sukulenty.estranky.cz

Jaký je vlastně rozdíl mezi kaktusy a sukulenty? Právě tak zní nejčastější otázka laiků, na níž poctivě odpovídáme že žádný, protože kaktusy jsou pouhou součástí pestré říše sukulentů a příslušníky jedné z jejích čeledí (Cactaceae - kaktusovité). Veškeré úsilí i argumenty ovšem přicházejí vniveč ve chvíli, kdy zrak tázajícího ulpí na rostlině Euphorbia horrida.
Díky této rostlině z jihu Afriky, a jí podobným, se dali až dosud ortodoxní kaktusáři konečně alespoň zčásti lapit do spárů nás zelinářů. Vždyť sami už dávno pěstují rostlinu takřka identickou! Copiapoa cinerea je ovšem opravdový kaktus, navíc pocházející z Jižní Ameriky. Taková podobnost bývá také nazývána jako konvergence, a je výsledkem podobného přizpůsobení obou rostlin drsným podmínkám života v jejich přírodním prostředí, ležícím na dvou  značně vzdálených místech světa. U mladých rostlin ještě nebývá  podobnost tak dokonalá jako u starých jedinců. Obě rostliny zvolily ke své obraně proti nepřízni počasí takřka stejné zbraně!
V případě Euphorbia horrida neponechala příroda nic náhodě, a vybavila tuto nádhernou rostlinu hned několika prostředky obrany a ochrany, díky čemuž je schopna dostát i svému latinskému názvu (horridus znamená mimo jiné i „hrozivý“). Není ale v říši sukulentů ani zdaleka sama, protože trny ve své výbavě disponuje více druhů euforbií i rostlin z mnoha dalších rodů (např. Hoodia, Tavaresia atp). V jejím případě se jedná o zdřevnatělé zbytky květních stopek, a jejich různě hustá spleť je pro rostlinu přirozenou ochranou proti slunečním paprskům. Ty  jsou právě díky trnům tříštěny a lámány, a teprve takto tlumené dopadají na povrch těla, pokrytý navíc ještě hustou voskovitou vrstvou. Ta způsobuje šedavé až stříbřité zbarvení těl Euphorbia horrida, a často vytváří na jejich povrchu i nádherné kresby.
Trny na vrcholech žeber mají ještě další funkce, protože zároveň chrání rostliny proti okusu zvěří, která si raději hledá v okolí nějakou přístupnější potravu. Zvěř ale může plnit také velice důležité poslání, protože jakmile se otře o trny svou srstí, nechtěně mnohdy začíná plnit funkci distributora semen na často dosti vzdálená místa. Existuje názor, že prostřednictvím trnů jsou dokonce rostliny schopny i částečně přijímat vláhu!

Arzenál ochranných prostředků ale ještě není v případě Euphorbia horrida  ani zdaleka vyčerpán. Kulovité (později sloupovité) tělo rostliny je nejenom dokonalou zásobárnou vody a živin, ale díky svému voskovitému povrchu zabraňuje zbytečnému odpařování blahodárné tekutiny do okolního ovzduší, a navíc je protkáno kanálky, kterými proudí bílý latex. Jeho přítomnost je patrná při sebemenším poškození rostliny, kdy začne z poraněných míst okamžitě vytékat. Latex je jedovatý pro mnoho druhů zvířat, a nebezpečný může být za určitých okolností i pro zdraví člověka. Kanálky vedou dokonce až do špiček zmíněných trnů, a to především v době, kdy jsou tyto ještě měkké a ohebné. Jakmile zestárnou a ztvrdnou, již většinou latex při drobném poškození neroní, pokud se ovšem nevylomí celé.
Podobně vyzbrojeno je i mnoho dalších euforbií, z nichž nejznámější a nejčastěji pěstovaná je asi E. enopla. Také její trny bývají různě dlouhé a zbarvené, a na jejich koncích se objevují zjara nebo v létě drobná  cyathia. V té době bývají nové trny nejenom krásně zbarvené, ale také pružné a ohebné (a zároveň nejsnáze zranitelné). Co ještě docela nedávno bylo předmětem pěstitelova potěšení, stává se však zanedlouho nepříjemnou zbraní rostliny, ale zároveň i důležitým ochranným faktorem v době letních veder.
Trny euforbií procházejí rychlými proměnami, což je pro pozorného milovníka botanických detailů velice zajímavé a vítané. Příroda opět předvádí svoji dokonalost, a přitom ještě pamatuje na potěšení nás pěstitelů. Díky ní patří Euphorbia horrida k sukulentům  nejlépe a nejelegantněji vyzbrojeným v boji nejenom proti suchu.
Dvojice fotografií v úvodu proto patří právě Euphorbia horrida. Ta první má hodně trnů, ale zato méně vosku na povrchu svého těla. U druhé je tomu přesně naopak, takže co v boji se slunečními paprsky nezmohou hustě otrněná žebra, to musí zachránit silná vrstva vosku na povrchu, způsobující bílé až stříbřité zbarvení rostliny. Na třetím snímku je Euphorbia enopla v době jarního kvetení. Cyathia vyrůstají právě na koncích trnů, a podobně  tomu je také v případě E. horrida. Také Hoodia gordonii (?) na čtvrté fotografii se velice podobá kaktusům, především pak cereusům. Jen květy jsou trochu odlišné, i když vyrůstají na podobných místech jako u spousty sloupovitých kaktusů! Na závěr jeden pohled na kolonii Euphorbia horrida v našem makrolonovém průchoďáku uprostřed léta, kdy bývají rostliny nejkrásnější a velice patrná je i nádherná kresba, která je dílem vosku na povrchu jejich těl.