ÚRODIČKA
Takové množství bílých kvítků Crassula pubescens ssp. radicans snad ještě nepamatujeme. Kvetou sice zimu co zimu, a někdy jejích vrcholy bývají ozdobeny drobnými květenstvími ještě v době, kdy už jaro defitivně převzalo vládu. Loni to ale byla opravdová záplava, bez rozdílu zda se jednalo o rostliny pěstované na „přírodní způsob“ v podobě nízkých bochánků v normálních plastových květináčcích či miskách, nebo jako miniaturní stromečky na přestárlých a mnohdy již silně zdřevnatělých stoncích.
Záplava pozdně zimních kvítků nás vedla k úvahám proč zrovna minulou zimu a ne v jiné roky. První co nás napadlo byl odlišný průběh té minulé, která po letech alespoň trochu připomínala zimy z našeho dětství (nebo naši utkvělou představu o nich). Fůry sněhu a mrazy 24 hodin denně déle než celý jeden měsíc. Díky tomu jsme se ale mohli radovat (a kytky také) z nezvyklého množství slunečných dnů, pokud ovšem zrovna nepřevzala vládu nad krajinou inverze. Protože jsme si v posledních letech podobným zimám odvykli, mohla se nám ta minulá zdát krutá. Ale nebyla. Byla úplně normální, taková jaké mají zimy být. Přírodě určitě přišla k duhu a zdá se, že vyhovovala i té drobné krasulce z afrického jihu. Tvary rostlin během ní zůstaly takřka stejně kompaktní jako během letní sezóny, a jako bonus za dočasnou ztrátu výrazně červeného letního zbarvení se na jejím konci objevila ta nevídaná záplava květů.
Kvést se rozhodly i ty nejmenší rostlinky, které přišly na svět teprve během loňské sezóny a především v samotném jejím závěru. Prudké deště každoročně způsobují opad přebytečných lístků, které v místě dopadu zanedlouho zakoření a poté na nich začnou vyrůstat miniaturní listové růžice budoucích rostlin. Už jsme o tom v minulosti psali v jiné souvislosti.
Zatímco koruny normálních rostlin bývají tou dobou ještě křiklavě rudé nebo vínově červené, opadlé a zakořenělé lístky zůstávají většinou po celou dobu sytě zelené. Přitom se jim dostává naprosto stejných životních podmínek jako velkým rostlinám, i když označení velké v případě Crassula pubescens ssp. radicans bude asi vždycky znít trochu nadneseně.Opadané lístky s novými listovými růžicemi používáme k množení. V předjaří je potom vždy po několika sázíme do malých květináčů v rámci hromadného přesazování, a jakmile převezme vládu léto, bývají z nich už docela hezké bochánky zářivě červeného zbarvení. Nikdy se nám ale nestalo, že bychom se setkávali s kvetením těchto jen nedávno zakořeněných listů v tak masovém měřítku jako během loňského předjaří. Byla to zkrátka úrodička. Dokladem jsou i fotografie z předjaří roku 2017, na nichž kvetou bochánky, miniaturní stromečky i čerstvě „narozené“ rostlinky ze zakořeněných lístků.