sukulenty.estranky.cz

Pěstování kaudiciformních rostlin si u nás získalo obrovskou oblibu na konci osmdesátých let minulého století, a na výsluní pěstitelského zájmu setrvávají tyto mnohdy bizarní kytky dodnes. Přesná definice kaudiciformní rostliny asi neexistuje ani dnes, a příliš se do ní nehrnul ani Gordon Rowley, který znovuoživil tento název v roce, kdy se u nás bolševici chopili moci. Zato když se mezi sukulentáři vysloví termín „kaudex“, všichni bez ohledu na definice vědí o čem je řeč, a velice dobře na tento termín slyší!
Kaudexy vlastně ani nejsou pravými sukulenty, protože jejich definicím se ve své většině vymykají. Zatímco sukulenty mají své útroby naplněny především vodou a minimem živin, kaudexy jsou zásobárnami živin, z nichž jsou schopny vyrůst často celé metry sezónních nesukulentních výhonů. Klasické kaudexy jsou rostliny dvou zcela odlišných tváří, a během jediného roku i dvou zcela odlišných způsobů života.
Zatímco my pěstitelé obdivně vzhlížíme k tvarům oněch kaudexů, domorodce v místech jejich přírodního výskytu v mnoha případech více zajímají jejich rozměry, a především živiny v nich ukryté. Kaudexy mnoha druhů se stávají vítaným zpestřením jejich jídelníčku, a jen čas od času i zdrojem nenadálého finančního přilepšení. To když se suchou a vyprahlou krajinou kolem jejich domova potlouká nějaký poblázněný cizinec, který ty rostliny usilovně hledá, a za nic na světě je nemůže najít. Protože cizinec přijel zrovna v období sucha, jsou kaudexy v bezlistém stavu ukryty různě hluboko pod zemí, v lepším případě jejich malá část vykukuje nad povrch vyprahlé země.
Obě části těchto rostlin svádějí společnými silami boj o přežití v suchých oblastech, kde nezaprší třeba řadu měsíců. Bez vzájemné spolupráce by tento boj nezvládly, protože jedna část je pro tu druhou životně důležitá. Podzemní hlízovitý orgán (zvaný kaudex) je zásobárnou živin, díky nimž je rostlina schopna přečkat dlouhá období sucha v bezlistém stavu. Při prvních deštích pak zbytky zásob asimilátů ještě vystačí na vcelku bujný nárůst většinou plazivých a  nesukulentních výhonů. Ty bývají sezónní a jejich úkolem je dodávat chybějící látky zase zpět do zásobního orgánu. Kaudexy nejsou u všech druhů rostlin pouze podzemní, ale mnohdy jejich část zůstává i nad povrchem.
V kultuře se rostliny s kaudexy chovají podobně, jen pěstitelé samozřejmě  povysazují  jejich zásobní orgány z velké části nad úroveň substrátu, protože kvůli jejich mnohdy velice zvláštním tvarům tyto rostliny především pěstují. Všechny rostliny tohoto typu si zachovávají i v kultuře sezónní růst, střídající se s obdobím klidu, které rostliny prožívají takřka nasucho v bezlistém stavu. Období plného růstu většiny druhů probíhá v našich podmínkách od jara do podzimu, zatímco odpočinek si rostliny užívají v době krátkých zimních dnů. 
Samozřejmě i zde existují výjimky potvrzující pravidlo. Především se jedná o velice populární rostliny rodu Dioscorea, pořád ještě mezi pěstiteli známější pod původním názvem Tentudinaria, u nichž si začátek vegetační sezóny netroufnou spolehlivě určit ani sukulentáři s letitými zkušenostmi. Většinou však tyto rostliny zahajují plný růst v období našeho podzimu nebo zimy, a s příchodem jara či léta začínají jejich plazivé výhony žloutnout a rostliny se následně ukládají k dlouhé měsíce trvajícímu spánku. O jejich pěstování jsme na našich stránkách v minulosti již psali (12.10.2008).
Jarní probouzení většiny kaudexů je věcí názoru, stejně jako jejich zalévání v bezlistém stavu. Mnohokrát se stane, že se objeví náznaky zeleného výhonku už v únoru či březnu, ale opravdový růst nastává třeba až o dva měsíce později, přestože již zmíněné dva měsíce dostávala rostlina pravidelně mírné dávky vody. Někdo zase vyčkává s první zálivkou až na ten opravdový růst.
