SÍLA jarního SLUNCE
O síle jarního slunce se mohou přesvědčit i lidé. Mnoho z nich tu sílu každoročně podceňuje, aškoliv dnes již mají spoustu možností obrany, a navíc jsou pravidelně varováni v médiích, i když někdy někdy až hystericky. Také některé sukulenty jsou k obraně proti síle jarního slunce lépe či hůře vybaveny, zatímco jiné jsou mu vydány na pospas, pokud je před ničivými paprsky včas neochrání jejich majitel.
Naše sukulenty jsou zimovány na světlém stanovišti, ale česká zima je co se množství světla týče výrazně skoupější než podnebí v jejich domovině. Letošní jaro ale sluncem rozhodně nešetřilo! Naše rostliny během něj zažily společně s námi hned několik typicky letních dnů, na jaké býváme zvyklí spíše v červenci a srpnu. Jaký div u nás na Vysočině, kde se teploty po celý rok drží pravidelně při spodní hranici předpovědí!
Mnoho našich sukulentů tak už v polovině dubna prožilo několik dnů venku, zatímco nyní, v druhé polovině května, byly zase nějaký čas zpátky pod střechou. Což také bylo štěstím, protože mrazy tady sežehly i třešně rostoucí tři a více metrů nad zemí! Sukulenty na obrázcích ale venkovní vzduch a plné slunce ještě neokusily. Přesto se každá z nich po svém vyrovnala s letošním nečekaně štědrým přívalem jarního slunce. Mnohdy dost kuriozním způsobem, nad nímž kroutíme hlavou i po čtvrtstoletí pěstování těchto sluncemilovných rostlin.
Echeveria setosa var. setosa je na slunce připravena dokonale. Už samotné chloupky na povrchu jejích modrozelených listů dokonale lámou jeho paprsky (a venku spolehlivě sbírají ranní rosu), a navíc jsou listy schopny se v případě ohrožení semknout a chránit růstový střed rostliny (obr.č.1), který je palčivými jarními paprsky nejzranitelnější. Spodní strany listů se naráz stávají horními, a právě ony po nějaký čas čelí náporu jarního slunce. Namísto modrozeleného zbarvení nastupuje modrofialové. Jakmile nebezpečí (může jím být třeba i déle trvající sucho) pomine a rostlina znovu dostane vodu, vše se vrátí do původního stavu (obr.č.2).
Plectranthus ernstii sice snáší plné slunce o něco hůře než mexické echeverie, ale pokud kolem něj zároveň proudí v dostatečném množství čerstvý vzduch, přežije ve zdraví a dobré kondici i hodně velký žár. Jen jeho listy jsou pak světlejší a s výraznější žilnatinou. Jedna z našich rostlin letos zareagovala zcela nečekaně a celá zrůžověla až zfialověla (obr.č.3). Přitom všechny ostatní kolem ní zůstaly zelené! Šok trval asi týden, a poté také z jejího středu začaly vyrůstat normálně zbarvené listy! Zvláštní přechodné zbarvení této rostliny bylo s největší pravděpodobností způsobeno špatnou funkcí kořenů ve chvíli, kdy nastaly ony mimořádně slunečné dny. Po jejím přesazení se vše rychle vrátilo k normálu a rostlina obnovila plný růst!
Odněkud jsme si přivezli pár rostlin čeledi Asclepiadaceae neznámého původu. Líbily se mi, protože se výrazně lišily od všeho, co jsme z této skupiny v minulosti pěstovali. Netroufám si je bez květů učit druhově, ba ani rodově. Tyto rostliny, lidově zvané mezi pěstiteli jako „smrdutky“, jsou slunci vydány zcela na pospas, a nemají kromě ztmavnutí pokožky jiný obranný systém. Pěstujeme je proto většinou na přistíněných místech skleníku. Brzy zjara jsem to ještě nepovažoval za nutné, a začaly se dít věci! Pokožka loňských stonků ztmavla, a z jejich úpatí začaly vyrůstat čerstvé výhony, na nichž by se měly na konci léta při troše štěstí objevit květy, které nám pomohou s jejich druhovým i rodovým určením. Tyto mladé výhony ale měly (a ještě pořád mají) zvláštní zbarvení, a také zcela jiný tvar než starší stonky. Zprvu jsem se domníval, že u nich vyklíčila semena jiného druhu z příbuzenstva, ale při jarním přesazování jsem se mohl okamžitě přesvědčit, že co vidíte na obr.č.4 jsou opravdu čerstvé stonky stejného druhu! Jarní sluníčko zkrátka opět zapracovalo! Jsem zvědav, kdy mladé stonky získají stejný vzhled jako ten, z jehož úpatí vyrůstají!
Nejzajímavější jarní úkaz nás ale čekal u notoricky známé rostliny Adromischus cooperi. Už jsme čtenáře před časem seznámili se zvláštním červeně zbarveným jedincem tohoto za normálních okolností kropenatého druhu, a je tu další podivnost! Zrovna v době překvapivě letních dnů na počátku letošního jara začalo na jedné z rostlin zvláštní dění. Na jednom ze stonků začaly narůstat miniaturní lístečky, dosahující pouze zlomku velikosti těch normálních. Navíc se jednalo o listy všelijak pokroucené a mnohem červenější než ty kropenaté na zbytku rostliny (obr.č.5)! Je docela možné, že jsme se stali svědky vzniku kristátního nebo monstrózního růstu, o jehož příčinách jejichž se mezi pěstiteli vedou neustálé diskuse. Každopádně má tento jev souvislost s nezvykle silným slunečním zářením, stejně jako všechny předchozí. Vše začalo před našima očima vznikat v době, kdy slunce ukázalo svoji sílu s nebývalou intenzitou!
Možná že přesně takto vzniká spousta podivností, provázející pěstování sukulentů, a zcela se vymykající normálu. Někteří pěstitelé podobnými sukulentními anomáliemi opovrhují. Zapomínají, že tyto vznikají po staletí i v přírodě, a ne jenom z rozmařilostíi šlechtitelů nebo milovníků botanických kuriozit!