sukulenty.estranky.cz

Příroda to má vždycky spolehlivě zařízeno. Každá rostlina nakonec nalezne svého opylovače, k čemuž je také náležitě vybavena. Konkurence v přírodě je velká, a tak se musí každý snažit jak se dá. Rostliny třeba tak, že své kvetení načasují na určitou dobu. A podobně je na tom i samotný hmyz, který patří k nejčastějším opylovačům, i když samozřejmě nelze opomenout motýly nebo drobné ptactvo. Každý druh hmyzu je aktivní v určitou část dne nebo i noci a má tudíž jistotu, že své nektarové zásobárny nalezne otevřené dokořán. Květy rostlin rodu Faucaria se objevují na podzim a otevírají se vždy až v pozdním odpoledni. S trochou nadsázky se dá říci, že jejich květy jsou soumračné, protože na podzim se dny krátí velmi rychle a pokud nejsou slunečné, šero přichází už opravdu brzy. I podzim samotný lze vlastně považovat za jakýsi soumrak léta.

Spousta našich rostlin letos vykvetla později než jiné roky. Babí léto se v září nekonalo s takovou intenzitou, na jakou jsme si v posledních letech zvykli. Ještě když jsme se vrátili 5. října z dovolené, připadalo nám, že zima už musí být za dveřmi. Venku po ránu okolo 6°C, a to prosím v Praze na Ruzyni. Do toho celkem prudký déšť a jak jsme se blížili po D1 k nám na Vysočinu, přidávala se i postupně houstnoucí mlha. Kdo by v tu chvíli řekl, jaká nádhera nás tady po zbytek měsíce čeká! Říjen byl nakonec neskutečně krásný a k sukulentním rostlinám i k nám nezvykle přívětivý. Dlouho takový nepamatujeme a možná i díky tomu jsme si letos nádherných květů faukárií užili jako nikdy předtím. A to navzdory inverzi, která náš kraj zřejmě miluje a okrádá nás pravidelně o spoustu dalších slunečných dnů.

Z dovolené se vracíme každoročně přibližně ve stejnou dobu. Zatímco jiné roky už většinou k dokvétajícím rostlinám, letos jsme naše „tlamičky“ nalezli nezvykle bohatě přizdobené poupaty všech možných velikostí, zatímco hotových květů bylo zatím jen pomálu. Bílé byly jako tradičně o kousek napřed. Jediný bíle kvetou druh Faucaria candida mívá náskok pokaždé, ať už je počasí toho roku jakékoliv. Dnes je to už vlastně Faucaria felina, psali jsme o tom v minulosti. Botanici přejmenovali jedinou faukárii, kterou jsme jako amatérští pěstitelé byli do té doby díky jejím květům schopni stoprocentně určit. Mezi pěstiteli ale kolují bíle kvetoucí rostliny pořád pod starým jménem, což je vcelku logické, pokud se vzájemně máme nějak domluvit o jaké kytce je vlastně řeč. Bílé květy byly v době našeho návratu z dovolené už na spadnutí. Bylo jich také více než jindy, ale jejich žlutokvěté příbuzenstvo všude vůkol naznačovalo, že rozhodně nehodlá zůstat pozadu. 

Protože jsem postupně stěhoval naše sukulenty na zimoviště, vídal jsem faukárie den co den několikrát. Díky tomu jsem mohl pozorovat i jejich životní projevy v době letošního kvetení mnohem pečlivěji než kdy předtím. Naplno se jejich květy začínají otevírat okolo 16.00 a otevřeny zůstávají až do tmy. Okolo 19.00 jsem je měl možnost spatřit otevřené (nebo spíše už zase zavřené) už jen napůl. To už jsem přes skla kousek za nimi neviděl venku vůbec nic. Když se otevírala i většina žlutých, ty bílé to stíhaly zase o malinko dříve. Možná to ale bylo jen končící dobou jejich životnosti. Když už jsme u ní, květy faukárií se každým dnem o maličko zvětšují, jakoby měly od přírody zakódovánu snahu příslušným opylovačům ještě trochu usnadnit práci při hledání toho správného zdroje. V jihoafrické přírodě na některých místech faukárie rostou společně s jinými kosmatcovitými rostlinami, např. rodů Bergeranthus nebo Orthopterum. Také jejich květy se prý otevírají synchronizovaně v naprosto stejnou dobu, asi aby to měl hmyz jednodušší.

