sukulenty.estranky.cz

Sukulentní rostliny jsou na distribuci semen vybaveny mnoha často velice důmyslnými způsoby. Jedním z nejefektivnějších je vystřelování semen do širokého okolí. Zatímco prachová semena echeverií nebo většiny afrických tlustic (Crassula) zanese vítr bez problémů často i hodně daleko, rostliny se semeny většími musí jejich dopravu řešit jinak. Vystřelování semen z vyzrálých plodů mají sukulentáři spojeno především s rostlinami rodu Euphorbia, ale o zachování druhu se podobným způsobem spolehlivě starají i jiné sukulenty.
Nejsou mi známy detaily vlastního systému vystřelování semen, které často létají i do mnohametrových vzdáleností od plodící rostliny, ale účel plní toto zvláštní ústrojí velice dokonale. Pěstitelé pak mají dvě možnosti, jak semena těchto rostlin, nebo případně již malé semenáčky získat.  

Tou první je částečné nebo úplné zamezení střelbě, k čemuž pěstitelé sukulentů používají hned několik způsobů. Semeníky obalí třeba kouskem punčochy, z níž po vystřelení semena sbírají. Jiným způsobem jsou chomáčky vaty, položené na dozrávající plody. Úspěch je pak závislý  na razanci toho kterého vytřelovacího aparátu. Někdy vata semena zachytí, aniž by se pohnula z místa, ale existují rostliny, u nichž může z vrcholu rostliny odletět i se zadržovanými semeny! To se však stává zcela výjimečně, a především u rostlin se semeny větších rozměrů (např. Jatropha podagrica). Zlepšovák a zároveň dokonalou past na svoje střílející rostliny vymyslel Luboš Hojný ve Dvoře Králové nad Labem, který své euforbie umisťoval svého času do jakýchsi kukaní, potažených průsvitnou síťovinou. Semena pak sbíral jednou za čas na dně oněch zařízení, v nichž rostliny netrpěly a navíc byly přirozeným způsobem přistíněny, což má většina z nich ráda!
Druhou možností, k níž se přikláním v posledních letech já, je sběr malých semenáčků, které se po nějakém čase od vystřelení semen objevují často i velice daleko od původní rostliny. Stávají se z nich malí vetřelci, žijící dočasně na cizím území! Rostlinek sice možná není tolik jako u organizovaného výsevu, ale časově je to mnohem méně náročná forma množení. U některých druhů dokonce efektivnější než výsev v zářivkovém aparátu nebo nejrůznějších uzavřených prostorách! Příkladem je Dorstenia foetida. Vyséval jsem její světlá semena v minulosti mnohokrát tradičním způsobem, ale pokaždé s mizernou klíčivostí a především velkou úmrtností malých klíčenců, kteří  padali zásluhou nejrůznějších houbových onemocnění, jimž se náramně daří ve vlhkých a často i přehřátých prostorách výsevních aparátů. Autovýsev je v případě této pomalu rostoucí kytičky naprosto spolehlivý. Rostlinky nacházím na nejrůznějších místech skleníku a následně je přepichuji do vlastních květináčků ve fázi vývoje, kdy jejich kmínky připomínají malinkaté soudky svěže zelené barvy s párem pravých lístků na vrcholu. Totéž provádím také s mnohými euforbiemi (r. Euphorbia) nebo africkou cibulovinou Bowiea volubilis, jejíž ovíjivé, zářivě zelené stonky podobné asparágusu se často objevují i na úplně opačné straně skleníku než stála v době „výstřelu“ původní rostlina.
Zatímco některé rostliny vytvářejí semena bez lidského či jiného přičinění, u jiných vypomohou přátelé mravenci, mouchy či jiný hmyz, jehož bývá ve skleníku po celé léto vždycky dost. A tak nějak tomu bude s největší pravděpodobností i v přírodě!
K nejvýraznějším střelcům patří Jatropha podagrica, o jejímž pěstování už jsme na našich stránkách také v minulosti psali v rubrice „Pěstitelská praxe“. Po odkvětu rostlina často (ale ne vždy) vytváří poměrně velké tobolky, v jejichž útrobách se nachází vždy trojice lesklých semen, nenichž velikost může dosáhnout až 1,5 centimetru! Smena jsou lesklá, velice dekorativní a jakmile narazí na dráze svého letu na skleněnou překážku, uslyšíte pořádnou ránu! Velikost semen je v tomto případě výhodou, protože je na podlaze skleníku ani doma na komerci rozhodně nepřehlédnete. S hledáním však nemusíte spěchat, protože čerstvá semena většinou vůbec neklíčí, a s výsevem je vhodné dva až tři měsíce vyčkat!
Příroda to má i v tomto ohledu dokonale promyšleno. Zvěř si na své nepřijde, pokud nedorazí k plodům včas. Při velkém rozptylu je mnohem větší šance, že některá semena zapadnou do nejrůznějších přírodních úkrytů, kde přečkají nepříznivá období a vyklíčí mnohem později, jakmile pro ně konečně nastanou optimální podmínky. Pro další růst mají navíc mnohem větší šanci, protože v bezprostředním okolí staré rostliny pro ně není prostor k životu! Známe to z přírody u mnoha jiných druhů rostlin, z nichž mne napadají třeba příbuzné kaktusy nebo Euphorbia canariensis v horách ostrova Tenerife. Na některých místech rostou stovky dospělých rostlin, ale malý semenáček mezi nimi většinou nenaleznete. Teprve když uhyne některá letitá rostlina, uvolní se místo, o které okamžitě nastane tuhý boj, v němž zase nakonec vítězí jen ten nejvitálnější a nejšťastnější jedinec! 
Ve skleníku je všechno jinak. Voda zde bývá pravidlem, a než začnou maličké semenáčky u „cizích“ rostlin živořit, většinou si jich někdo všimne a malým vetřelcům poskytne dostatek prostoru ve vlastním květináči. „Střelci“ mezi sukulenty se díky své výbavě neztratí v přírodě, natož pak v našich sbírkách.
Semeníky v nejrůznějších fázích vývoje na úvodním obrázku patří Euphorbia obesa, která patří k tradičním dálkovým střelcům. Spleť sezónních výhonů africké Bowiea volubilis skrývá dozrávající plody, z nichž jsou semena vystřelována také do značných vzdáleností (obr.č.2). Na další fotografii vidíte výsledek, kdy divoce vysemeněný vetřelec už roste ze závěsného květináče s trsy mexického Sedum burito a snaží se ovinout už i šlahouny Cynanchum marnierianum ve vedlejším závěsu. Na snímku čtvrtém jsou ještě nevyzrálé tobolky Jatropha podagrica, v nichž se skrývají trojice velkých lesklých semen. Hvězdicovitý terčík na fotografii č.5 je květenství Dorstenia foetida, na němž vyrůstají desítky droboučkých kvítků, pouhým okem takřka nepatrných. Světlá semena jsou pak odtud také vystřelována! Na šestém snímku vidíte zmiňované lapací kukaně Luboše Hojného a euforbie v nich uvězněné. I tak Luboš neuhlídá úplně všechno, a výsledek vidíte na posledním obrázku, pořízeného také v jeho sbírce. V okolí tlustého kmene Adenium obesum vyrůstá množství vetřelců rodu Euphorbia, mnohdy i velice vzácných, kteří na „cizím“ území rostou, kvetou a opět už dále vystřelují svá semena do okolí a zakládají tak nové kolonie dalších vetřelců!