sukulenty

Kříženci z  říše sukulentů bývají pověstní svojí odolností, protože si zpravidla (pokud jsou to kříženci zdařilí) berou od svých rodičů do vínku to nejlepší. Nejenom z krásy, ale také z odolnosti, a jak vidno z příkladu Sedeveria 'Letizia' (Pěstitelská praxe /20.9. 2008), možná také ze zcela nevyzpytatelného chování. Když jsem se s ním setkal úplně poprvé, považoval jsem rostliny za odepsané a nechybělo mnoho, aby skončily na kompostu. Jenomže se mi jich nakonec přece jenom zželelo a podmínečně jsem je postavil dolů pod parapet, kde dostaly poslední šanci.
Sled událostí, o nichž bude řeč, je pokaždé nezvykle rychlý. Ještě včera zdravím kypící listová růžice se najednou z jedné strany začne podezřele zbarvovat, a listy v tom místě začínají být vodnaté a takřka průsvitné. Další den už leží dole pod úpatím stonku, částečně nebo zcela postrádajíce vodu, kterou byly ještě docela nedávno naplněny až k prasknutí. Zírám na to neštěstí, protože jenom u vrcholu zbylo několik nejmladších lístků, a také celá druhá strana růžice zůstala v mnoha případech zarostlá od země až k vrcholu! Prachbídný je pohled na takovou rostlinu, a moje nálada v tu chvíli na bodu mrazu, protože kolem vidím hned několik dalších jedinců, z nichž se zítra stane s největší pravděpodobností totéž!
Příčina tohoto jevu je přitom zcela prozaická, jak si uvědomuji po bližším ohledání postižených rostlin. Až dosud soliterní rostlina se totiž rozhodla vytvářet odnože, a to většinou hned několik najednou. K tomu je potřeba síla v podobě vody a trochy živin, ale kde je tak narychlo vzít, když zrovna v té době já moc nezalévám? No přece z vlastních zásob, tak jak to sukulenty běžně dělají v dobách sucha. Jen se většinou jedná o pomalejší proces přelévání vody a živin ze starých listů do těch nových, o čemž jsme už v této rubrice psali hned v jejích počátcích. Jenomže v tomto případě vše probíhá živelně a překotně. V politice pro to mají termín „ve zrychleném řízení“, nebo ještě lépe „ve stavu nouze“. A přesně v takové situaci se ocitly rostliny na snímcích. Bylo třeba jednat rychle, a na případné oběti a vlastní vzhled nehledět!
Teď už jsem na každoroční rituál tohoto mezirodového křížence z čeledi Crassulaceae (Sedum x Echeveria) zvyklý, a nedovede mne vyvést z míry. Rostliny sice na krátkou dobu ztratí dosavadní kompaktní tvar, a zčásti i zářivé zbarvení na okrajích listů, ale nakonec jsou z nich hezké keříky, a tudíž i potencionální mateční rostliny. Z nich potom získáváme nové rostliny, kterým zase nějaký čas trvá, než se rozhodnou odnožovat. Většinou se tak stává teprve poté, co stará růžice odkvete a my odstraníme zasychající květní stvol! Některé takto „postižené“ rostliny ale ani vykvést nestačily, a svou sílu naopak namísto květů investovaly právě do živelného nárůstu četných odnoží. 
Neznám mezi našimi sukulenty žádnou jinou rostlinu s tak rychlým a racionálním chováním! Samozřejmě že jich během léta odnožuje většina, mnohdy dokonce ještě hojněji než Sedeveria 'Letizia', ale ani v jediném případě neprobíhá nárůst nových výhonů za tak drastických okolností a tak rychle. Vzhledem k výraznému podzimnímu zbarvení tohoto jinak odolného křížence jeho přechodnou devastaci trpělivě snáším. Nic jiného mi ostatně ani nezbývá! Přirozené projevy některých sukulentních rostlin prostě probíhají až nepřirozeně rychle!
Na dvojici úvodních snímků jsou rostliny po zmiňované sebedevastaci. První z nich tak učinila po odkvětu, druhá aniž by vůbec vykvetla. Obě ale nakonec vypadaly úplně stejně. Na třetí fotografii vidíte, co onomu zvláštnímu chování v případě Sedeveria 'Letizia' často předchází!