Sukulentní ČAROVĚNÍK?
S čarověníky se setkáváme především u keřů i stromů, úplně nejčastěji asi u jehličnanů. Jsou jakousi hříčkou přírody, vznikající pravděpodobně při poškození rostlin houbovým onemocněním nebo nějakým druhem rzi. Jedná se v podstatě o přírodní znetvořeniny, růstové chyby či odchylky, které jak známo mnozí milovníci rostlin obdivují a dokonce i systematicky vyhledávají, zatímco jiní je považují za něco nepatřičného. Donedávna jsem se domníval, že sukulentů se zrovna tato růstová anomálie netýká. Vlastně až do loňského léta, které bylo extrémně teplé, a dost možná i to přispělo ke vzniku zvláštních útvarů, které se na našich letněných rostlinách objevily.
Do té doby jsme se setkávali jen s trochu podobným chováním několika druhů rodu Aloe, u nichž na některých květních stvolech narůstaly věrné zmenšeniny kvetoucích rostlin. Pokud by vyrostly do určité velikosti a svojí hmotností zatížily tenké a za normálních okolností vzpřímené květní stvoly, ty by se oak ohnuly, dosedly na okolní substrát a mladým rostlinkám by už nic nebránilo pohodlně zakořenit. Tak to možná má příroda vymyšleno pro extrémní období, jako způsob posílení šancí v boji o přežití druhu.
Nám se ten zvláštní úkaz, nápadně se podobající opravdovým čarověníkům, objevil na rostlině Crassula mollis. Je to málo známá keříčkovitě rostoucí tlustice s rozpraskaným kmenem, vhodná sice k tvarování, ale vzhledem ke své křehkosti i tak trochu problematická. Právě abychom ji té křehkosti a lámavosti listů a stonků alespoň částečně zbavili, každoročně ji letníme.
Jenomže loňské léto pro samé zalévání a kropení rostlin již nezbývalo příliš času na pozorování rostlin, a tak jsem si ani nevšiml, kdy se začalo klasické květenství této rostliny měnit k nepoznání. Za normálních okolností je květní stvol tenký a vysoký, nesoucí na svém konci, nebo i v několika poschodích nad sebou jednoduchá květenství z droboučkých bílých kvítků, typické i pro spoustu dalších tlustic. V tomto případě ovšem klasická květenství začaly nahrazovat miniaturizované větvičky, mezi nimž zůstávaly utopeny pouze jednotlivé kvítky, jejichž zaschlé zbytky jsou ještě patrné na fotografiích. Jak nových výhonků na konci stvolů přibývalo, svojí vahou je začaly ohýbat k zemi. Lístky na těchto výhoncích byly výrazně menší než ty normální, zato nezvykle hustě narůstající, přesně jak jsme tomu zvyklí u klasických čarověníků.
Bylo mi líto je ponechat na rostlině, protože podzimní počasí u nás na Vysočině často přináší i prudké větry a rostlina byla díky této zvláštní deformaci už tak dost vratká. A tak jsem „čarověníky“ odstříhl od mateční rostliny a položil na parapet ve skleníku s tím, že se jim budu časem věnovat a pokusím se je zakořenit. Jenomže čas běžel, a já na ně úplně zapomněl. Objevil jsem je teprve v lednu, zasypané hromádkou jiných odřezků z našich sukulentíků, zato již opatřeny tuhými červenými kořínky, z nichž některé se táhly do délky deseti centimetrů. Celou tu dobu ty zvláštní útvary vyžily jen ze vzdušné vlhkosti v chladném skleníku (5-12°C), aniž by se jejich droboučké lístky svraštily nebo prosychaly.
Nyní se již nacházejí ve vlastních květináčcích a dost možná začnou žít vlastním životem. Třeba se časem vrátí k původnímu vzhledu rostliny, na níž vznikly, ale třeba taky nebudou samostatně životaschopné. To ukáže teprve čas. Když jsem se začal o čarověníky na sukulentech zajímat, objevil jsem na webu ostravského kaktusáře Pavla Kloudy (www.pavko.cz) v rubrice „zajímavosti“ jeden typický čarověník na jím pěstované rostlině rodu Kalanchoe.
Navíc jsem si při podzimním stěhování rostlin pod střechu všiml podobné deformace u jednoho trsu Sedum rubrotinctum, jehož letní květenství muselo projít podobnou proměnou jako to u tlustice z dnešního článku. Vrcholek květenství tohoto oblíbeného rozchodníku už je nyní v množárně a vytváří první čekací kořínky. Tak uvidíme. Když nic jiného, mohl by z něj vzniknout aspoň od přírody hezky stavěný a nezvykle hojně rozvětvený stromeček. Jestli se to povede, to teprve ukáže čas. Čtenáři tohoto webu určitě nezůstanou o další osudy sukulentních čarověníků v naší sbírce ochuzeni.
