Jdi na obsah Jdi na menu
 


SPRÁVNÝ ČAS pro změnu

25. 7. 2011

p1010408.jpgNěkteré děje v říši sukulentních rostlin jsou obestřeny tajemstvím. Odborníci tyto jevy dovedou spolehlivě i vcelku srozumitelně popsat pro nás laiky, ale o příčinách jejich vzniku ví mnohdy stejně málo jako my! O kristátním způsobu růstu sukulentních rostlin jsme na našich stránkách psali v minulosti již několikrát. Uváděli jsme nejrůznější hypotézy o příčinách jejich vzniku, jakými jsou chemické ošetřování rostlin, fyzická poškození jejich růstových vrcholů, extrémní podmínky na přírodním stanovišti nebo v místě pěstování.
Kristáty či monstrozy obvykle koupíme nebo někde získáme už hotové. Nebýváme tak obvykle u jejich vzniku. Tato možnost se nabízí především ve velkopěstírnách, kde se vegetativně množí ve velkém. Tisíce množených jedinců nabízí mnohem větší šanci vzniku jiných růstových forem (proto jich u nás nejvíce vzniklo u pana Bittmana v Dymokurech), a hojné používání chemie v těchto zařízeních procento růstových odchylek ještě zvyšuje. Totéž platí také v případě v pěstírnách hojně využívaného množení z jednotlivýh listů, kde je podíl odlišně rostoucích jedinců mnohonásobně vyšší, což mohu potvrdit z vlastních zkušeností v posledních letech.
Nejčastěji se setkáváme s kristátami sukulentů čeledi Crassulaceae (tlusticovitých), které lze vegetativní cestou množit velice snadno. Méně často se tato růstová anomálie vyskytuje u pryšců (Euphorbia) a dalších rostlin. Navíc bývají jejich kristáty náchylnější k hnilobám kořenů, a tak se obvykle roubují na nějaký odolnější druh z nejbližšího příbuzenstva. 
p1030195.jpgVzhledem k zalévání našich rostlin konvičkou shora (a nikoliv podmokem) přicházím s rostlinami do styku velice často, a snažím se je při tom alespoň zběžně pozorovat a předcházet tak případným pěstitelským problémům. Díky tomu jsem se letos ocitl hned několikrát na správném místě ve správný čas, a měl možnost spatřit vznik odlišných růstových forem i jiných zajímavých dějů hned v jejich počátečních fázích.
Nejprve to byla Euphorbia enopla, nádherná rostlina, vytvářející sice hojnost bočních odnoží, ale vždy vyrůstajících z úpatí stávajících stonků, nebo z boku především v jejich spodní části. Tentokrát jsem však byl svědkem dělení růstového vrcholu na dvě rovnocenné větve, připomínající vznik monstrózního růstu, nebo také tradiční dichotomické dělení, které známe například u rostlin rodu Aichryson. Zatím obě větve pokračují v normálním růstu, a na jiných místech rostliny se již nic podobného později nevyskytlo, stejně jako na dalších rostlinách, pěstovaných společně s tou na snímku č.1 na stejném místě našeho makrolonového průchoďáku.
Druhý případ je úplným počátkem vzniku kristáty u Euphorbia horrida (obr.č.2). Pěstujeme těchto rostlin desítky, protože patří mezi mé největší oblíbence v říši sukulentů, ale s kristátou jsme se zatím v naší sbírce nikdy předtím nesetkali. Rostlina se až dosud vyvíjela zcela přirozeně, její vrchol nespálilo slunce, a ani účinek chemických přípravků nemůže být příčinou vzniku kristáty, protože naše E. horrida nikdy s žádným nepřišly do styku! Všude okolo této rostliny jsou umístěny další, ale ani jediná z nich podobné sklony nemá. Uvidíme, jak se bude tato rostlina vyvíjet nadále!
p1030193.jpgTřetí zajímavost už nepatří mezi růstové odchylky, protože patrový nárůst  je v případě Euphorbia bongolavensis naprosto přirozený. Zprvu se nějaký čas rostlina podobá spoustě jiných druhů se sloupovitým růstem a deštníkem listů na vrcholu (např. E. viguieri, E. iharanae, E, neuhumbertii a mnoho dalších). Změna nastane ve chvíli, kdy se rostlina rozhodne vytvořit další poschodí listových roset! Říká se, že co rok pěstování, to nové patro. Starý deštník z listů zmizí každoročně s příchodem podzimu. Listy opadají, a rostlina přežije zimu bez nich pouze při sporadické zálivce. Zjara se nejprve původní roseta listů obnoví, takže rostlina vypadá navlas stejně jako koncem loňského léta. Teprve tehdy začnou narůstat základy nového patra, zvané hypopodia. Výsledek můžete spatřit na fotografiích v článku o této nádherné madagaskarské rostlině („Pěstitelská praxe“/19.2. 2010). Nemám ponětí, proč se rostlina rozhodne k vytvoření oněch patrových výhonků zrovna v tu určitou dobu, případně jaký podnět k tomu musí ze svého okolí či nitra dostat! Získali jsme letos konečně další dvě rostliny k té již několik let u nás pěstované. Stojí vedle sebe, péče o ně je naprosto totožná, a přesto každá z nich začala vytvářet hypopodia úplně jindy! Jsem proto rád, že jsem byl u toho, když se tak začalo dít!
Naprosto přirozené, ale i zcela nezvyklé jevy se na rostlinách odehrávají neustále. Jen musíme mít štěstí a být trochu pozorní, abychom o vzácné chvíle oněch změn zbytečně nepřišli!
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář