sukulenty

V článcích o kristátátních růstových formách sukulentních rostlin, kterých naleznete na našich stránkách již několik, jsme se zmiňovali o jejich občasných návratech k normálnímu způsobu růstu. Tento proces probíhá samozřejmě i opačným směrem. Když odebereme z kristátní rostliny normálně narůstající odnož, často se z ní po nějaké době znovu stává kristáta! A pak je tu ještě třetí možnost, s níž se při pěstování sukulentů také občas setkáváme. Dá se říci, že rostliny v tomto případě ustrnou ve svém vývoji někde v půli cesty.
Ani ryba, ani rak, říkává se také!
Nejčastěji se s tímto jevem setkáváme u mexických rostlin rodu Echeveria. Normálně růstoucí jedinci mají obvykle jedinou pravidelnou listovou růžici, vyrůstající na tenkém a různě vysokém kmínku. Odnože se objevují obvykle až u dospělých jedinců, mnohé druhy však zůstávají soliterní po celý svůj život. Jejich kristátní podoba má kmen plochý, také různě vysoký, a obvykle se prudce rozšiřující směrem vzhůru. Na jeho vrcholu se nachází různě se vlnící hřeben, složený z desítek i stovek hustě nahloučených růstových středů. V případě rostlin z dnešního článku je zase všechno trochu jinak, a tak nějak napůl.
Jejich znakem je velké množství tenkých kmínků, jen mírně sploštělých, a vyrůstajících ze společné báze. A na vrcholu každého z těch kmínků klasická listová růžice jako u normálně rostoucích jedinců, jenom ve výrazně zmenšeném vydání. Rostliny jsou to bizarní, neustále měnící svou podobu, tak jak na nich přirůstají nové a nové kmínky. Na koncích některých z nich čas od času vyroste pro změnu kristátní hřebínek, samozřejmě opět že ve výrazně  zmenšené podobě!
Pro pěstitele je tato přechodná forma zajímavá i z hlediska vegetativního množení. Nabízí jim v krátkém čase velké množství materiálu k dalšímu řízkování, a když tomu osud chce, může si pěstitel vybírat zda bude množit normální rostliny či kristáty! Také pokračování životů těchto řízkovanců bývá mnohdy zajímavé pozorovat. Zatímco z většiny z nich nakonec vyrostou normální plnohodnostné rostliny, nebo naopak opravdové a čisté kristáty, jiné si zachovají onu zvláštní genetickou výbavu rostlin „na půli cesty“!
Často se s podobným jevem setkáváme také u hnědých až takřka černých kultivarů Aeonium arboreum, zvaných podle intenzity zbarvení a velikosti listových růžic třeba 'Schwarzkopf' (nebo 'Zwartkop'), 'Atropurpureum', 'Voodoo' nebo 'Short Black'. Způsob jejich růstu je velice podobný tomu u echeverií, a stejně tomu bývá i co se dědičnosti týče. Také tito jedinci jsou vydatným zdrojem potomstva pro vegetativní množení. Jedinci s normálními listovými růžicemi, získaní množením z takových rostlin, pak obvykle pomaleji přirůstají a zůstávají po celý život drobnější než jejich přirozeně se vyvíjející příbuzenstvo!
Pokud rostliny, o nichž je dnešní článek, zasadíme do hezké nádoby, může vzniknout díky jejich bizarnosti na malém prostoru docela hezký celek. A je úplně jedno, zda považujeme jejich zvláštní způsob růstu za nedokonalost, nebo naopak výjimečnost. Obojí je totiž pravda, a záleží jen na úhlu pohledu!
Na dvojici snímků v úvodu je echeverie se zvláštním polovičatým způsobem růstu, zasazená do misky o průměru 7,5cm, na poslední fotografii barevný kultivar Aeonium 'Atropurpureum' s podobným způsobem růstu v květináči jen o centimetr větším.