sukulenty

S kristátami (hřebenovými) růstovými formami sukulentů si nikdy nemůže být jisti na věčné časy, jako kdysi třeba přátelstvím se Sovětským Svazem. I to vzalo za své, i když to trvalo! To se sukulenty jde všechno přece jenom rychleji.
Kristáty po nějaký čas, a někdy i trvale, vytvářejí nádherné a všemi směry se vlnící hřebínky. Rostliny tak dosahují bizarních tvarů,a stávají se předmětem zvýšeného zájmu pěstitelů, ale i naprostých laiků. Pak se ale náhle či pozvolna začínají v některých partiích vracet k původní podobě. Normálně rostoucí větve se mísí s kristátními, až nad nimi jednoho dne zcela zvítězí, nebo tomu taky může být úplně opačně! V této rubrice jsme o tom zvláštním, a vlastně pouze částečném návratu už psali(Rostliny na půli cesty/23.1.2011)!
Tentokrát je to návrat až k prapůvodnímu vzhledu rostliny, tedy návrat dvojnásobný, i když zatím také jen částečný! Protože se jedná o rostlinu výrazně zbarvenou, vznikla při onom návratu i zvláštní podívaná, s jakou jsem se zatím příliš často nesetkal.
Na počátku všeho byla rostlina Aeonium arboreum se zelenými listy, na nichž sluníčko dokáže vykouzlit i docela hezké vzorování. Pak se jednoho dne objevili jedinci s výrazně tmavšími listy, kteří se stali předmětem zájmu šlechtitelů a zahradníků. Ti dalším selektivním výběrem vybrali ty nejvýrazněji zbarvené, a z nich potom v několika generacích namnožili vegetativní (někdy i generativní) cestou dostatek potomstva, které už předložili jako kultivar široké pěstitelské veřejnosti. Podle intenzity zbarvení i velikosti listových růžic dostaly kultivary nejrůznější jména. Ta z dnešního článku byla pojmenována jako Aeonium 'Atropurpureum', a zaujímá v té barevné škále své místo ještě v té světlejší části spektra.
Pak se jednoho dne přihodilo, že se objevil kristátní jedinec tohoto kultivaru. Hřebínek byl následně rozkrájen na kousky a intenzivně množen, protože z jednotlivých listů vznikají většinou opět normálně narůstající jedinci. Potom se vybírají ty nejkrásnější hřebeny, z nichž je  potomstvo opět následně použito k dalšímu množení. A máme tu Aeonium 'Atropurpureum' f. cristata!
Nějaký čas nám dělá radost svými bizarnímy zákrutami a veletoči, až je jednoho dne celistvost hřebene narušena normálně rostlou listovou růžicí. A po ní přicházejí další a další. Zprvu je likvidujeme v zájmu kristátní „čistoty“, ale potom zpravidla rezignujeme a ponecháme kdysi zajímavou kristátu svému osudu. Většinou to dopadne tak, že placatý kmínek obroste velkým množstvím normálních listových růžic, jen o poznání menších, než jaké známe u jedinců Aeonium arboreum s trvale normálním růstem. Všechno špatné ale bývá pro něco dobré! Taková rostlina se totiž stává dobrou zásobárnou pro množení, protože kromě množství drobných listových růžic se na ní pravidelně objevují znovu také hřebeny, připomínající nedávnou historii rostliny.
Právě taková rostlina je na úvodní fotografii tohoto článku. Máme jich doma několik, ale na této nejenom že došlo k částečnému návratu k původnímu růstu, ale rostlina šla v jenom místě ještě dál! Začaly na ní totiž vyrůstat dokonce zelené listy. Dá se tedy říci, že se oklikou snaží vrátit do prapůvodní podoby, z níž kdysi vznikly její předchůdkyně! Zajímavý, ale nepřiliš častý úkaz. Alespoň tedy v naší sbírce! Chtělo by se skoro říci, že inkriminovaná část rostliny je jakousi černou ovcí, ale protože je ta část světlá v tmavém poli, přirovnání značně pokulhává. Proto ten zvláštní název článku!