sukulenty

Vzduch v naší prosklené verandě, které říkáme zimní zahrada, naplnil letos v květnu opět silný zápach. Rozkvetla totiž Hoodia gordonii, o níž jsme nedávno psali v rubrice „Povídání o sukulentech“ v souvislosti s jejím využitím coby pomocníka při hubnutí. Naše hoodie jsou v zimní zahradě umístěny prakticky celoročně. Neletníme je, protože bez přístřešku nelze regulovat přísun vody k jejich kořenům, což je v případě Hoodia gordonii naprostou nutností. A nepěstujeme je ani v letním makrolonovém průchoďáku, ačkoliv by jim pobyt tam asi svědčil, protože na střídání nízkých nočních a vysokých denních teplot jsou ze své jihoafrické domoviny zvyklé v mnohem větších extrémech. V průchoďáku se ale zalévá mnohem více než hoodie potřebují, a navíc shora konví přímo na těla rostlin, takže vodu dostane nechtěně i vše okolo té, které je blahodárná tekutina především určena.

Hlavním důvodem proč je pěstujeme tam a ne někde jinde je ale především docela obyčejná pověrčivost. Už jsem jich během uplynulých let zahubil dost, ale těmto se mimořádně daří, vypadají zdravě, kvetou i plodí.  Řečeno fotbalovým slangem „vítěznou sestavu dobrovolně mění jenom blázen!“ Zdá se totiž, že jsme pro ně nalezli jakési optimum nejenom světelné! Navíc si nádherné, i když silně zapáchající, květy Hoodia gordonii v zimní zahradě spolehlivě najdou i mouchy, kterým jsou především určeny jako potencionálním opylovačům! Důkazem toho jsou lusky, které opět zdobí vrchol jedné z rostlin, zatímco druhá ještě pořád kvete.
Hoodia gordonii to má od přírody s opylováním (a potažmo i přežitím druhu) vcelku dobře vyřešeno. Její květy jsou doširoka otevřené, připomínají trochu satelitní antény a jsou tedy vcelku snadno opylitelné. Také jsou dostatečně veliké, aby je hmyz nepřehlédl, ale hlavním navigátorem je pro mouchy přece jenom ten nesnesitelný puch, který se z květů od rána až do podvečera šíří. Se soumrakem zápach náhle mizí, a cítit je v místnosti zase až ráno. Nevím jak je zrovna tohle zařízeno, ale je to tak! Je to však docela logické. Proč taky zbytečně otravovat vzduch i v noci, když i mouchy přece musí někdy spát! Zdání ale klame, protože trocha toho smradu přetrvává ještě za soumraku, ale už pouze v nejtěsnější blízkosti květu! Jakmile nastane tma, zápach mizí docela!
Hoodia gordonii květy rozhodně nešetří, a u vrcholů stonků dochází zjara mnohdy k pěkné tlačenici. Na rozdíl od drtivé většiny stapeliovitých rostlin čeledi Asclepiadaceae nekvete Hooodia gordonii z nejmladších výhonů, a její květy nevyrůstají v úpatí trsů. Všechno je totiž v jejím případě přesně naopak! Květy ponejvíce zdobí vrcholy nejstarších stonků. Ty naše letošní měly (a ještě stále mají!) průměr 7-8cm, a v první den kvetení na nich ještě byly patrné cípy, které se ale již následujícího dne ohrnuly nazad a naprosto tím změnily tvar květu, který ještě zároveň stačil změnit původní výrazně narůžovělé zbarvení!
Zápach připomíná mršinu, a pro mouchy je šalbou tak dokonalou, že květy průběžně okupují od rána do večera. Při pobíhání po nich z místa na místo samozřejmě často přispějí k jejich opylení, a splní tak hlavní účel onoho zápachu. Říká se, že často je iluze mršiny tak dokonalá (především v případě chlupatých květů S. grandiflora a podobných rostlin), že do květů mouchy nakladou i vajíčka v dobré víře, že jejich potomstvo bude mít k dispozici spoustu potravy do prvních dnů svého života!
