sukulenty

O rekordech se mluví a píše ponejvíce v souvislosti se sportem. Když se povede výkon zcela se vymykající lidskému chápání, používá se zpravidla slogan o překonání hranice lidských možností. Jako v roce 1968 v Mexico City. Americký dálkař Bob Beamon tam doplaval vzduchem do vzdálenosti 890cm, při dopadu udržel dokonale stabilitu a z doskočiště vyskákal jako žabák. Světový rekord vylepšil o více než půl metru! Na jeho překonání o pouhých pět centimetrů se pak čekalo dlouhých 23 let! Beamon byl bezesporu v životní formě a do svého prvního pokusu dal všechno, počasí bylo optimální, a k tomu je třeba ještě připočíst řídký horský vzduch v mexické metropoli (2240 m.n.m)! Když se to vše sejde ve správnou chvíli na jediném místě, mohou se dít hotové zázraky!
Náš rekordman se jmenuje Pleiospilos leipoldtii, pochází z jihu Afriky a psali jsme o něm v  minulosti v naší pěstitelské rubrice (5.11. 2010). Kvetl nám již loni, ale tehdy to bylo až v polovině října. Letos si udělal velikálský náskok (už zase ta sportovní terminologie), stejně jako spousta jeho blízkých příbuzných. Poprvé co pamatuji u nás kvetly litopsy už v polovině srpna, ale ještě krátce před nimi i náš rekordman. V literatuře je psáno, že jeho květy dosahují maximálního průměru 6,5cm, čehož téměř dosahovaly ty loňské, ale i letošní, předcházející květu rekordnímu. Dokonce i rekordní květ se nezdál být zpočátku nijak zvlášť výjimečný! Poprvé jsme jej fotili v první nebo druhý den kvetení, a dosahoval sotva na hranici oficiálního maxima. Jenomže pak jsem jednoho podvečera přišel do skleníku, a nevěřil svým očím. Stejný květ byl výrazně větší, a zakrýval svou zářivou žlutí nejenom kvetoucí rostlinu, ale i další kolem ní. Vzal jsem ze zvědavosti metr a naměřil rovných deset centimetrů! Tedy mimořádný výkon, skoro jako tehdy Beamonův skok! Výkon ovšem také dosažený za optimálních podmínek. 
Letošní průběh léta byl pro naše sukulenty mimořádně příznivý. Píšu tento článek v době nastávajících veder, ale až dosud žádná nebyla, co chvíli rostliny kropil déšť a naše sukulentíky nebyly od jara až dodnes vystaveny jedinému většímu extrému. Spousta jich tudíž kvetla (a kvete) dříve, protože nezažily tradiční letní odpočinek, kdy jejich kořeny za teplých nocí přestávají částečně pracovat.
Už dříve jsem si u některých sukulentů všiml, že jejich květy se každým dnem postupně zvětšují. Jedná se především o zástupce čeledi Aizoaceae (např. r. Trichodiadema, Faucaria atp), jejichž květy se na noc zavírají. Nočním odpočinkem jakoby rostliny i jejich květy dobíjely baterie. Trichodiademy se zimními květy (např. T. densum) často díky zamračenému počasí své květy řadu dní neotevřou vůbec, ale v poslední den zmobilizují zbytky sil a naplno se otevřovu, i kdyby venku zrovna zuřila sněhová vánice! Rekordní měření u Pleiopspilos leipoldtii proběhlo, jak jsme posléze zjistili, také v poslední den jeho kvetení.
Z hlediska rostlin je toto chování racionální a vcelku logické. Potencionální opylovači dostávají poslední šanci pro svoji práci, tak ať ta šance stojí za to! Rostlina se už může bez obav vydat ze svých sil, protože kvetení, a potažmo její pokus o zachování druhu, je již u konce. V přírodě si musí v následujících dnech poradit sama. Zde v kultuře je na nás, pěstitelích, abychom jí vhodným množstvím vody pomohli dostat se znovu do dobré kondice!
Sportovci, pokud mají více pokusů, dávají nejvíce sil do toho prvního, protože ještě mají z čeho. U rostlin je to přesně opačně, protože musí rozložit síly na co možná nejdelší období kvetení (a zvětšit tak šanci na opylení), a jakmile cítí že ta doba končí, vydají ze sebe jejich zbytek! Když je velký, stáváme se svědky toho, co vidíte na obrázcích! Když se ovšem sportovcům v předchozích pokusech příliš nedaří, a jsou zároveň psychicky odolní, zmobilizují nakonec i oni síly podobně jako jsme tomu svědky u rostlin. Pokud jsou ale jen trochu vypočítaví, v podvědomí jim hlodá myšlenka ušetřit přece jenom něco sil na horší časy. Vždyť jejich život přece jedním závodem nekončí! To rostliny neumějí. Jejich život je opravdovým bojem o přežití, zatímco sport je pořád jenom sportem a zábavou, a nikoliv bojem, i když se o něm tak často v souvislosti se sportovním kláním píše!
Na úvodním snímku je budoucí rekordman s ještě nerekordním květem. Následují dva snímky pořízené asi o tři dny později (všechny v srpnu). Na nich už je květ rekordní, na druhém obrázku i s měřítkem, které je vpravo opřeno o další, stejně velkou rostlinu Pleiospilos leipoldtii! Na poslední fotografii je jiná rostlina z naší sbírky, kvetoucí letos již na počátku července! Video památného skoku Boba Beamona je možné najít na internetu v mnoha provedeních. Měj jsem tehdy štěstí, a skok jsem coby devítiletý viděl v přímém přenosu. Chtěl jsem být ještě té noci skokanem do dálky, ale o dva roky později jsem při jiném nočním přenosu z Mexika spatřil fotbalového krále Pelého! Bylo rozhodnuto!