Přičinlivý HMYZ a PLODNÉ LÉTO
Letošní léto bylo sice rozmanité, přesto se dá říci že provázené vcelku stabilním počasím bez větších vln veder, jakých jsme byli svědky v minulých letech. Bylo by to takové docela klidné léto, nebýt několika jeho excesů v podobě přívalových dešťů, provázených krupobitím. Drobnější kroupy (a v malém množství) jsme měli možnost spatřit opakovaně už v dubnu. Léto ale přitvrdilo. Nejhorší to bylo 11. června, kdy u nás v Pávově kroupy pomlátily vše co jim stálo v cestě. Psali jsme o tom v jiné rubrice (Povídání o sukulentech/6.7. 2014). A pak přišly o prázdninách kroupy ještě asi čtyřikrát nebo pětkrát, v jednom případě dokonce dvakrát během jediného nedělního odpoledne! Byly sice taky dost velké, ale nenapáchaly už ani zlomek škod, co ty červnové, provázené navíc uragánem a nejsilnějším přívalovým deštěm, jaký jsme v Pávově za poslední léta zažili. Dvacet let nás kroupy míjely, a tak si to letos příroda vynahradila i s úroky. Léto bez delších veder nakonec velmi svědčilo nejenom rostlinám, ale i nám samotným. Mnohem činorodější byl díky jeho průběhu i hmyz v našem letním makroloňáku. Nalákány smrdutými i voňavými květy „stapeliads“ se slétaly mouchy z širokého okolí. Žluté podzimní květy faukárií letos prozářily skleník o celý měsíc dříve a včelky (stejně jako spousta dalšího hmyzu) měly najednou práce nad hlavu. V předstihu oproti jiným rokům kvetly i mnohé krasulky. V případě Crassula 'Springtime' se dokonce příroda nechala natolik ošálit, že první tradičně předjarní květy se letos začaly objevovat již v průběhu srpna. Mysleli jsme si zprvu, že se prostě jedna nebo dvě rostliny jen z nepochopitelných důvodů zbláznily, ale na počátku října už zárodky květenství zdobily i drtivou většinu ostatních. Přitom zrovna na jejich kvetení v poslední dekádě měsíce února jsme si v minulých letech mohli klidně vsadit do Fortuny. Cyathia rostlin rodu Euphorbia jsou sice oproti květům většiny ostatních sukulentů nenápadná (až na výjimky), zato však nabízející hojnost nektaru. Proto je o ně v říši hmyzu tradičně velký zájem, který se letos následně projevil i pozoruhodným množstvím plodů. Protože bylo uplynulé léto časově dost hektické, postřehl jsem tu záplavu tobolek na temenech rostlin Euphorbia meloformis teprve když pod ní růstové středy rostlin zcela zmizely.Na identitu potomstva z těch semen, skrývajících se v husté záplavě tobolek, bych ale nevsadil ani zlámanou grešli, protože hned vedle kvetly zároveň i příbuzné Euphorbia obesa a hmyz nevěděl kam se dřív vrhnout. Jako tradičně přispěchali i mravenci.Pilní tvorové, kteří jsou v neskutečně krátké době schopni přeskupit třeba i veškerý obsah substrátu z květináče na úplně jiné místo. Substrát má být v květináči, a ne někde na hromadě, stojící navíc v místech, kde si ještě docela nedávno klidně rostl úplně jiný sukulentík, špičky jehož listů najednou z té mravenci zbudované hromádky jen nesměle vykukují. Myslím že to obrovské množství plodů na temenech euforbií mají z velké části na svědomí právě mravenci, a potažmo i poklidný průběh uplynulého českého léta. Jak už bylo řečeno, plody mravenčí práce by beztak nenadchly milovníky botanické čistoty, i když jeden nikdy neví. Třeba zrovna mezi těmi našimi mravenci mohou být nějací botanicky uvědomělí jedinci s vysokou rozlišovací schopností a přísnou druhovou specializací. Na druhou stranu je jasná věc, že ze dvou takhle krásných druhů rostlin nemohou nikdy vzniknout úplně oškliví kříženci. Jak nebyl čas bránit těm hmyzím kacířům v jejich práci, podobně tomu pak bylo později i s hlídáním a chytáním semen.Rostliny je nekontrolovaně vystřílely do širokého okolí, a dost možná že se příští rok zjara promění alespoň v pár maličkých zelených kuliček, objevujících se rok co rok v okolí rostlin, u nichž bychom je vzhledem ke vzdálenosti ve skleníku vůbec nečekali. Přesně z takových předloni nasbíraných autovýsevů se zrovna vyklubaly samé 100% „obesky“, nad jejichž druhovou čistotou by nezapochyboval ani velký skeptik. Tak uvidíme. Na dvojici úvodních snímků jsou dvě rostliny E. meloformis s úrodou plodů na temenech, na třetí fotografii pak ještě obě společně. Poslední obrázek patří ještě docela malým rostlinám E. obesa, také v průběhu měsíce srpna ozdobeným několika zrajícími plody.