Zatímco vysloužilý květ zanedlouho odpadne, pokud je opylen, zůstane na stonku krátká stopka, které bývá předzvěstí budoucích lusků. Ty se vyvíjejí zprvu pomalu, ale tempo jejich nárůstu se postupně zrychluje. Jakmile se jejich zbarvení začne měnit z tmavě zelené v žlutozelenou, je to pro nás signálem ke zvýšené ostražitosti. Jinak totiž může věčný průvan v prosklené verandě veškerou úrodu semen s ochmýřenými padáčky na koncích roznést po širokém okolí!
Baví mne rostliny pozorovat. Proto je ostatně také kromě jejich tvarů, barev a květů pěstuji! Během letošního kvetení Hoodia gordonii jsem se docela rád hned několikrát přemohl, překonal onen hnilobný zápach a sledoval dění při vrcholcích rostlin. V jeden den byl květ světle okrový s růžovými obrazci, které následujícího dne zmizely, stejně jako cípy květů, zahrnuté již nazad. Jiný den se zase současně otevřely dva květy, takže přilepeny ze stran k vrcholu stonku připomínaly velké uši! Netrvalo dlouho, a cestu ke světlu si mezi těmi dvěma květy našlo další velké poupě, vypadající společně s nimi skoro jako zobák nějakého exotického ptáka. Podívaná to byla úžasná, a stačilo se jen občas pořádně nadechnout stranou toho zajímavého dění!
Mouchy ovšem mají v naší zimní zahradě i jinší lákadla, i když podstatně nebezpečnější než jsou smrduté květy Hoodia gordonii! Pěstujeme tu totiž mucholapky podivné (Dionaea muscipula), jejichž pasti jsou už díky vedrům v tomto místě panujícím bleskurychlé! A také špirlice (Sarracenia), jejichž barevné listy fungují jako dokonalé pasti. Údajně se z nich line nějaká podmanivá vůně, která mouchy i jiný hmyz láká do svých útrob. Mouchy tam potom omámeny putují po stěnách té nádherné pasti nahoru a dolů tak dlouho, až spadnou na dno, kde je čeká smrt v jakési rozkládající tekutině. Mnoho z nich nezůstane, a sdílejí stejný osud s množstvím mravenců, kterých je náš starý dům plný. Mravenci do pastí špirlic pochodují přímočaře, zcela dobrovolně a bez zbytečného otálení! 
A tak zatímco květy Hoodia gordoni někdy se soumrakem přestanou zapáchat a stávají se pro mouchy nezajímavými, o jejich bzučivý zvuk přesto nejsme ještě úplně ochuzeni. Z nádherných pastí rostlin rodu Sarracenia se jejich bzučení ozývá hlasitě jako z reroduktoru často ještě dlouho do noci. To už mouchy tuší, že Hoodia gordonii by pro ně byla mnohem lepší volbou!
Na úvodní dvojici snímků je první letošní květ Hoodia gordonii, nejprve zblízka jako čerstvě rozvinutý, a následně na vrcholu rostliny o den později, kdy už se jeho cípy zkroutily nazad! „Velké uši“ vidíte na obr.č. 3, a následuje dvojice snímků, kde k nim přibyla další ozdoba v podobě poupěte bezprostředně před otevřením. Jako celek to vypadá zajímavě! Na šesté fotografii je zachycena tlačenice kolem vrcholu rostliny, kde nově se otevírající poupata téměř nemají šanci na své cestě za světlem. Na závěr vidíte vedle rozkvetlé rostliny vrchol naší druhé, na níž právě praskl lusk (plod) a valí se z něj ochmýřená semena. Rostliny se tedy snaží vzbudit zájem opylovačů seč mohou, a mouchy zase odvedly svou práci zodpovědně!