VERTIKÁLNÍ nastavení listů
Příroda nabízí spoustu jednoduchých řešení. Všechny spolehlivě plní určité poslání, mnohdy spočívající třeba v ochraně rostlin proti slunci formou minimalizace odpařování vody z jejich útrob a tím pádem i zvýšení naděje na přežití v pekelných podmínkách. Senecio crassissimus roste na náhorních plošinách centrálního a jižního Madagaskaru, kde slunce rostliny vůbec nešetří. Většina z nich si proto listy ponechává pouze po určitou část roku, zatímco dlouhá období čekání na déšť rostliny prožívají v bezlistém stavu (např. pachypodia, euforbie). Sukulentní listy druhu Senecio crassissimus odolávají palbě slunečních paprsků i dlouho trvajícímu suchu podstatně lépe. Jedním z důvodů je jejich zvláštní postavení, díky němuž se rostlině také říká „Vertical Leaf Senecio“.
Některé rostliny umějí v případě potřeby nastavit své listy slunečním paprskům svým nejužším místem, tedy minimální plochou. Tak to mají zařízeno třeba známé eukalypty (Eucalyptus), jejichž listové řapíky (stopky) obsahují mechanická pletiva, umožňující jejich pohyb. Trochu jiný způsob využívají mezi sukulentáři známé rostliny Bombax ellipticum. Podobně jako zmíněné eukalypty jsou různolisté (heterofylní). Jednoduché listy ze za horkých letních dnů při pěstování ve skleníku jen mírně sklápějí, zatímco ty vícečetné se velice účelně poskládají. Jejich zelené plochy se znovu napnou teprve když sluneční palba a vedro pominou. Senecio crassissimus má listy na stoncích přirostlé hodně napevno, zato tak důmyslně, že tu nejmenší možnou plochu slunečním paprskům nastavují zrovna ve chvílích, kdy slunce bývá na obloze vysoko a intenzita jeho paprsků dosahuje maxima.
Crassissimus znamená „nejtlustší, nejdužnatější“ a druhové pojmenování vcelku vystihuje vzhled rostliny. Dužnaté jsou samozřejmě listy, i když vzhledem k jejich zvláštnímu tvaru i postavení to až tak nevypadá. Silné bývají i stonky a kořeny. Zvláště starší rostliny získávají postupně stromkovitý charakter s výrazně ztloustlým kmenem i větvemi. Samotné listy mívají variabilní tvar i velikost. Jejich délka se pohybuje v rozmezí 5-8cm, šířka okolo 3cm při 3,5mm tloušťce. Povrch listů je pokrytý silným voskovým povlakem, způsobujícím šedozelené zbarvení většiny jejich plochy, po okrajích ohraničené tenkým fialovým lemem. To vše samozřejmě platí pokud jsou rostliny vystaveny maximu slunečních paprsků a jejich majitel to nepřehání s vodou. Splněním těchto dvou faktorů je také podmíněn hustý nárůst listů, tvořících v přírodě takřka neprostupné trsy. Pokud chceme dosáhnout podobného vzhledu i v kultuře, ideální cestou je od jara do podzimu letnění na plném slunci a dešti. Rostliny takto pěstované neprosychají a mnohem častěji větví. 
Na fotografiích z přírody (není jich mnoho) bývají vidět nádherné rostliny s listy silně svraštělými dlouho trvajícím suchem, ale ani v těchto svízelných podmínkách neopadávajícími. Kdo pěstoval podobné typy senecií v naších podmínkách, dobře ví že co se týče sucha, patří k vůbec nejodolnějším sukulentním rostlinám. Jejich listy prosychají jen velmi pozvolna, a dokud neodevzdají veškerou šťávu ze svých útrob ve prospěch těch nově narůstajících, nelze je bez násili od stonku oddělit. U rostlin pěstovaných venku často za celé léto neuschne ani jediný list, jen ty stárnoucí ztrácejí vosk na svém povrchu a bývají zelenější. Ty pak rostlina zpravidla obětuje během nadcházející zimy.
Senecio crassissimus nepěstujeme dlouho, ale i za tu krátkou dobu jsme si tyto rostliny oblíbili díky jejich nevšednímu vzhledu a již zmíněné odolnosti. Letněné rostliny bývají nádherně barevné a jejich listy dokonale suché třeba už půlhodinku po vydatném dešti. Vosk na jejich povrchu má antiseptiské účinky a za celou tu dobu jsme se prakticky nesetkali s plísňovými či houbovými onemocněními ani hnilobami, ačkoliv substrát v jejich květináčích býval na podzim třeba i dva týdny vlhký. 
Při pohledu na rostliny z přírody se Senecio crassissimus jeví jako rostlina velice vhodná k tvarování. Zatím však nebyl čas se tomuto počínání věnovat. Materiálu k nejrůznějším pokusům ale bude určitě dostatek, protože množení této rostliny je velice snadné, i když ani zdaleka tak rychlé jako u sukulentů čeledi Crassulaceae. Důležité je nechat ránu po řezu pořádně zaschnout. Odebrané řízky můžeme ponechat libovolně zcela nasucho ležet někde na přistíněném místě. Jakmile se rána dokonale zatáhne a řízky vytvoří tzv. kalus, můžeme je klidně sázet do květináčků a pravidelně kropit. Teprve když začnou plnit své útroby vodou a dají se do růstu, nastane ten správný čas k jejich stěhování na slunečné stanoviště, nejlépe pod širým nebem.
Při pohledu shora připomínají jednotlivé stonky díky postavení listů miniaturní vrtule. Někteří obchodníci také díky tomu používají pro Senecio crassissimus ještě další komerční název „Propeller Plant“. Pod tímto pojmenováním je při troše štěstí můžete objevit i v některém supermarketu se zahradnickým zaměřením. Vysvoboďte je nejprve z holandského kokosu, přivykněte postupně na české sluníčko a později i na letní deštíky. Uvidíte jak jim český způsob léta svědčí.
Na úvodní dvojici snímků je jedna z našich rostlin Senecio crassissimus, pěstovaná v misce o průměru 9cm, na třetím pak při pohledu shora. A na závěr ještě jeden pohled na letněné rostliny stejného druhu pod širým nebem.
