebuje příliš slunce ani naší péče. ve skleníku proto sdílí stanoviště v mírném stínu, společně s rostlinami rodů gasteria nebo Haworthia. Prostě ideální kytka za česká okna!