Pozorováním jsem zjistil, že na čas otevírání květů nemá vliv počasí. Květy se ve stejnou dobu otevíraly ve slunečné dny, stejně jako když zrovna vítězila inverze. Kvůli focení jsem se snažil rostliny obalamutit a přenesl je do letního makroloňáku, kde bylo mnohem více světla a za slunečných dnů také větší teplo. Otevřely se ale v naprosto stejnou dobu jako nahoře ve skleníku. Z toho plyne, že oblbnout africké kytky je mnohem těžší než lidi, kteří jak jsme v posledních letech svědky dokonce klamáni být chtějí. Když jsem chodil do skleníku po setmění, v místech kvetení faukárií jsem ucítil příjemnou decentní vůni. Měly ji na svědomí právě se otevírající noční květy Conophytum uviforme. Kdysi nám tento variabilní druh kvetl droboučkými roztřepenými kvítky bíložluté barvy, tentokrát to bylo v růžovofialovém provedení. 

Jakmile jsem rozkvetlé faukárie nosil do makroloňáku na focení, slétala se na jejich květy hejna hmyzu. Především na žlutých byl tradičně nával. Venku na zahradě už koncem října mnoho nektaru k mání nebylo a tak pilné včelky a množství nejrůznějších broučků vzalo tu záplavu africké žluti útokem. Květy faukárií jsou pro hmyz všeho druhu velkým lákadlem. A protože rostliny rodu Faucaria disponují obrovským hybridizačním potenciálem, dochází v kultuře k častému křížení. Není v silách pěstitele být u všeho toho překotného dění, a tak většina faukárií vysévaných z tuzemských semen jsou kříženci, při vizuální podobnosti všech botanických druhů takřka nerozlišitelní. Kdo tvrdí opak je buď naivní, nebo si lže do kapsy. Proto semenáče z tuzemských zdrojů nebo ze západoevropských velkopěstíren vždy nabízíme jen jako směs bez druhového určení. Většině amatérských pěstitelů je to stejně jedno, protože si tyto rostliny pořizují především kvůli nádherným květům. A těch se dočkají u kříženců stejně jako u botanicky čistých rostlin stejnou měrou. Faukárie se kříží nejen mezi sebou, ale také se zástupci jiných rodů kosmatcovitých rostlin (např. Glottiphyllum, Rabiea). 

Podzim s faukáriemi je báječný, zvláště pokud se vyvede jako ten letošní. Tou dobou samozřejmě kvete i spousta jejich příbuzenstva (mj. Lithops, Glottiphyllum, Lapidaria, Titanopsis), ale jejich květy všemu dominují. Jsou velké, zářivé a bývá jich opravdu neuvěřitelné množství. Přitom máme dlouholetou praxí ověřeno, že právě faukárie jsou mezi rostlinami čeledi Aizoaceae snad úplně nejodolnější a svému majiteli odpustí mnohem více pěstitelských pochybení než jejich příbuzenstvo. Za malinko běžné péče během sezóny se na jejím konci odvděčují přímo královsky. 

Všechny fotografie v článku vznikly během letošního října. Byly pořízeny vždy mezi 16.00 a 17.00 a samozřejmě jen do změny času, protože poté už bylo tou dobou šero, umocněné inverzí, která u nás ten krásný říjen předčasně ukončila. Květy faukárií se ale i nadále otevíraly a stále ještě otevírají, bez ohledu na typické dušičkové počasí. Většinou už skoro za tmy.

Obr.č.1 – trojice rozkvetlých Faucaria candida z 13. října, č.2 – a jedna z nich samostatně, č.3 – a ještě společně s právě rozkvétající Faucaria boscheana, č.4 – Faucaria boscheana se svými typickými roztřepenými květy o týden později, č.5 a 6 – velké trsy bezejmenných faukárií s poupaty z 20. října, č.7 a 8 – a stejné trsy již rozkvétající o tři dny později.