Jakmile se dají výhony do pohybu,všechno už jde ráz na ráz, a pěstitel může zalévat v podstatě kdy ho napadne. Pokud je zároveň teplo, může být substrát i trvale mírně vlhký! Čím více zeleného za sezónu naroste, tím více asimilátů putuje následně do zásobního kaudexu, a tím větší je jistota, že rostlina přečká následující zimu bez větších problémů. Většina těchto rostlin sice snese plné slunce, ale mnohem lépe jim je na  polostinném stanovišti, alespoň částečně chráněném před přímými slunečními paprsky. V bytě je ideálním místem pro pěstování kaudexů okno směřující na východ, ale ani západním rostliny rozhodně nepohrdnou.
Zakončení růstové sezóny závisí na množství světla, ale především na náladě rostliny, do níž vidíme asi jako do melounu. Tady je třeba trocha pěstitelovy pozornosti. Nadzemní stonky většiny druhů začínají obvykle chřadnout v září nebo říjnu. Podobně jako zjara, i tentokrát je osud rostliny tak trochu v moci pěstitele, kterému se nabízejí dvě možnosti. Tou první je ostříhat zelené výhony a ze dne na den přestat zalévat. Je to způsob pro pěstitele pohodlnější, ale pro samotnou rostlinu rizikovější, protože ještě v té době nemusí mít vytvořenu dostatečnou zásobu asimilátů v kaudexu. Druhý způsob je pozvolnější a přirozenější. Postupným omezováním zálivky rostlinu pozvolna uvedeme do vegetačního klidu, a jakmile pozorujeme výraznější žloutnutí zelených výhonů, zastavíme zálivku úplně. Zatímco výhony některých druhů zežloutnou a zaschnou během několika dnů, jiné zůstávají na rostlině ještě řadu týdnů (např. Pyrenacantha malvifolia). Suché zbytky výhonů odstraníme co nejdříve, protože se v nich s oblibou začne usazovat vlnatka.
Zatímco na letním pěstování kaudexů s plazivými sezónními výhony se pěstitelé vzácně shodnou, na způsob zimování má takřka každý svůj názor. Naprosté sucho nebo občas zalít? V chladu nebo raději v teple? Samozřejmě je to také hodně individální druh od druhu. Nebudu proto náš způsob zimování propagovat jako ideální, protože jinému může připadat zcela nevhodný, přestože jej sám nikdy nevyzkoušel a zuby nehty se drží údajů v literatuře svých oblíbených autorů. Už jsem jednu podobně zbytečnou polemiku na našich stránkách vedl ohledně zimování rostliny Zygosicyos tripartitus, která nás na fotografiích provází většinou tohoto článku. Jan Gratias  ve své knize „PODIVNÉ ROSTLINY s kaudexy a pachykauly“ tuto nádhernou rostlinu označil jako „učebnicový kaudiciformní druh“, takže je příhodné využít ji také v tomto informačním článku o zvláštostech přirozených životních projevů sukulentů a jim podobných rostlin. Samotné pěstování i zimování této madagaskarské rostliny naleznete v rubrice „Pěstitelská praxe“ (24.5.2008).
Na úvodním snímku z poloviny března je kaudex Zygosicyos tripartitus už probuzený, napitý (protože ho mírně zaléváme i v zimě) a připravený k růstu, což je patrné ze zeleného zárodku budoucího výhonu v úpatí jednoho ze stonků. Fotografie druhá zachycuje stejnou rostlinu na konci května, kdy se až dosud čekající výhon dal konečně do pohybu (stále jen mírně zaléváme). Třetí snímek byl pořízen v polovině srpna, kdy substrát u rostliny prakticky nevysychal a zeleně na vrcholu kaudexu přibývalo před očima. Na konci října jsme pozorovali žloutnutí listů (zálivku už jsme už od konce září postupně omezovali), rostlina přestala dostávat vodu a začali jsme ji připravovat na zimní odpočinek. V této fázi ji můžete vidět na čtvrté fotografii. Dioscorea (Tentudinaria) elephantipes na pátém snímku právě začíná svůj podzimní růst. Rostlina stejného druhu na poslední fotografii je mnohem starší a vyspávala letos o trochu déle. Vše zelené na ní přirostlo během necelých tří listopadových týdnů!