sukulenty.estranky.cz

Mezi sukulentáři je Orbea ciliata rostlinou poměrně známou už celá desetiletí, po většinu času ji však pěstovali se jmenovkou Diplocyatha ciliata. Je to rostlina mezi vzájemně si velmi podobnými „smrdutkami“ naprosto výjimečná a dost těžko nezaměnitelná hned ze dvou důvodů. Tím prvním je poměrně velký (až 8cm) květ krémové barvy, opatřený navíc po okrajích vibračními chloupky, které vídáme také u jiných druhů (např. Orbea speciosa) a díky nimž se rostliny chvějícími se květy snaží upoutat pozornost potencionálních opylovačů. Troufám si tvrdit, že květy podobného zbarvení se ani mezi stovkami nejrůznějších druhů čeledi Asclepiadaceae nenajdou.Druhou, neméně výraznou odlišností jsou jakési krátery, tvořící se na vrcholech stonků Orbea ciliata. Zprvu bývají stonky docela normální, teprve později se na jejich vrcholech objevují ježaté kristátní hřebeny, které se ještě později otevírají a dávají vzniknout zmíněným prohlubním. Tuto rostlinu jsme již v minulosti pěstovali mnohokrát, a pokud si vzpomínám, jen velice zřídka jsme byli vlastníky jedinců s naprosto normálním růstem. Ve všech námi pěstovaných trsech se pokaždé objevila alespoň část kristátních stonků, nebo možná taky monstrózních. Těžko říci, protože ty prohlubně se od tradičního vzhledu kristát výrazně odlišují a mnohem více připomínají bizarní monstrózní tvary, které známe u některých druhů kaktusů. Monstrózní jedinci se vyskytují samozřejmě i mezi ostatními sukulenty. Jako příklad je možno uvést Crassula ovata f. monstrosa, tedy rostlinu mezi pěstiteli známou jako tzv. „Shrekovy uši“, o jejímž pěstování už jsme na našem webu také v minulosti psali (Pěstitelská praxe/9.10. 2009). Jisté je, že v případě Orbea ciliata je výskyt tvarových anomálií na vrcholech stonků nezvykle hojný. Na většině rostlin bývají zdeformované vrcholy v převaze, v mnoha případech dokonce naprosto dominantní. V okolí zmíněných prohlubní, připomínajících krátery, často narůstají úplně normální výhonky, někdy dokonce zároveň s poupaty. Díky tomu můžeme na fotografiích i přímo v sukulentářských sbírkách poměrně často vidět kvetoucí kristátní (monstrózní?) rostliny, což je jinak událost velmi vzácná či spíše ojedinělá. Květy se dokonce objevují i na čistě kristátních stoncích. Orbea ciliata tímto výrazně vybočuje z řady v mnoha ohledech a svým nezvyklým vzhledem zaujme většinu lidí hned na první pohled.
V naší sbírce v posledních letech dlouhou dobu absentovata, ale díky pořízení několika rostlin loni na podzim je tomu snad definitivně konec. Budeme se jejímu pěstování tentokrát věnovat intenzivně, stejně jako množení. Také se chystáme pořídit za tímto účelem další rostliny, abychom mohli založit pořádné domácí „hnízdo“. A samozřejmě jsme připraveni bedlivě sledovat veškeré proměny, které se budou na vrcholech rostlin odehrávat. Pevně věříme, že naše snahy budou korunovány také pohledem na nádherné květy Orbea ciliata, které se v naší sbírce za celou dobu ani jedinkrát neotevřely, ačkoliv poupata jsme zaznamenali hned několikrát. Jakmile se tak stane, určitě se o tom čtenáři našeho webu dozvědí v pěstitelské rubrice. A pokud se bude dařit množení, které se v ničem vzláště neliší od ostatních „Stapeliads“, promítne se to samozřejmě v nabídce našeho e-shopu. Do té doby můžeme nadále dumat nad záhadou podivných sukulentních kráterů, nemajících mezi sukulenty obdoby.  
Na úvodním snímku je malý trs Orbea ciliata v květináčku o průměru 5,5cm, na všech vrcholech již s dobře patrnými náznaky budoucích kráterů. Druhá fotografie ukazuje jeden z „normálních“ výhonů, vyrůstající z kristátního stonku společně s poupaty. Na třetím obrázku je zase jeden ze sukulentních kráterů, obrůstající novými výhony i zárodky poupat. A na závěr ještě jeden ukázkový kráter, jaký umí vytvořit snad jen Orbea ciliata alias Diplocyatha ciliata. 

P.S.: Fotografii kvetoucí rostliny nám zaslala paní Jaroslava Leitnerová, zdatná pěstitelka ze Slovenska, které kvete úplně všechno! Za snímek děkujeme a těšíme se, že se s ní zase někdy nad sukulenty uvidíme!